život vzhůru nohama

PÁTEK – 20.11.2009 – den první

Odlétáme v pátek ráno 10:20 z letiště Ruzyň. A tak ve čtvrt na 8 parkuji před Z barákem a snad ani nečekám, že tu snídani, o které jsme se bavily včera večer by vážně přichystala. Z mi otvírá v pyžamu, se slovy, že mám snídani na stole– tuší totiž, že pyžamo by mohlo fungovat a možná konečně začnu panikařit – marně se totiž již několikátý den snaží uvést mě do stavu šílenství... držím se víceméně už jen silou vůle, protože vím o co jí jde a tu radost jí prostě udělat nechci J  A tak když vidím vajíčka na stole, polykám na prázdno a chvíli si přeju, aby zmizely. Ale i po druhém zamrkání, tam bohužel stále jsou a tak ačkoliv za normálních okolností by do mě po ránu nedostal nikdo vajíčka ani za milión, zrovna teď není vhodná chvíle něco takového řešit.. i když jsem měla na jazyku, že další otázkou do naší souteže myslíž že víž – bude co Bl nikdy nejí k snídani J nicméně statečně do sebe soukám vajíčka, Z se převlíká a my můžeme vyrazit za Kt která čeká na Dejvické. To že tam nebudeme ve ¾ na 8 je jasné už teď ale Z z toho má akorát srandu J Po cestě na mě zkouší, že nemá letenku, ale to mě nemůže rozhodit, protože neví to co já a to, že můj batůžek ukrývá ještě jednu sadu vytištěných letenek na cestu tam i zpět pro všechny :-D

Na Dejvickou dorážíme s 10ti min. zpožděním a rovnou skáčeme i s už trochu nervózní Kt do autobusu..

A už tam si řikám, jak já těch 5dnů se Z přežiju, aniž bych jí musela hned první den uškrtit. J

Z totiž viděla večer před odletem film Horton a je jím tak nadšená, že to musí poslouchat celý autobus J

A protože moje myšlenky se ubírají naprosto jiným směrem a zabývám se spíš tím, abychom našly v pohodě odbavovací pult a další věci okolo letu, jen přikyvuju a mojí hlavou probíhají jen slova HORTON, HORTON, HORTON, MORTON brácha HORTONA, HORTON.. Naštěstí to netrvá dlouho a vystupujeme z autobusu a já můžu Hortonovi vesele utéct a nechat ho zbaběle napospas Káťě – jo, drží se holka statečně po celých 5dní :-D

No a protože jsem den předtím vytáhla informace z kolegy, který letěl se stejnou společností o 2dny dříve, též směr Dublin, běží vše jak na drátkách a nikde nemusíme bloudit a hledat, což holky vůbec neocenily (někteří až cestou zpět pochopí jak je to výhodné). J

Po, pro někoho dlouhých 2 hodinách se odlepujeme z letištní plochy a míříme směr 5-ti denní Dublinské, čistě dámské jízdě a hodláme si jí patřičně užít J

Ačkoliv, let trval pouho pouhé 2,5hodiny, pro někoho byly téměř utrpenímJ. A což teprve, když letadlo další půl hodiny rolovalo po dráze v Dublinu.. a tak Z již netrpělivě poposedává na sedačce a žbrblá si něco ve smyslu, 2 hodiny čekání, 5 hodin letu a  4 hodiny jízdy po letišti :-D Káťa se kymácí na své sedačce – autista hadr a řve pusťte mě ven J Už teď to vypadá na poklidný výlet .-)

Konečně vystupujeme (mimochodem počasí je nádherné), takže poslouchám Z, která komentuje krásné počasí se slovy: vážně nechápu proč jsem si brala zimní bundu (asi abych se tu upařila) a ty trekové boty… J  

Nacházíme zavazadla, míříme na bus a už stačí jen vystoupit na správné zastávce, kde by na nás měla čekat Terka. Mimochodem, Terku poznám jen já a vzhledem k tomu, že se ukazuje, že jsme partou totálně slepých myší, bude výstup o to zajímavější…

A tak se marně snažím nalézt někde názvy zastávek přes zamatlané okno, leč bezúspěšně…

Naším prvním Irským kontaktem je asi tak 80ti letá babička, která vidí můj naprosto zmatený obličej přilepený na sklo, jak se snažím neminout naší zastávku... a snaží se nám pomoct...a tak ji vysvětluji, že jedeme na zastávku O´Connell upper street, ale že vůbec nevíme kde to je... A babi povídá, že tam za chvíli budem... tímto bych jí chtěla poděkovat, protože nám touto informací vážně HODNĚ pomohla a od té doby koukám ven, ještě usilovněji :-D

Terku nakonec nacházíme a kousek od zastávky je i jejich (na pár dnů i naše) skromné bydlení...

a ačkoliv baráček vypadá z venku téměř miniaturně vevnitř je dost prostorný a hezky zařízený. Kromě Terky bydlí v pokoji ještě Martina a asi 6 Španělů – jejich počet se různě mění...skoro každý den, je tam nějaká párty a tak vlastně holky moc nevědí, kdo tam skutečně bydlí či nebydlí – pořád je tam totiž někdo cizí J 

Aniž bychom vybalily, vydáváme se rovnou do víru velkoměsta s jasným cílem - stihnout ještě ten den návštěvu Guinness pivovaru, Jameson distillery a Wax musea.

