Fremantle Prison
V Perthu už mi zbývají poslední dny a tak se toho ještě snažím co nejvíc stihnout a musím říct, že se vážně nezastavím :-D
V pátek večer se vydávám do Fremantle Prison na noční prohlídku, které podle Hilkky, která ho komentovala se slovy: „ I almost sh*t to my pants“ stálo za to.
A tak se těším, upřímně doufám, že zas tak moc se bát nebudu, abych se vůbec byla schopná vrátit sama domů :-D a bookuji lístek. V 6:30 stepuji s ostatníma před branami „prisnu“, do rukou dostáváme baterčičky a prohlídka začíná.
Provází nás postarší pán a již po pár minutách je jasné, že ho práce baví a humor mu není cizí, ba co víc, dvojnásobnou radost mu dělá, když se mu podaří někoho vylekat.
A tak nám v potemnělém vězení vysvětluje, že síť, která nad námi visí, zde byla dána z důvodu vysokého výskytu sebevražd. Vězni si našli ovšem náhradu a tak místo sebe shazovali do sítě kbelíky s exkrementy. Načež do sítě přistála figurína a slečny stojící zrovna pod místem dopadu, začalu urputně ječet a seběhly se k sobě jak houf vystrašených kuřátek. Následně si průvodce přisadil a pustil kbelík, který do té doby držel a začal řev na novo :-D
Pak jsme se vydali dál, kde nám chtěl ukázat celu zevnitř… požádal nás o ticho a pak pomalinku, polehounku začal otevírat se skřípotem dveře… Tma jako v pytli, jeden průvodce, jedny vrzající dveře a dav 40ti lidí s každým vrznutim pomalinku ustupuje dozadu…
„Vy si myslíte, že na vás někdo vyskočí, co?“ ptá se s úsměvem průvodce… Davem probíhá poloúlevný smích… ovšem předčasně… těsně předtím než otevře dveře dokořán s nimi prudce trhne a narazí s nima do stěny, což ve ztichlém vězení pěkně zazní a holky opět křičí o stošest.
Postupujeme dále, jako skupina se držíme čím dál tím víc u sebe, nikdo se nevydává prozkoumávat dopředu a nikdo se neodvažuje zůstat ani moc pozadu :-D Vstupujeme do úzké chodby a jsme pobízeni ať jdeme až úplně dozadu… „jo to tak“ říkám si v duchu, nicméně postupuji, jinak se tam nevejdem…. s baterkou obcházím dveře cel… zamčeno, zamčeno, zamčeno áááá tady jsou jedny nezamčené (zrovna ty o které jsem se chtěla opřít) a tak se stěhuji co nejdál od dveří… opět je nám něco málo povězeno, načež se průvodce zastavuje u nezamčených dveří…poklepává na ně a poodchází… připravuji se na to, že z nich nikdo vyběhne… všichni s napětím čekají a opírají se o stěny jako by si přáli aby se aspoň na chvilku rozestoupili…
… nic se neděje…
„hmm to je zvláštní“ brblá si průvodce, otevírá dveře, vchází dovnitř…
a vychází ven s trochu zmateným pohledem…
„ehm, tady měl být schovaný herec, co na vás měl bafnout, ale není tady :-DDD
Poslední část je místnost, která tak zvláštně smrdí…
Když už jsme tam tak pěkně namačkaní a každý druhý si drží u nosu rukáv od bundy, průvodce se ptá, zda-li víme co zde bylo…
… odpověď je MÁRNICE!!
Davem probíhá fůůj a blééé, následuje bouchnutí dveří… to už řveme sborově všichni…
Průvodce si spokojeně mne ruce a prohlašuje, že tohle je pokaždé ta nejlepší část večera J
Myslím, že někteří z nás jsou více než rádi, že prohlídka končí JJ
