Dublin - den druhý Cliff of Moher
SOBOTA – 21.11.2009 – Cliff of Moher No a tak mezitím co barák zhruba do 5ti do rána paří... my v 5:30 vstáváme – jelikož nás dnes čeká velký (celodenní) výlet na Cliff of Moher, kam jedou i Terka s Marťou … No je jasné že nikomu se ráno moc nechce... ovšem Martina krutě – zazvonil budík... vstala.. a bez nějakých předešlých varování rovnou rozsvítila velké světlo... a jak se najednou vstávalo :-D A i když v pokoji je už po první noci slušný mrdník... vše se zvládá... snídáme... a společně vyrážíme na bus… Venku prší a je tma... a Z drží naivní představa že celodenní výlet bude tak do odpolka :-D a tak vyrážíme na náš nejdražší výlet za 60€... cíl je jasný – vidět Cliff of Moher na zcela jiné straně Irska... Po pár hodinách jízdy zjišťuji, že ačkoliv jsem si doteď myslela, že máme řidiče a průvodce, ve skutečnosti je to stále tatáž osoba, která se ke konci dokonce stává i opravářem J První zastávkou je Limerick a místní hrad – nicméně prší jak sviň a tak nás vylézá jen pár (já mezi nima – co bych pro fotku neudělala) modlím se, aby to můj mazlík rozdýchal a tak udělám 3 rychlé fotky a mizím zpět do autobusu, kde mezi tím došlo ke kolizi (lidi se snaží zároveň vystoupit a nastoupit a tak to tam trochu vázne a tak moknem víc než je nutné... bundy by se daly ždímat, ale už jsme šťastně zpět v autobuse a míříme dál...skoro bych řekla, že to za to zastavení ani nestálo :-D Crazy weather Další zastávkou je Burren a Dollin village... počasí se mezitím změnilo...už neprší…obloha je snad i modrá, sluníčko svítí… a my už se vážně nemůžeme dočkat až vypadneme z autobusu... čerstvý vzduch v něm došel zhruba před hodinou, klimatizace vypnutá a je tam vážně na omdlení... autobus zastavuje a my s vřískotem vybíháme ven, fotíme se u každého šutru,obdivujeme útesy a necháváme se máčet vystřikující vodou, která se rozbíjí o útesy... Je to tam vážně úžasné a tak se nikomu nechce zpět do toho hnusného autobusu bez vzduchu, kterému nepomohla ani ta půl hodina, kdy jsme tam nebyli. L Nicméně pan řidič,průvodce a opravář v jedné osobě velí odjezd a tak chtě nechtě nám nic jiného nezbývá. Pak zastavujeme po 15ti minutách v Doolin village na oběd a rozdělujeme se. Já, Terka a Martina se jdeme projít – snažíme se přilákat krávy, ale nemůžeme se dohodnout jak se na takovou krávu asi volá:D a pak bahno nebahno se snažíme přiblížit jiné krávě, která je nejblíže a diskutujeme, zda je to vlastně kráva nebo býk J No studujem to vážně pečlivě, se slovy: vidíš tam toho pindíka? Ne, nevidím J Tak to bude asi vůl... Marta se slovy: „kam lezete, tady jich máte celé moře“... nakukuje zvědavě přes vrata... Nutno dodat, že krávy naše nadšení nesdílej a tak se snaží dostat co nejdál od nás. Terka na to: tyhle se mi, ale vůbec nelíběj, podívej jak blbě kouká. A tak se vydáváme zase zpět..Míjíme pěkný domeček, takový přímořský jak říká Terez a Martina si přisazuje, že tady by teda mohla žít, ale jen týden v roce (po té co začne zkoumat opět se zatahující oblohu)… Z a Kt si mezi tím dávají do čumáčků pravé irské lamb a správně po česku – jeden talíř dvoje příbory J Opět začíná pršet a tak víme, že musíme 10ti rychlými kroky doběhnout do autobusu jinak budeme mokrý (občas ani deštník nepomůže – po Dublinu se jich zničených válí docela dost)... a vzápětí zjišťujeme, že ani to nám ve skutečnosti moc nepomohlo, protože vítr a kroupy se valí i do autobusu nezavřenými dveřmi a vůbec jim nedělá problém zdolat 3vysoké schody, a tak ačkoliv v autobuse, mokré jsme stejně jak kdybychom byly venku… A pokračujeme na Cliff of Moher... tentokrát je řidič vážně velkorysý a dává nám skoro 2hodiny rozchod... fouká tu jako nikde jinde...vítr nám rve kapuce z hlav, rukavice se stávají téměř nutností a tak ačkoliv zima jak v prdeli, statečně se opět fotíme na všechny možné způsoby... dokonce s otevřenou bundou a bez bundy, aby bylo vážně vidět jak moc tu fouká... (nutno dodat, že bez bundy to teda vážně vidět není) J J pozn. autora: být tu na vlastní triko, prolezla bych útesy až na samý konec (i když cedule hlásí že zavřeno a nevstupovat) přeskakuji a obcházím zákazovou ceduli (nejsem sama), abych získala ten nejlepší, nejhezčí pohled na cliff – prostě ten co nikdo nemá :-D a jak je nepsaným pravidlem – že poruší-li jeden utrhne se celý dav, i tady se to opakuje...takže když odcházím, už za cedulí se zákazem vstupu stojí skoro všichni. J Z Cliff už míříme zpět do Dublinu – poslední zastávka je víceméně nutností, protože naše autobusové tykadélko se rozhodlo změnit směr a tak nám teď trčí do strany a ačkoliv se řidič průvodce opravář vážně snaží, ne a ne držet na tom správném místě...a tak ho přivazuje provazem k tykadélku dva a my konečně dojíždíme bez další zastávky domů. Všichni jsme unavení – těžko říct jestli víc ze sezení v autobuse nebo couráním po venku J každopádně plánovaná návštěva hospody se opět odkládá. Kt sice protestuje: ještě jeden volný večer a půjdu si hodit mašli J ale nakonec i ona uléhá do pelíšku… Poznámka autora (tento komentář tu hlavně ocení Z a tak ho sem dám): Zajímavý úkaz, který se pak táhne v podstatě až do konce pobytu je Bl akčnost – ráno vstává., dělá snídani.,budí… no zřejmě s ní to zahraničí dělá
