život vzhůru nohama

 Dnes je v podstatě zase celý den v autě. Větší zastávka je akorát v Tom Price - nejvýšše položené město WA a hlavně jedno z mnoha mining cities, doplňujeme zásoby, protahujeme nohy a pokračujem. V Tom Price kromě dolů vlastně nic není. Město bylo postavené kvůli tomu a tak všichni co tam bydlí, zároveň pracují v dolech. Nějakých pár desítek kiláků od T.P. by mělo být "Město Duchů". Dříve tam žili lidé, kteří pracovali v azbestovém dole. Dnes už jsou všichni mrtví a nikdo tam nežije. Docela mě mrzí, že jsme se tam nestavili :/ bylo by to první "Ghost Town" co jsem viděla.

Kolem 4 odpol. se dostáváme konečně do Karijini NP, kde strávíme další 2 dny. Rychle vybalujem věci (spíme ve velkých safari stanech, kde je 8 postelí) a vyrážíme na první menší track vidět Knox Gorge.

Po velkých šutrech lezeme na dno (obtížnost 5) a jak se od Rhetta dozvídáme, obtížností je celkem 6, ta poslední už je slaňování a horolezení, takže si jistě dokážete představit obtížnost 5tky :-D

Na konci cesty jsme odměněni malým vodopádkem a bazénkem s ledovou vodou. Zůstáváme zde asi hodinu, prolejzáme skály a pár z nás se snaží vyšplhat až k úplnému vršku vodopádu, kde je ukrytý malý bazének :) Cesta nahoru v některých místech připomíná kurz boulderingu :-D a ačkoliv nahoru to nebylo zas tak náročné, cesta dolů stojí za to :-D Zhruba v půlce se zasekávám a zmateně koukám na asi 2 m hladkou stěnu pod sebou a nemám páru jak jsem se dostala nahoru. A tak tam tak chvíli běhám, snažím se najít schůdnou cestu, sedám si, zjišťuju že tudy taky ne, zase si stoupám hledám další cestu, tudy taky ne, zuřivě buším pěstičkama do stěny a kvílím... ze zdola se ozývá hurónský smích, protože zbytek skupiny nemá zrejmě co dělat a tak pozorují mé marné snažení :-D Nakonec se mi konečně daří najít úsek kudy se dá slézt a posledních pár metrů už řeším skokem do vody :-)

Vracíme se do kempu, dnes poprvé nemusíme řešit vaření večeře a měli by jsme jíst v místní restauraci. Ovšem naše zklamání je veliké, hned s prvním přineseným talířem. Trocha bramborové kaše a 2 párky hojně zalité kečupem :( blééé...to jsme se měli líp, když jsme si vařili sami. Naštvaní a většinou i hladoví se vracíme zpět do kempu a vybalujem zítřejší snídani :-)) Pak už jen spát, přeci jen budíček byl v 5 :-))