život vzhůru nohama

 5.4. – 6.4.

Tak jsem přejezd do Bangkoku zvládla. Sice o 2 dny později než bylo v plánu, kvůli střevní chřipce, ale zvládla. Stejně si stále myslím, že to bylo z balené vody a ne z koktejlů s ledem.V Laosu je piju taky a nic mi není. A mají ty nejlepší co jsem dosud pila, ale o tom až později.

 M+M jsou už v Thajsku a válejí si šunky na pláži :-) (sejít bych se s nimi měla zase v Bangkoku až se budu vracet z Laosu)

Teď zpět k Bangkoku. V Bangkoku se mám setkat s Káťou, která je tam pracovně, společně projdeme památky a já pak pojedu nahoru do Huay Xai do Laosu.

Přejezd trvá asi 8h z Battambangu a kromě toho, že musíme asi 2krát přestoupit do jiného autobusu (důvod neznám :-D a ani jsem se po něm nepídila)a hrozné zimy z klimatizace, která nejde vypnout (naštěstí mám bundu) je cesta v pohodě. Nechám se vyhodit kousek od hotelu, kde Káťa bydlela a společně se přesuneme na další noc do levného hostelu, někde na kraji Bangkoku, no řekněme si to na rovinu, ten hostel byl úplně někde v ….. Prostě hrozně daleko od centra :-D

Rychlá véča a pak povídání asi do 3 do rána, protože za 1,5roku co jsme se neviděly, máme obě zážitků spoustu J

Ráno se ještě přesouváme na nádraží, kde kupuju lístek na odpoledne do Laosu a razíme po památkách. Všude spousta lidí, horko, ale památky pěkné, akorát je to hrozná rychlovka, protože ve 4odpol. mi to jede a já mám ještě batoh na hostelu, abych se s ním nemusela tahat. A tak si dávám 2,5h času na to, abych se zvládla taxíkem dopravit do hostelu a pak na autobus. Cesta by měla trvat bez zácpy hodinu 20min.

Jenže první zádrhel nastává už v centru a to když zjistím, že žádný z těch hajzlů taxikářů, mě nechce vzít na zapnutý taxametr. Cesta která mě ráno stála 150 báhtů, se teďka šplhá na závratných 700. „No jsem snad blázen?“ Vypadám, že ty peníze asi kradu nebo si je tisknu?“ rozčiluju se. Ne že by mi to bylo k něčemu. Po 10tém taxíku, kdy se ceny pohybují mezi 300 a 700, si sedám do taxíku za 200. Stále bez taxametru. :-/

Pán mluví docela obstojně anglicky, takže je možná i nějaká konverzace. Ne jako ráno, kdy nás vezl pán, který neuměl ani slovo anglicky, my ani slovo Thajsky a mohly jsme jen doufat, že nás veze tam kam opravdu chceme :-D

A tak se bavíme, že jedu do Laosu a musím stihnout bus ve 4. Načež se na mě obrátí a s naprosto vážnou tváří mi oznamuje, že to teda nestíháme a že bus asi zmeškám. Chvíli si myslím, že si dělá srandu a jen mě straší, ale po 10ti min mi dochází, že to myslí smrtelně vážně. Po 40ti min v taxíku, kdy jsme ujeli tak možná 3km v zácpě, mi oznamuje, že bude lepší když si vezmu motorku (teda taxikáře – ovšem na motorce). Jsem už mírně na nervy, odsouhlasila bych mu cokoliv, hlavně abych bus stihla. A tak zastavuje, píská na nějakého týpka, chvilka domlouvání v Thajštině a za chvíli už sedím na motorce, na kebuli dostávám helmu co je mi velká a už se prodíráme mezi autama. Za 40min jsme na místě, máme hodinu dostat se na nádraží. Původně jsem chtěla chytit taxi z hostelu, ale město je celé zasekané a je mi jasné, že to nemám šanci stihnout. Přistupuju na šílenou myšlenku, kterou jsem za těch 40min vyplodila a to, že se nechám na motorce dovézt až na bus… a to vážení s mou malou 20ti kilovou krosničkou. :-D

