život vzhůru nohama

Tak jsem byla napomenuta, že jsem dlouho nic nenapsala, tak tedy plním resty…

V práci stále hrozné, prostředí nepřátelské a tak jakmile to půjde mizím. Dopředu nejsou schopni říct kdy pracuju a tak si nemůžu ani naplánovat žádný program…jediné co můžu, je sedět doma a čekat na telefon, kdy mě potřebují… jedinou světlou chvilkou prodlouženého víkendu byla návštěva cottesloe beach a nedělní oběd na hostelu…Fernando mě pozval na klokana…a tak jak jsem slibovala, tak se stalo…viděla klokana, hladila klokana, sežrala klokana :D a musím říct, že klokan dobrý J poté se ještě vydávám prozkoumat další část Perthu, tentokrát Nortbridge…narážím na místní museum – program na příští volný čas jasný J snažím se najít horolezecké centrum a tak nějak vůbec zjišťuju, že tahle část je fakt pěkná J

Jinak jsem zbytek strávila v práci…vrcholem bylo mé ranní vstávání v úterý, kdy po předchozí domluvě, která proběhla ve čtvrtek zněla: že pracuju úterý, čtvrte, pátek dopoledne… a tak nařízen budík na brzy ráno, se sebezapřením vstávám a mizím do práce. Jaké to překvapení mě čeká, když dorazím na místo a tam je mi sděleno, že dnes nepracuji L že by mi dal někdo vědět to bych chtěla asi moc. Asi se budu muset naučit pár sprostých slov, protože při pomyšlení, že jsem vstávala zbytečně a mohla jsem spát do půl 11 mi z očí srší blesky…

Odpoledne škola, už se těším…Robík je nachlazen, prý má „man flu“ – což je vážně na umření… J ale je dobře naložen a srší vtipy celé odpoledne J

Vrcholem rozhovoru s ním je, dotaz proč se Queen´s day slaví v září, když královna má narozeniny v březnu…a s naprosto vážnou tváří je nám oznámeno…že celá austrálie kromě západu je slaví v březnu…a že proč se tak divíme, když zvířata tu jsou divný, počasí je tu divný a lidi jsou tu taky divný :-D a zakončuje úterní školu tím, že dávám vám na úkol dva dny, tak mi ho ve středu přineste :D tak to nás odboural úplně a v dobré náladě se rozcházíme domů…

Konečně jsem se rozhodla jít si zatrénovat a tak tentokrát s mapou mířím směr lezecká stěna (minule jsem ji minula jen o ulici) J No není to na co jsem zvyklá,ale lepší než zahodit rok tréninku, na to udržet kondici to snad bude stačit…teda kdybych vlastně po tom  měsíci co jsem nic nedělala, nějakou měla :D visím na hrazdě a přemýšlím jak že jsem ty shyby dělala… :D ruce nějak nechtěj poslouchat… L ten bastard který mi vzal mé čtyři těžce vydřené shyby které jsem byla schopna udělat předtím ať se mi postaví tváří v tvář a řekne proč je vzal J chci je zpět :D to je jako by jste ochlastovi vzali jeho pivní břich…víte co to stálo peněz to získat? :-D stěna malá, pár cest, ještě ke všemu podivně označených a tak bez brýlí, slepá jak myš, hledám nějaká čísla podle kterých bych zjistila úroveň, označené mají všeho všudy asi 3 a zbytek zjisti si sám…začínám od nejjednodušší a končím o dvě úrovně výš L aspoň jedná dobrá věc na tom je, podařilo se mi tam setřít nějakého místního frajírka…machroval machroval a domachroval :-D budu si muset dát taky pozor na matrace, jsou tu poloviční tloušťky než na co jsem zvyklá a tak doskok z „topu“ není zrovna nejměkčí… a navíc matrace není až úplně ke zdi – pro mě z neznámého důvodu…takže týpek, který lezl přede mnou, sebou hezky po zádech pleskl zpět na zem přesně mimo matrace…naštěstí ne z moc velké výšky, takže se mu nic nestalo… (ještě že jsem pojištěná) :-D (don´t worry mum) J cestou zpět zkouším ještě najít Coles – další z místních obchoďáků, kde jsem se dozvěděla, že by měli mít chleba… je to sice přes půl města, ale co by člověk pro chleba neudělal, že J a tak čumím do mapy, tma jak v hajzlu, já bez brejlí… a … díra a prásk do malého stromečku…no jestli se někdo díval musel se vážně královsky bavit :-D se skoro podvrknutým kotníkem se sunu přes město…ha vidím garáž…to by mohl být obchoďák ….vážně že jo…hlavní vchod jsem přešla – to asi díky tomu stromku :-D bylo to totiž hned vedle, jak jsem zjistila posléze J chleba mají, vypadá jak českej, tvrdej je jak českej, to by mohl být českej…a tak nasazuji vítězný výraz, chleba bráním vlastním tělem (ne že by se mi ho někdo snažil vzít, ale nikdy nevíte, kdy narazíte na dalšího čecha, co měsíc neviděl chleba!) :-D a mizím zpět k mým vyhlídnutým grilovaným kuřátkům… a sakra..než jsem se stihla rozmyslet je všechno fuč…poučení pro příště…tak si teda pro dnešek vystačím asi s párkama J

Už je zase půl 9 večer…a já ještě nemám hotový úkol L končím a jdu plnit své školní povinnosti J

p.s. foto z objevování města na picasu