Marsa Mubarak
Přemýšlíme, co by jsme tak mohly podniknout za výlet. Původně jsme měly v plánu Abu Simbel, ale vzhledem k tomu, že se jedná o 16h jízdy (tam i zpět) tak už z toho tak nadšená jako původně nejsem. Obvzlášť po celém dnu stráveném v letadle. Kačka nakonec sama jede aspoň do Luxoru (13h jízdy).
A já bych ráda podnikla výlet za delfíny. Ten se,ale nakonec nekoná z důvodu malého zájmu.
Nakonec se s Kačkou rozhodneme, že aspoň pojedeme do Marsa Mubarak, kde by jsme měly mít šanci vidět mořský krávy (dugongy) a želvy.
Ráno nás vyzvednou a dopraví do Port Ghalib , přístav odkud se vyplouvá do zátoky Marsa Mubarak.
Je to takový maličký městečko, ale díky koroně je kompletně prázdný. Nikde nikdo není, jenom my. Je nás cca 20, který se výletu účastníme. Předpokládám, že za normálních okolností by i loď byla narvaná lidmi až po strop. Takových 50 až 70lidí by se tam určitě vešlo. Ale takhle je to samozřejmě daleko příjemnější. První zastávka je za korály, ty my z Katkou máme přímo u hotelu a dokonce s lepší viditelností. Druhá zastávka je ta o kterou celou dobu jde :-D Přijíždíme do zátoky, přestupujeme na člun, dostaneme pokyny se připravit, navléct do ploutví, nasadit šnorchly a brýle. Jakmile najdeme dugongy, vyskákat z člunu. Několikrát je opakováno, abychom na žádné zvíře nešahali. Je to skoro až mantra ve člunu to ty kluci opakují pořád dokola, asi aby to došlo každému.
Máme celkem štěstí a hned co vyrazíme, tak vidíme v dálce, jak se vynoří šedivý tělíčko nad hladinu. Vyrazíme tím směrem, ale než těch 300m urazíme, tak mezitím dugong zmizí.
Jezdíme po zátoce dobrých 15min a nemůžeme narazit na žádnýho dalšího. Nějak jsem si myslela, že je to místo kde jsou, myslím tím, kde je jich prostě plno, ale zatím to vypadá, že budeme lovit toho jednoho chudáka, kterýho jsme viděli na začátku. Zatím co křižujem vodu, tak potkáme aspoň 3 želvy, a že jsou fakt obrovský. Po 15min kňouráme, že chceme do vody aspoň teda za tou želvou J. Vykopnou nás teda z vody a my chvilku plaveme vedle želvy, která si plave střídavě dolu a pak nahoru na nádech. Je to nádhera, takhle velký želvy jsem neviděla ani v Austrálii. Jenže při posledním vynoření nejbližšího chlapa napadne, ne že si šáhne, ale že se sveze. Čapne chudinku želvu ve chvíli kdy se vynoří na nádech. Želva se tak lekne, že okamžitě zapluje pod vodu a plave rovnou na dno. Ví, že do 5-7m hloubky se za ní nikdo krom našich průvodců potápět nebude a ty krom toho, že si jí vyfotí, natočí, na ni šahat nebudou. Moc mě to chování mrzí, nevím proč se musí najít vždycky někdo, kdo nemůže respektovat, že jsou to divoká zvířata.
Želva si prostě hoví na dně a žere tam trávu, chvíli čekáme, jestli se ještě nevynoří, ale nic. Všichni to postupně vzdávají a vrací se zpátky na loď. Moře je takhle daleko od břehu fakt studený a mě je zima i v neoprenu. Nakonec zůstávám jen já a náš průvodce fotograf. Chtěl by mi udělat prý fotku se želvou, prý určitě brzo vyplave, protože se bude muset nadechnout, ale myslím, že po jejím zážitku, se jí vyplavat na nějaký nádech fakt nechce. Ocmrndáváme se tam ve vodě ještě cca dobrých 10min, ale nic se neděje. Nejednou připlave člun a týpek na nás volá, že jiné výletní lodi se podařilo najít dugonga a ať rychle plaveme ke člunu. Naloží mě a fotografa a jedem. Konečně, řikám si. A mám štěstí, že jsem zůstala ve vodě, protože takhle tam budu z naší skupiny první. Vyskakuju z člunu a musím uplavat ještě aspoň 50m než ho spatřím. Člun se mezitím otáčí a vrací se pro ostatní.
Plavu rychle vstříc skupince lidí, kterou vidím. A už ho vidím i já. Je to mimi, ale i tak má úctyhodný 2m a je nádherný. Mám ho přímo před sebou, vidím mu do obličeje. Najednou se ze dna začne zvedat a plave nahoru se nadechnout. Blíží se a mě by stačilo natáhnout ruku, jak je blízko, abych se dotkla čumáku. Ten pocit, když s něčím takhle obrovským jste ve vodě a zároveň se nemusíte bát, že vás to sežere, je nepopsatelný. Snažím se mu uhnout, aby mohl v klidu proplout kolem mě a fakt si užívám každý pohled. Mám pocit, že bych se vydržela koukat na věky.
Najednou se kolem mě někdo dere dopředu, dostanu ploutví přes brýle. Další idiot co si nutně musí šáhnout a nutno podotknout, že těch rukou je víc :-/
Dugong zrychlí a skupinka se musí najednou snažit, aby mu stačila. Dobře nám tak, nedokážeme-li se pouze koukat. Ještě nějakou dobu ho sledujeme, ale už se drží podstatně hlouběji, stejně jako předtím želva. Postupně se mu daří setřást všechny plavce a zmizí.
Vracíme se tedy na loď na oběd. Mě už je brutální kosa i v neoprenu a tak jsem celkem ráda za něco teplého do žaludku. Ještě hoďku zůstávame na místě, dugongy ještě párkrát spatříme z lodi, když se vynoří na nádech z vody a pak už se vracíme zpátky do přístavu.
Tenhle výlet je u konce a zároveň je téměř u konce i náš pobyt v Egyptě. Zbývá nakoupit už jen pár předražených dárků a šupky domu. J