Normálně bych si ťukala na čelo, kdyby mi tohle někdo navrhl (ještě před pár hodinami :-D) ale čas mě tlačí a tohle je jediná šance jak to stihnout. Ptám se jestli mě vezme, kýve, že jo. Asi je taky pěkný blázen :-D

Nejdřív si hážu krosnu na záda, ale to nefunguje moc dobře, takže nakonec mám krosnu položenou na šíř, přes kolena :-D Nastává 50min. manipulováni s krosnou, při prodírání se mezi auty, málem jsem jednomu urvala krosnou zrcátko :-D

Jsem spocená až na pr…., žaludek mám stažený, ne ze strachu, že spadnu z motorky a zabiju se, ale že nestihnu bus :-D a vůbec netuším, kolik je hodin, protože mobil je někde na dně příručního batohu v sedačce motorky. Můžu jen doufat v dovednost řidiče. :-D

Jsme tu, je za 10min 4h. Vtisknu řidičovi do ruky 400 bahtu, křičím něco o tom, že je nejlepší a ženu si to na nástupiště číslo 93 :-D Ještě, že mi Kačenka poradila, abych se šla ráno podívat kde je, abych ho nehledala… To jsem ještě nevěděla jak zatraceně dobrá rada to bude :-D (Tímto díky Káťo) J

Kupuju vodu, vytahuju bundu, kdyby byla zima a bus už je tu. Já a 44 Thajců co neumí ani slovo anglicky, si to míříme směr Laos :-D

14h jízdy před námi.

V 8 mi už kručí pěkně v žaludku, přemýšlím kdy zastavíme někde na večeři a využívám jedné rychlé „čůrací pauzy“ na koupi sušenek.

Spokojeně si sedám zpátky, bus se rozjíždí a já se snažím otevřít balíček. Po 5ti min. se ozývá mé strastiplné, hladové, zoufalé NÉÉÉÉÉÉÉ!!! Protože jsem si koupila sušenky v plastové krabičce, která je zapečetěná! To se může stát vážně jenom mě. :/

Paní vedle mě vytahuje jídlo z tašky a podává mi hroudu slepené rýže (sticky rice) a kuřecí maso na špejly J Ani neví, jak moc vděčná, jí v tu chvíli jsem (nebo možná ví :-D)

Ani slovo anglicky neumí, takže jen spínám ruce k sobě a přikládám je s menší úklonou hlavy k obličeji, říkám tím děkuji. Rozumí :-)

Na večeři stavíme až v 10, ale to už bych hlady asi pošla J V 6 ráno jsme na místě. Tuk tukem se nechávám odvézt k hranicím, které ovšem otvírají až v 8. Konečně se dostávám k noži a otvírám sušenky, které jsou mimochodem parádně hnusné, takže letí velkým obloukem hned do koše L

Huay Xai, je na dosah ruky, co by kamenem dohodil a stačilo by, kdyby mě někdo přepravil jen těch 50m lodí na druhou stranu Mekongu. Smůla, v 8. Je jasné, že Gibbon Experience, kterou jsem měla absolvovat s klukama z Halong Bay, nestíhám. Odjíždí totiž v 8 a já musím ještě na Laoské straně vyřídit víza.

Laosani, jsou parádně pomalý a tak než dostanu víza přidělená, je to hodina a půl mrkání na mě, místním celníkem. Paráda :-D

Hotovo, ubytovávám se v hostelu, nacházím agenturu, kde bookuji GE na druhý den a jdu snídat.

Tam se potkávám s Makelle z USA, která zas nestihla loď do Luang Prabang, kde na ní čeká přítel a tak musí počkat až do večera na autobus J

Navrhuju jí, že to může strávit u mě na pokoji, já se aspoň nebudu moc nudit J A tak trávíme celý den spolu kecáním a domlouváme se, že se pak potkáme v L.P.

Bylo to příjemně strávených několik hodin J

Večer, jen příprava na 3denní trek v deštném pralese a hurá do hajan.