Tel Aviv
Ráno rychle posnídáme, zabalíme, rozloučíme se s Noamem a vyrážíme směr Tel Aviv. Kolem 10 ráno už jsme na místě. I tady máme domluvené ubytování přes airbnb, dostaneme instrukce o nejbližší ulici, kde je možné zaparkovat zadarmo, jenže jako na potvoru tam nikde není místo a ještě ke všemu, pokaždé, když se rozhodnu, že auto někde odstavím na blikačky a prostě počkám jestli někdo nebude odjíždět, objeví se za mnou policajti a začnou mě vyhoukávat až zmizím. Po půl hodině takovéhleho kroužení, toho mám plné zuby a jsem zralá na léčebnu. Nakonec místo objevíme a tak berem to nejdůležitější sebou (bahno zůstává v autě :-D) a jdem hledat, kdeže to vlastně bydlíme. Chvilku hledáme vchod a pak dle instrukcí i třetí patro. V baráku to vypadá příšerně, napůl jak nějaké staveniště, trochu šero a kdyby tady na mě někdo vybafl s nožem vůbec bych se nedivila. Klíče najdem dle instrukcí a už jsme doma. Pozdraví nás pejsan, rychle naházíme věci do pokoje a mizíme zas ven, prozkoumat město. Bydlíme ve staré části Tel Aviv – Jaffa. Je nádherně slunečno a tak to vezmem přes trh Flea Market, kde můžete najít všemožné second hand věci
a dojdem k promenádě, která vede podél celého města. Výhled je nádherný, počasí taky a my konečně po 7mi dnech nikam nespěcháme. Užíváme si procházku a pohled na moře, který uklidňuje.
Po cestě zastavíme v central parku, kde má holka rozdělaný bubínek, obrovské repro bedny a spousta plastových kýblů. Kdokoliv se zadarmo může přidat a zabubnovat si s ní. A tak si plním svoje dětské přání, něco takového zkusit J
Na konci promenády, se opět ponoříme do města a do tržiště, tentokrát největší trh v Tel Avivu, Carmel Market nebo taky Shuk HaCarmel. Zde si můžete koupit, všemožné ovoce, zeleninu, chalvu, jarmulky, oblečení, tabák, prostě všechno. Dle mojí zkušenosti, nechtěli smlouvat a to ani o šekel, což je poměrně divné, dle průvodce je to jak národní sport a smlouvá se všude. Jediné naše vysvětlení bylo, že je po sezóně a vyděláno už mají, takže jim je jedno jestli něco prodají nebo ne. Každopádně stejně je to náš poslední den a tak přichází to nejlepší – rozfofrovat všechny zbývající peníze, což nebude zas tak velký problém, vzhledem k tomu, že už v podstatě skoro žádné nemáme :-D
(sladkosti)
(koření)
(chalva)
Odšťavňovač na granátová jablka a moje největší chyba, že jsem si ho nakonec nekoupila :-/
Zastavíme se na jídle, napůl si dáme nějaké grilované masa a nejlepší je samozřejmě to nejmenší. Mleté jehněčí maso, které je úplně božsky okořeněné. No a to jsou naše v podstatě uplně poslední peníze. Máme tak maximálně na nějakou pekárnu a to je vše. Cestou zpět se vypravujem najít most přání, který sice najdem, ale je zavřený a v rekonstrukci. Projdem okolo The Jaffa Watchtower a dojdem domů. Jsem utahaná jako kotě. Konečně to na mě dolehlo. Těch 6 dní neustálého popojiždění v autě a brzkého vstávání se konečně ozvalo. Mám chuť zalézt tak akorát do peřin, ale Zůza mě vyvede z omylu, že přece nestrávíme poslední večer doma. Nakonec se jdem ještě podívat na staré nádraží, kde mají být otevřené restaurace a pak vytisknout letenku, která je updateovaná o zavazadlo. To nám nakonec zabere čas až do 9ti večer. Je to první večer, kdy i takhle pozdě je teplo a stále je na triko. Z auta vytáhnem i veškerou nakoupenou kosmetiku, asi 3x přebalíme věci, než nalezneme tu správnou variantu, aby se nám všechna kosmetika vlezla do zavazadlo dolů a zároveň jsme nepomačkali každá asi kilo sladkostí, které vezem jako dárky domů.
Je 10, máme zabaleno, nastavujem budík na ráno a okamžitě usínáme.
Den odjezdu. Dotáhneme těžkou tašku do auta – to bahno nám byl čert dlužnej :-D a směřujem na letiště. Vrátíme auto a už jen čekáme na let. Projdem ještě všechny obchody, že by jsme utratili asi posledních 8 šekelů, ale vše už mají v dolarech. Projdem kontrolou, kde se nás ptají, jestli si vezem nějaké suvenýry, jestli jsme si balili sami a od nikoho jsme žádný suvenýr nedostali. Zouváme boty, vybalujem celá příruční zavazadla a pak v klidu procházíme k terminálu. Je čas vrátit se do zimy :-/
