Rottnest Island
Každé zamilování je po zásluze potrestáno L vše je příliš dokonalé, aby to mělo dlouhého trvání… happy hours končí L no na druhou stranu, první chlap, co je ke mě upřímný… což vlastně Bena v mých očích zdvihá ještě výš než byl… ale, nemám mu to za zlé… vlastně to chápu… jen to… bolí L Na druhou stranu vybral si tu rozumnější variantu a to chytit se šance a zkusit dát rodinu znova dohromady…
Jedu k Janče (kde probíhá rozlučková párty se Sarah)…nechci být sama… Hi guys… snažím se usmívat… přece to tu Sarah nezkazím… Brad se zvedá ze židle…objímá mě… „ Are you ok, honey?“ šeptá mi do ucha… „No, I´m not L slzy se mi kutálejí po tvářích… drží mě pevně a nepouští…
Přichází Aleš… „shits happens“ „to bude dobrý neboj“ další objetí…tentokrát se už držím… jo to si řekl dobře chlape… L „ pojď dáme si pivo, snažím se vyprostit z objetí, než to na mě zase přijde a rozsypu se… po druhém pivu se dávám do kupy… už jsem to zase já… teda aspoň se snažím. Bavíme se na Alešův účet… švýcarky mu totiž tipují věk 32… lámu se na židli J ten kluk je mladší než já. S vážnou tváří se jim snažím namluvit že mu je 20 :-D nevěří… jenže oni mu ve finále nevěří ani těch 25 :-D Najednou jsou 4 ráno… čas jít na kutě… mám to domu 15min pěšky… „tak já jdu“ hlásím Janče. „ nedělej zagorku“ spi tady…Agron spí dnes u Brada… přemýšlím jen krátce… „ ok…tak v tom případě dobrou“ :-D zavírám se do pokoje…. Počkej počkej… Aleš tu spí taky… no to klidně může. Usmívám se…
„Bude ti vadit, když mu hodím matraci k tobě do pokoje?“ ptá se Jana… jsem ospalá… „asi ne“ odpovídám… zhasínáme… z pod postele se ozývá… „ ty voe, mám rýmičku a jsem přikrytej ručníkem, to mě můžete rovnou ráno zahrabat“… směju se… „ čemu se tam nahoře jako směješ?“ „jsi tam jak princezna na hrášku“ …. Chvíle ticha „ hele čím si přikrytá?“
… „dekou, čím bych asi byla“ :-D odpovídám… šátrající ruka… „no ty voe, to si ze mě děláš srandu, taková teplá peřina :-D“ „jdu k tobě!“
… „ no ale já dneska truchlím kamaráde“ snažím se… marně J „no to si klidně truchli, mě to navadí, dokud mi nebudeš smáčet tváře slzama…“ rve se ke mně :-D chtě nechtě se musím smát… :D po půl hodině smíchu, poslouchajíc, jak mohl chudáček umřít v základním táboře zimou…a já zlá bych ho tam nechala… usínáme…. v objetí... vlastně jsem za to ráda... aspoň ta první noc, nebude probdělá...
………..
Tak jsme se rozhodli, že ještě než udeří podzim (a když je ten státní svátek) vydáme se na Rottnest Island. A tak vyrážíme lodí z Barrack St. (centra), vyhlídkovou rychlostí míříme k Freu a odtud rychlostí " přeskakujem vlny a počítáme zvracející" míříme k Rottnest. Hillka se chudák modlí ať už jsme tam a my jako správní kamarádi, uzaviráme sázky, za jak dlouho asi bude zvracet a radíme na jakou stranu by to případně měla hodit :-D
Po 40 min. zběsilé jízdy, kdy byť jen stát natož dojít si pro kafe se stává mission impossible :-) dorážíme k cíli. Naše první kroky vedou kam jinam než do fast foodu a obchůdku s potravinami.
U lodi jsme nafasovali věci na šnorchlování a vyrážíme směr pláž. Myslím, že plán původně byl projít ostrov a šnorchlovat kde se dá. :-D ale tak znáte to...teorie a praxe se většinou liší...
Kola jsme si nepůjčili a tak šlapeme po svých. Ze začátku mrmláme, že není vůbec teplo (28 C)a že se asi koupat nebudem... to nás ale po chvíli svižné chůze do kopce přechází a ještě rádi se převlíkáme do plavek. Míříme k majáku, jako styčnému bodu a a ubydlujem se na pláži hned za ním... UUUUUUU..voda je studená...ale tak co, přijeli jsme šnorchlovat..tak na 3... raz... dva... tři - ještě ne :-D
áááááááá brrrrr... jsme tam...teď rychle plavat, než budem mít námrazu na ploutvičkách...
už je to dobrý... :D nádech, výdech... slyším se, jak dýchám do šnorchlu...trochu zrychlený dech, dlouho jsem se nepotápěla...a navíc... to co je pode mnou.... je... no, děsivě hezké?
