život vzhůru nohama

Stále jsem nemocná a tak v pondělí ačkoliv nerada, kráčím si to do školy…máme nového učitele a já jsem docela zvědavá… ve třídě zjišťuju, že jsme dostali Thaie, což je Martinův bejvalý učitel… bohužel pro nás „Robovce“ učí Thai úplně rozlišným způsobem, žádné fórky, odbíhání od tématu, bavení se se studenty, jen cvičení, cvičení, cvičení LL tak z tohohle mě asi brzo klepne pepka… po škole domu. Je mi stále blbě a jsem neskutečně unavená a tak si to ze školy hrnu rovnou do postele…líp mi není a tak po poradě s paní doktorkou na Facu :-D začínám brát antibiotika. L tak ačkoliv jsem věděla, že antibiotika jsou mým kamarádem každý rok a každý říjen s železnou pravidelností plus mínus týden, tak nějak jsem doufala, že když zaměním sychravou Prahu za teplý Perth vyhnu se tomu…hmm, tak hovno hovno slavný soude… L v úterý si tedy dopřávám celodenního ležení v postýlce s MASHí a musím říct, že tenhle seriál je nesmrtelnej a ten kdo vymýšlel dialogy byl prostě bůh….chlámu se každou chvíli, když už nemůžu prostě se otočím na druhý bok a usnu a tak to běží až do večera…. Jo mami, vím, že koukání na pohádky celý den je nezdravé…naštěstí jsem daleko,takže naplácáno asi jen tak nedostanu :D

Středa – šinu si to zase do školy :D ačkoliv bych si třeba ještě poležela, tak vzhledem k tomu, že jsem odmítla dát 50dolarů za návštěvu místního doktora musím se prostě přemoct a jít…na dlouhé stonání potřebuje škola potvrzení L

Čtvrtek – jestli dnes neumřu, tak už nikdy…musím přežít celý den ve škole a konečně uvidím svojí další novou učitelku na elective class – zbavila jsem se paní učitelky „nudné“ a vyměnila ji za paní učitelku „přísnou“ jmenuje se Gertha a zdrobněle jí říkám GERTHRůůůDA :-D je to přesně ten prototyp přísné paní učitelky, která má vlasy do pevného culíku, a zlý pohled přes okraj brýlí… bububububu J co se dá dělat, každý den není posvícení…ale tak třeba nás tu gramatiku aspoň pořádně naučí…při hodině sedíme s Janou vedle Mária…a při jeho snaze sdělit Janě že (podvádí) „cheating“ se odbouráváme nehorázným způsobem, protože je ho výslovnost je „shiting“ což i učitelku nutí k zvednutí pohledu a otázce, co se snažíš říct? :-D po 5ti minutách záchvat nepřestává, nekontrolovaně se klepeme nad gramatikou a když už mám pocit, že jsem klidná a můžu zvednout pohled od stolu, narazím na vytlemený ksicht Jany a vše začíná na novo… J učitelka už je z nás na nervy a od vyhazovu ze třídy nás zachraňuje snad jen přestávka :-D

Večer je párty pořádaná školou v Tiger Lils baru – přicházím včas – ostatně jako vždy a všude :-D (tzn.asi tak o 15min dřív) :-DD a zjišťuju, že ačkoliv lidí hodně, vůbec nikoho neznám…tak to bude „dobrá“ párty říkám si L naštěstí přicházejí ostatní: Mustafa s Martinem, Jana s Jirkou, Yohan, Jovanna a párty nabírá na obrátkách…hlava na hlavě,tancujem i když nechcem, dav nás tak nějak nutí…v jednu chvíli jsem vtažena Mustafou do chumlu kde se nedá už vůbec hýbat a my se tomu jak magoři smějem… každý se fotí s každým a nálada je výborná J

