Battambang
Naší další a poslední zastávkou je Battambang J
Už jsme přesyceni organizovanými výlety a tak berem opět za vděk motorkami a jedeme se projet do okolí.
Vesničky jsou tu nádherné, prosté chaloupky stojící na kuřích nožkách J Cestou se zastavujem poblíž rybníčku, kde malí kloučci mají v kopci vyježděný bahnitý pruh a sjíždějí po něm nazí do vody J Jak málo jim stačí ke štěstí J Koukáme na ně několik minut a nemůžem se nabažit té dětské radosti J Vzácné to chvilky mezi školou a prací. Všude kde projíždíme se na nás usmívají místní a nebo nám aspoň mávají, je výjimkou vidět zakaboněnou tvář.
Dětem rozdáváme žvýkačky – Marta to má jako lákadlo na děti, aby je Michal pak mohl vyfotit :-D
S Martou se i na chvíli střídáme v řízení a musím říct, že je to o dost lepší než minule :-D
Marti už pokročila na vyšší level a zkoušela za zády s Michalem jak jí to půjde na motorce s manuálním řízením a klobouk dolů, hned na poprvé paráda JJ
Je opět hrozné vedro, máme pocit, že se to jen zhoršuje a zhoršuje :-D takže ve 3 se vracíme na hotel,kde zůstáváme až do 5ti a pak se ještě vyjíždíme směr Bamboo Train, kde se původně chceme jen kouknout, ale nakonec bereme za 4dolary hodinovou jízdu. Je to vskutku zážitek vidět jak dávají dohromady „vlak“ čistě pro vás :-D
A co teprve, když se na jednokolejce sejdou dva v protisměru? Žádný problém…zastavíme…jeden sundáme z kolejí, necháme přejet druhý a pak ho tam zase nandáme zpátky :-D
Na konci trasy na nás čeká malá vesnička s malým stánkem na pití a hlavně dětma, který už jsou nastartovaní ukázat nám místní „cihelnou továrnu“. Podotýkám, že vzdáleno je to od kolejí asi 20m, takže by jsme to vážně sami nenašli :-D Na cestě zpět, si nezapomínají říct, každý o dolar. S Martu máme dost problém dávat dětem peníze, takže jim radši kupujeme každému pití J A jim to naštěstí vůbec nevadí, hezky poděkují, blbnou okolo nás, snaží se dělat bubliny ze žvýkaček co dostali a neustále se usmívají. Dostáváme s Martou z trávy vyrobené luční kobylky a jsou vskutku povedené, marně se snažím přijít na to jak je udělaly J
Chvilku si povídáme ještě s mladou slečnou od krámku a pak už zpátky do našeho luxusního kupé a hurá domů.
Než odjíždíme, ještě nás slečna prosí, zda-li by jsme mohli dát nějaké to dýžko i řidiči našeho „vláčku“. Už se ani nenamáháme vysvětlovat, že kdybychom měli tipovat každého koho potkáme, tak jsme už dávno bez peněz. Navíc, za všechno je regulérní vstup, tak proč ještě tip?
Pak se ale rozhodujem, že tohle celé setkání bylo vlastně hrozně milé a tak nějaké ty drobné dáme i řidiči.
Nevíme jak to chodí, tak mu je dáme radši ještě dřív než jsme v zastávce, aby mu je náhodou nesebrali. Zastavujem a ještě než vůbec stihnem vylézt tak je u nás týpek a povídá: OK,give a tip to the driver! No čumím jak puk, mám chuť mu rozbít ciferník. Přijde mi neuvěřitelné, jaký přístup mají. Řidič má sakra kliku, že jsme mu ho už dali, protože po téhle větě, by určitě žádný nedostal, ačkoliv on by za to už tak úplně nemohl. A tak jen nas…. Odvětím, že už ho dostal a odcházím. Michal, ještě vtipkuje, že teďka čeká, že přijde ještě pan oficír co nám hlídal motorky si pro tip.Tak jen zabrblám, že to si přijít může, ale s tipem určitě neodejde…
Zítra přejezd do Bangkoku, kde se uvidím s Káťou a společně pak projdeme památky J A následný přejezd do Laosu J