Terez nám ještě po cestě ukazuje, kde je Tesco, Penneys a Dunnas a mizí sehnat něco k jídlu. A tak se snažím rozložit mapu, což se ukazuje jako skoro nepřekonatelný problém, protože díky větru se mapa pořád kroutí a já nemůžu absolutně nic najít. Po pár set metrech narážíme na místní Carroll´s store

(po zbytek pobytu už jen Ovečkárna) a přes drobné jééé a jůůů míříme statečně dál směr pivovar. Po cestě kupujeme ještě nějakou bagetku a konzumujeme přímo na ulici (v čemž pokračujeme po zbytek pobytu).

Přechod tu nikdo moc neřeší, převážně se tu chodí spíš na červenou a tak ačkoliv snahu vážně máme, po pár dnech na to serem i my… Zjišťujeme totiž, že by jsme se takhle nikam nedostaly a tak už jen kontrolujeme, z jaké strany že vlastně,  to auto pojede J

Po cestě do Guinness se stáváme svědky první dublinské kriminality – nějaký kluk kope do holky a pak už jen vidíme, jak nasraně rozkopává dveře (snad vlastního bytu) a míříme dál.

Káťa stále okukuje místní trávu a komentuje slovy – taková šťavnatá tráva.. přímo k pomilování J

(v Irsku mají opravdu o hodně hezčí zelenou než my).

Guinness 11€ - dle průvodce a všeho co jsme si našly na netu – moc pěkné sedmi patrové muzeum.. každé patro jiná tématika. Navíc muzea mimo ČR nezklamala a snaha o autentičnost prostředí se opět neminula účinkem.. no dle nastudovaných info vypadá vše moc dobře.. ovšem celá ta dokonalost Z přestává bavit tak zhruba v druhém patře.. což se ovšem nedá říct o nás – opět fotíme vše co se dá J Nutno dodat, že v Kt mám silného konkurenta, co se množství fotek týče J

A tak zatímco nás drží focení, dá se říct až do úplného konce.. Z už jen prochází a čeká na svůj vysněný Gravity bar v sedmém patře.. Kt je dokonce tak nadšená z Guinnesovského maskota, že je ochotna seběhnout ze 6 patra do 2 – jen proto že si tam zapomněla vyfotit tukana – kterých je tu tedy opravdu požehnaně.. J

Kolikrát za sebou řekneš tukan tukan tukan tukan?

Těžko říct jestli byl nakonec Gravity tím zlatým vrcholem.. ale rozhodně zde bylo pivo (přesněji řečeno pinta piva) v ceně vstupného a tak jsme toho samozřejmě využily… 

Novinkou pro některé je (já poučena z Prahy od kolegy Miloše), že se musí čekat než se Guinness usadí.

A tak si chvíli krátíme opět focením, fotím Káťu, která ochutnává svůj první Guinness a podle obličeje vážně chutná :-D Káťa foto komentuje slovy: : hmm ta je dobrá.. tak ji VYMAŽJ

Na konci je i prostor pro nákup nějakých těch suvenýrů aneb TUKAN kam se podíváš.. a tak všichni odcházíme nadšení – s tukaním přívěškem, ponožkami, tričky, záložkami a dalšími nezbytnými nesmysly. A tak jsme během pár hodin tak o 50 € chudší a to jsme vlastně ještě pořádně nikde nebyly a nic neviděly. Vycházíme ven zhruba po 3 hodinách a zjišťujeme, že toho již dnes opravdu víc nestihneme – vše narozdíl od Paříže zavírá kolem 17:30 a tak míříme už jen do Tesca pro něco na zub.

Kde zjišťujeme, že potraviny jsou tu celkem drahé a tak až na drobné výjimky jedeme až do konce pobytu na toustech. Terka ještě píše sms ať vezmu dvě PRAZSKY a až když držím plechovku po velkém hledání v ruce, dochází mi, že to dříve složité a nepochopené slovo je obyč. PRAŽSKÉ pivoJ

Večer vytahuji matračky a když Kt zjišťuje, že nafukovací matrace se musí vážně nafouknout – dostává záchvat, jelikož to prý nemá šanci do rána nafouknout a tak si raději prý ustele na svých svetrech. :-D

V kuchyni v lednici poznáme s jistotou holčičí a klučičí polici – kluci narvanou pivem (zřejmě omylem 4 jogurty), holky sýry a šunkou :-D

A jedno překvapivé zjištění prvního večera: Španělé prý moc nevydrží..lemond je prý docela položil a to chudáci ještě neochutnali něco tvrdšího J Jo, kdyby to holky řekly dřív, mohly jsme se dobře pobavit na španělský účet J

Terka odchází o patro níž do obýváku kde (tuším že Luis) slaví narozeniny – hlavním lákadlem je pochopitelně spousta jídla – kterou Španělé navařili a já a Kt si povídáme v kuchyni s Martinou.

Martina zvládá při našem rozhovoru připravit tousty (jak kdyby jela celá cikánská rodina) na zítřejší výlet na Cliff of Moher. Řešíme v kolik budeme vstávat načež přichází Z a hlásí, že jsou stejně už 2 hodiny ráno a že tudíž nemá smysl chodit spát.

Kt začíná trochu panikařit, že se tedy musí jít vyspat a odchází a já za chvíli v závěsu za ní. Nikomu čas, který nám Z oznámila nepřichází divný (kdo by to kontroloval J) a tak až v pyžamu zjišťuju, že je ve skutečnosti teprve 10hodin... :-D

Oznamuji Kt, které se tímto časem přestává chtít okamžitě spát :-D a tak jí zase uklidňuji, že je vážně 2 ráno a jestli už se jí chce zase spát... na to odpovídá jednoznačně že JO a tak jí při tom nechávám :-D Kt to ráno komentuje slovy, že jsme šli spát jak trubky v 10 :-D

Po celý pobyt pak jiný čas ani neznáme J