život vzhůru nohama

A je tu zase víkend. Hrnu si to v sobotu do práce, tentokrát mě čeká úžasné čištění velké chladicí místnosti, nejlépe kdyby šel vyčistit i ten větrák co se točí… poté co se tam vtipně zavřu a chvíli mi trvá než přijdu na to, jak se ta věc dá zevnitř otevřít a zda-li vůbec J jo bez mobilu, můžu čekat jen na to, že kuchařce něco dojde :D naštěstí kličku nacházím a jsem vysvobozena, od té doby strkám do dveří vše co mám po ruce, jen aby se to nezavřelo :D

Večer jedu přes řeku za Jirkou, Janou (spolužáci, češi) a Joem (Singapur)…grilováníčko parádní, škoda, že přicházím v době kdy už na talíř není vůbec vidět, nicméně to vůbec nebrání v tom si to vychutnat J Pak ještě na chvíli na kukačku k ním domu a s Jirkou sprint na autobus, který má údajně podle Joeího  jet ve 32 a proto tam stojíme až do 46 :D jedna důležitá rada, mávat na autobus aby zastavil, jinak můžete čekat dál J zastávku kde mám vystoupit, poznám tak akorát podle ulice, protože jinak mají zastávky označení v číslech, což je to jediné co se dá z autobusu přečíst L takže odhaduju kde bych mohla vystoupit J zvláštní věcí je tu to, že jízdenky jsou placené na zóny a ne na čas, jak jsme zvyklí u nás. Znát je nemusíte, chodí to jednoduše a to tak, že přiložíte svojí studentskou „nabitou“ kartičku na začátku a na konci cesty a samo to pozná přes kolik pásem a zakolik jste jeli. Když si zapomenete odštípnout, tak jedete za nejdražší trasu. Myslím, že tu jsou jen 3pásma v rozmezí 20centu od dolaru 1,20.

V neděli mě čeká první uklízení na hostelu, je to jen jednou týdně, ale lepší než nic a časem bych z toho mohla vytřískat i nějakou recepci… Nick se mě snaží zaučit a jeho heslo je: udělat to hlavně rychle a moc se s tim nebabrat, protože ty co se babrali na to neměli nervy a jsou pryč :-D Před začátkem dáváme jedno kafe a po konci druhé… asi bude muset přijít časem na řadu řeč, že kafe vlastně nepiju, protože jsem po tom,měla hroznou chuť na cigáro :-D nicméně žádné není v dosahu a tak je má čest nekouří…nepije ….a … zachráněna :-D

Dnes mám jasno, je to můj poslední den v restauraci, dýl už tam být nemůžu a nechci. Rozhodla jsem se hrát čistou hru, šichtu mám na 14h a tak v 10 přicházím promluvit si s Kunalem, že dnes je to naposled co mě tam vidí… s úsměvem na rtech odcházím…

Je čas najít si lepší job J

A je tu další školní týden, pondělí začíná ve znamení povedeného vtipu a to když se mě Martin v autobuse ptá kolik je hodin…odpovídám, že nevím, ale pak si uvědomím, že ten pán který nade mnou stojí má hodinky na ruce a v dobrém úhlu, takže můžu přečíst čas J tak říkám že čtvrt, načež Martin na mě kouká a se slovy to jsi poznala podle slunce? :-D mě totálně odbourává :-DD jo tak dobrá vážně nejsem, ani kdyby v tu chvíli nebylo zrovna zataženo JJ odpoledne se vydávám s Yohanem (Korejec) do japonské restauraceJ jsem ráda, že jsem objevila něco nového, tak za prvé je to blízko domů a za druhé jídlo je tam levné a dobré J snažím se jíst poctivě tyčkami, připadám si jak za dětských let, kdy jsem se učila jíst příbory…Yohan se jen neskutečně směje, snažíc se upravit mé prsty na tyčkách tak jak to má správně být a pak odchází radši pro vidličku…. S dětským zatvrzelým výrazem zůstávám věrna tyčkám až do konce, úspěšně jsem dobojovala J a dokonce se i najedla. Pokud si to správně pamatuju tak korejsky se tyčky řeknou aka-taka ale prý mám být opatrná bez T to totiž znamená fuck you :-D tak to snad radši ani vyslovovat nikde nebudu J Pak se vydáváme na klokaní ostrov – Yohan ještě neviděl…tentokrát jsou klokánci krotcí jak beránci a nechávají se hladit a drbat do zblbnutí J Yohan bydlí u Victoria parku – což jak mi sám říká, není žádný park jen sídliště…hmm, a má pravdu…tak nachází čas se vrátit a co je pro mě překvapením, že Yohan se obrací se mnou… co blbneš řikám…nenechám tě jít samotnou prý :D tak to jsem teda nečekala…světlo je, cesta nebezpečná není, ale nenechá si to vymluvit a se slovy já jsem Korea boy kráčí dál po mém boku J dalším překvapením je, když hlásí, že se mu chce hrozně na záchod…nechápu kde je problém, stromů spousta, český kluci by tohle vůbec neřešili…ale my hledáme toalety… :D a poté co nacházíme akorát zavřené, si řikám, že teda už konečně vezme za vděk stromem…hmm,tak ještě ne… drží celou cestu až ke mně  a před barákem se loučí, aniž by se zeptal jestli si může odskočit :-D tak to už mi dochází trpělivost a zaháním ho k nám na toalety sama, nevezmu si na svědomí, že se někde Korea boy počůrá :-D