V pátek moc lidí do školy nepřichází, z původních 16 je nás asi 6 ve třídě, ostatní to po párty vzdali :-D odpoledne se snažím zlanařit Janinu s Jirkou jestli by nešli na hřbitov na klokany, ale dostala jsem košem a tak mizím sama J Z jednoduchého cestování se stala trochu bojovka, protože Martin už tam byl předtím, napsal mi zastávku kde mám vystoupit a tak se tam vydávám…hm, jenže zjišťuju že tam jsem teda nikdy nebyla a jediný hřbitov o kterém jsme spolu kdy mluvili byl na druhé straně Perthu..tak to asi popletl – má školu, takže volat mu nechci…a tak se vydávám zase zpátky a jedu teda na hřbitov, který jsme viděli spolu…hřbitov jako kráva, a já kráva J jsem si nevzala pití – ještě že tam maj vodu na zalívání kytek :-D nicméně po klokanech ani památka…začínám si myslet, že měl Martin pravdu a taky jo…už má po škole a tak dostávám instrukce, že je to opravdu tam kde psal, promiň příště nebudu pochybovat J a vydávám se teda opět zpět…instrukce zní, přes most a asi 5min od zastávky…to nemůže být těžké… hm, tak ne J chvíli zmateně přebíhám…mosty jsou tam totiž dva a navíc nevím na jakou stranu přes most že J tak se ptám páánůů policajtů…a ty vědí kulec…až když nadhazuju, že kromě parku je to taky hřbitov chytaj se…prý vezměte si autobus J nechápu proč když je to 5min pěšky…a tak jen poděkuju, že to pěšky zvládnu a mířím si to k parku, který teda nacházím…

Memorial park je to nejúžasnější místo, které jsem viděla…má svoje kouzlo, je to krásný tichý místo a věřím, že své drahé zesnulé, sem člověk dává se zvláštním klidem v srdci a s pocitem, že tady se jim bude líbit…

Navíc je tu spousta klokanů, bojácnějších teda než jsem dosud viděla,takže na nějaké hlazení to není… ale mají spousta prcků v kapsách a tak fotím jak o život J dokonce se mi podařilo náhodou zahlídnout klokany, který si dávaj po papule… těžko říct, jestli to znova ještě uvidím…každopádně mě mrzí, že jsem viděla už jen konec, protože se očividně rvali daleko delší dobu a kousek ode mě…bohužel pro mě, příliš tiše :-D

Cestou z parku, začíná zapadat sluníčko, narážím těsně u východu na nehorázný řev, desítek papoušků… a tak se pomalu blížím… papoušci sedaj všude kolem vody a snaží se napít, popřípadě vykoupat…vytahuju foťák…a  v tom slyším..vrrr, haf haf haf…a vidím, dědu který je vláčen svýma malýma štěkanátkama směrem k papouchům...a ptáci jsou v trapu…grrr...no to si dělá děda srandu řikám si..nemohl se rozhodnout venčit jinde? L

A tak za nima chvíli běhám, od stromu ke stromu…a marně se je snažím vyfotit, jsou jak na trní….

Ve finále to vzdávám a zalehávám na zem s připraveným foťákem, že až se uklidní zase se k vodě vrátí..a taky že jo, sice ne už v tak hojném počtu,ale přeci… je to jak pozorovat desítky velkých Pupíků, kteří se ráchaj ve vodě…. Vzpomínám na Pupču, je mi smutno L ale vím, že je v těch nejlepších rukách a je o něj dobře postaráno… J (video s koupáním papouchů na Face) J

V sobotu nákup na další týden J , grilčo u Janči a karty s Joem, Jirkou a Janou…a ačkoliv je mi opět nabízeno přespání, opět odmítám…koneckonců musím vstát druhý den ráno do práce..

V neděli ráno tedy zase uklízení a tak na 5:30 budík, Martinova postel zeje prázdnotou, je chudák až do rána v práci.. vracím se z práce asi o půl 9 a Martin už v pelechu…jestli to tak půjde dál pořídíme jednu postel a budem se v ní střídat :D rychle posnídám, připravím věci do batohu a mizím na pláž, abych Martina nerušila.. venku je nádherně a tak brzo by mě normálně z postele nikdo nedostal….kupodivu na Cottesloe už je lidí docela dost, zřejmě měli všichni stejný nápad jako já… voda už je sice teplejší než před měsícem,ale i tak je to ještě studené…takže je to tak je na to se namočit a rychle zpět na osušku…griluju se co to dá… řekla bych, že opálená i přes tu 30 snad trochu jsem a tak jsem spokojená… večer mi to teda trochu kazí mamka, která se mě snaží otázkou, „čím se proboha mažeš, že jsi tak bílá“ asi rozčílit J

Do večera pak už vyplňuju jen test na White Card – z poloviny tomu vůbec nerozumím a tak je to docela vtipný test L v půl 11 večer 100 otázek za mnou 60 přede mnou a mám dojem, že tomu snad i začínám rozumět… dobírám poslední antibiotika…huráá jsem konečně zdravá… J

Tak zase za týden přátelé J

p.s. dnes je pondělí a já jsem změnila třídu J místo Thaie Victoria….takže zítra do nového…jsem zvědavá…