Gibbon Experience kousek od Huay Xai
Ráno odjíždíme na korbě náklaďáku na náš 3denní trek za Gibony do národního parku.
V naší skupině je nás 7.
Asi po hodině jízdy dorazíme do malé vesničky, odkud už vyrážíme pěšky. Batůžky pěkně na záda a šlapem si to směr prales. Na další 3dny jsme bez signálu J
Po 2h se dostáváme k menšímu vodopádu, kde si dáváme přestávku a většina z nás hned skáče do vody, kdyby nám ovšem náš průvodce řekl dřív, že jsou tam pijavice, asi by jsme tam tak nadšeně neskákali :-D
Hned jak to zjistím, plavu hned zase k břehu a už si jen namáčím vodu a nechávám se oždibovat malýma rybkama, kterých je tu spousta J
Dostáváme sedáky, který po další 3 dny, budou naší každodenní výstrojí. Budeme tak po laně přejíždět mezi údolíma a dostávat se do/z našeho domečku na stromě.. Z „tree housu“ máme parádní výhled na údolí J Ještě další hodinu si jezdíme mezi údolíma a pak už je véča a my jsme docela unavení. Rozkládáme si matračky – jsem sama takže mám výhodu dvojlůžka J a natahujem moskytiéru což je spíš víc normální látka než klasická moskytiera J Navíc je tmava, takže každý má soukromý a může se v klidu převléct. Záchod i koupelna jsou otevřené do údolí, takže se můžem při sprchování kochat výhledem JJ
V noci nás budí bouřka a hlavně to, že nám prší naší střechou dovnitř L Trochu si šoupu matrace, ale zas o moc nemůžu, protože všude kolem mě je to už mokré :/ Z dvoulůžka mám rázem jednolůžko, beru si 2 talíře a chytám do nich vodu, abych neměla mokré celé prostěradlo a doufám, že usnu a hlavně že do si do talířů v noci nekopnu :-D Hlavně si teda přeju, aby přestalo pršet, protože vzhledem k tomu, že střecha vydržela přesně půl hodiny deště a je půlnoc, tak si nedokážu představit jak moc vydržíme my v suchu :-D
Nakonec jsme to do rána nějak zvládli, většina na tom byla stějně, takže všichni nakonec spali na jedné matraci J
Ráno se vydáváme opět na cestu a do dalšího „tree housu“. Cesta je parádně zablácená z noční bouřky a navíc je plná pijavic :-/ Takže ačkoliv by jsme si rádi odpočinuli nebo se aspoň napili, pokračujem v cestě v polo běhu polo chůzi, hlavně abychom už byli na místě. Leze to po nás docela slušně, když se koukám na zem, tak vidím postavené pijavičky, snažící se zachytit na komkoliv kdo projde dostatečně pomalu. V chůzi zároveň kontrolujem boty, jestli se nějaká nechytla a nešplhá si to po botě nahoru J
Po 2h jsme na místě a my máme dost :-D To pijavičí šílenství, nás dost vyčerpalo :-D Naštěstí kolem „tree housu“ jich tolik nebylo a tak se po obědě ještě vydáváme znova na přejíždění mezi domkem a kopcema, výhled je totiž ještě lepší než z předchozího domečku J
Kontrolujem střechu, která je naštěstí udělaná daleko líp, takže by to mohl být i přislib suché noci J
Večer se domlouváme s naším průvodcem, (který umí mimochodem asi 5-10 slov anglicky a to safety first, brake, lean back, dinner a kitchen), že pokud nebude pršet tak vyrazíme za gibbonama v 5 ráno do další chajdy na stromě.
Jenže v noci pochopitelně opět prší. Střecha tentokrát vydržela, takže si užívám výhledu a čerstvého vzduchu J Vyhrnula jsem si kus moskytiéry, takže se můžu kochat krásným výhledem na údolí celou noc a pozorovat bouřku J
Ráno rychle posnídáme a razíme zpět do vesnice. Gibbony jsme bohužel neviděli, akorát jsme je slyšeli „zpívat“, ale jinak byli údajně hrozně daleko :/
Hned po příjezdu do města, kupuju lístek do Luang Prabang, opět noční, takže mě čeká záživná cesta J
Jeden by řekl, že 400 km není žádná vzdálenost, ale v Laosu se tohle jede 12h :/