V úterý beru do Taka Taka (japonská restaurace kde jsme byli s Yohanem) tentokrát Jirku s Janou J shledává se s úspěchem a tak myslím, že se na dalších pár měsíců stane naší oblíbenou restaurací… ve středu vyrážíme na nákupy s Janinou a ukazujem si vzájemně levné obchody…Jirka nás opouští už na začátku J a nám to nevadí :-D

Ve čtvrtek mizím po škole opět poctivě na stěnu a mé shyby se pomalu a nenápadně vrací J pak to beru do restaurace, koneckonců je pay day  - chci své prachy... a ačkoliv den předtím řikal, že mě chce zpátky a ať se vrátím...teď mě normálně sprostě okrade :/ ale hádat se nemá smysl...jen si potvrzuju, že jsem udělala dobře, že jsem odešla.

V pátek pro změnu s Janou vyrážíme do sekáče na kraťasy – což se teda s našim sekáčem srovnat nedá, protože tenhle oplývá kraťasy za 5dolarů značky Billabong a Roxy J škoda, že nám žádné nejsou :-/ pak jedu k Janě na barvení hlavy a hrajeme s Joem karty aneb postav si svojí marihuanovou zahrádku J Posledním autobusem zpět, opět čekáme 20 minut na zastávce, začínám si myslet, že to Joeí dělá naschvál..autobus málem ujíždí…máváme na poslední chvíli a tak chudák brzdí co to dá… a pak že brzdná dráha autobusu nemůže být kratší než 12 metrů :-D

Co se školy týče, tak pátek byl bohužel náš poslední den s Robem, vzali nám ho, hazlové L…školu teď mám všechny rána a 2x odpoledne, Martinovi to zůstalo stejné, takže se budem doma tak akorát střídat J  a zbavili jsme se na dopoledne „paní učitelky nudné“ za což jsem neskonale vděčná…ještě pár týdnů a začala bych snad chodit i za školu :D

Na sobotu je naplánována pláž na ráno a odpoledne trh…už ráno když se probouzím, je mi jasné, že se můj krk snaží hrát nekalou hru a něco není v pořádku :/ pláž zavrhuju, vzhledem k tomu, že se probouzím a Martin stojí plážově oblečen ve dveřích :-D a beru za vděk jen mojí novou hrou „aneb hledej oranžové štítky REDUCED ve Woolworthu…má víkendová hra, totiž značně šetří mou peněženku J dá se nakoupit maso a jiné věci i za poloviční ceny než přes týden… a tak si kupuju např. džus, který ačkoliv 25%, chutná jak když si necháte vymačkat pomeranče do skleničky J nechápu a ani se nesnažím .-)

Večer mizím na hostel pro klíčky abych mohla přijít druhý den ráno uklízet a nemusela kvůli tomu budit Nicka…je mi na umření, nicméně teplotu nemám a tak si říkám, že to přece znamená že mi nic není… no o půl 8 večer mi to teploměr vysvětluje jinak a o půlnoci beru první paralen, abych vůbec byla ráno schopná vstát na úklid, když už jsem ty peníze dostala předem nebylo by moc slušné nepřijít…navíc když mi strčil Nick do ruky 50doláčů za 2hodiny, tak jsem zůstala stát s pusou dokořán…bláhově jsem si myslela, že to je za 15 a přišlo mi to v pohodě za tu lehkou práci co tam odvedu..nicméně 25 jsem teda rozhodně nečekala..no být to víckrát týdně tak si teda vůbec nestěžuju :-D no a neděle je dost jasná ne, zůstávám celý den v posteli a přemýšlím jestli zítra půjdu do školy… jo, marně jsem si myslela, že uteču před svým každoročním říjnovým onemocněním :-/ mým nejlepším přítelem je momentálně pan JOX. Rody by ze mě měl jistě radost J