obrostlé skalky pode mnou... chvíli je máte na dosah ruky a pak uděláte tempo a nejednou díra... a pod sebou místo metru vody máte metry čtyři... brr... nevím proč, ale z neznámého důvodu mi běhá mráz po zádech a před očima mi běží obrázky útočícího žraloka ze zákoutí skalky...zrychlený dech,
"kuck"..lokám si vody..."ty jsi ale blbá co?" řikám si v duchu... snažím se uklidnit... jééé hele, žlutomodrá rybička... vypadá jak obří Nemo :-D má tak 30 cm... vidím další, schovávají se za chaluhy a další nesmysly rostoucí tam dole... stejně je to divný pocit... pokaždé, když přeplavávám další propadlo, pro jistotu se otáčím, jestli za mnou něco neplave... hmm, možná si to ještě rozmyslím, s tím potápěním s výstrojí :-D či plaváním s Whaleshark... co kdyby mě náhodou klepla pepka že :-D
Jdu se ohřát na břeh... sluníčko krásně hřeje... pro jistotu se mažu, nikdy jsem se nespálila kromě pobytu v austrálii :) naštěstí pro mě...to co je jeden den červené, je druhý den už hnědé :D
Narozdíl od Janči, která ta co má jeden den červené, druhý den nemůže chodit, protože to páááálííí :D
Jooo, kolik zlých slov jsem si vyslechla na své opálení :-D ale kdo za to může že :-DD (kromě mě si všichni myslí, že jsem hrozně opálená :-D) hmmm...musím přiznat, že po shlédnutí fotek, přiznávám... TROCHU jsem opálená :-D
Jsou 2h. nadhazuju, že by možná byl čas, vyrazit někam dál ať z toho taky něco máme... a tak vyrážíme na cestu... vedro... ufff... kdo měl ten hrozný nápad, že půjdeme pěšky a nepronajmem si nebo nedovezem kola? ... sakra, všechno je to tak daleko...a kromě pláží, tu vlastně nic neni... Je skoro půl 4. na další pláž to je ještě aspoň 3km... co teď? Loď zpět odplouvá v 5. To je tak tam akorát dojít, říct krásně po americku "najs" a můžem vyrazit zpět. Sedíme na malé autobusové zastávce ve stínu a skenujem mapu... " so people, what´s the plan?" eee "let´s go somewhere", "yeah... good idea man" :-D stále sedíme... :-D
"so...what about icecream"? všichni se na povel zvedáme :-D tomu říkám plán...
procházíme ostrov nejbližší a nejkratší cestou za zmrzlinou... a pak už jen čekání na loď zpět, protože tentokrát chceme sedět vzadu a venku...a ne mrznout v klimatizovaném vnitřku.
Navíc plán je takový vystoupit ve Freu a zajít do pivovaru Little Creatures, prý tam mají nejlepší pivo... Jenže známe WA (místními přezdíván „wait a while) a Perth, že... státní svátek... půl 7 večer, šance že bude něco otevřeného mizivá... a tak se na zastávce ve Freu rozhodujem, že zůstanem na lodi jako černí pasažéři a vystoupíme až na Barrack St. a dáme si něco k večeři v China Townu. Eeee... no nápad to byl dobrej... bohužel pro nás, loď směřuje trochu jiným směrem než je Perth :-D hééj, kam to sakra jedem :) za 5min. stavíme na protější straně Frea, v industriální oblasti... dál to nejede mládeži :-D
nooo, tak to jsme to skvěle vymysleli :) takže teď místo toho jen dojít na zastávku, musíme projít celý poloostrůvek až k mostu, aby jsme se dostali zpět do Frea a na vlak do Perthu.
A to už vůbec nemluvím o tom, že sluníčko dávno zapadlo, fouká jako sviňa (děkuju své předvídavosti, že mám bundu) a k vlaku je to podle "iphone google maps" tak 3,5km... no chybí mi ty táborové výlety s cílem... nabírám svižný krok a usmívám se... Jana se na mě mračí... "můžeš mi říct, čemu se tak blbě tlemíš? cedí skrz drkotající zuby, snažíc si při té větě nepřekousnout si jazyk :) směju se víc...
…připadám si jak na táboře... s dětma co brblaj, kdy už tam budem, že už nemůžou a je jim zima :)
přepadá mě nostalgie... letos poprvé po 13ti letech budu chybět :´-( začíná se mi stýskat... jak ráda, bych zase dala svejch 14dní dovolené, za to být s ostatníma na táboře. 14dní, který kromě práce, odpovědnosti, nedostatku spánku, někdy i jídla... znamená, vrátit se na těch 14dní do dětství, užít si s capartama a zbytkem našeho crazy týmu 14 dní her... bejt dětsky nadšená, když se hra a divadlo podaří... a hlavně být s lidma co mám ráda... co mi sakra mi chyběj! Ať žije chatka 17!!!
(klapka) konečně přecházíme most... vlakové nádraží na dohled. Do Perthu to jede až za 25min.... vybaluju bagetu a veselou krávu, co jsem objevila v obchodě... vlastně sorry...smailing cow :-D
...
konečně sedíme v China Town... tak co si dáme lidi? snažíme se vybrat od každého něco ať toho co nejvíc ochutnáme. Sedíme u kulatého stolu s otáčivým středem. Přichází čišník, dává na střed prázdnou pánev... co to sak... ssss... háže maso na rozpálenou pánev... všichni se opíráme do židlí, co to jde... kurnik to jsem se lekla... ufff.. no tak to by bylo :-D první jídlo na stole... boj, kdo otočí pánvičku první k sobě :-D všichni jsme hladoví jak psi... chvíli bojujem s Jančou hůlkami ve stylu Kung-fu Panda… pak nás to přestává bavit, koneckonců chceme se najíst a ne si hrát :) po chvíli vyměňuju hůlky za příbor... nic proti hůlkám, ale nejde to prostě tak rychle :-D
než stihneme dojíst první už máme na stole další a další... "kdo chce ten poslední talíř s masem?" nikdo se nehlásí... všichni jsme narvaní, jen odpadnout ze židle a usnout... " no já už taky nemůžu, ale nechat to tu taky nechci" pokračuje Jiřík ve svém monologu... a láduje se posledním honey chicken... :-D
talíře prázdné, bříška narvaná...to byla bašta... uff, tak teď ještě dojet domu na kole a den by byl uzavřen :-D
Pomalým tempem se blížíme k domovu... je 23:30 padám do postele vyčerpáním... good nig... chrrrr
