Vientianne - Bangkok - Praha
14.4.
Z Vang Viengu zdrhám po 2 dnech do Vientianne. Upřímně, nevidím důvod proč zůstávat ve Vang Vieng déle. Škoda jen, že nevyšel ten kajak, byla by to daleko větší zábava, než sedět opět v autobuse.
Už skoro týden, cestuju mezi hostelem a nádražím tak, že všechny věci mám zabalené v igeliťácích a bokem mám dané oblečení.
Proč? Odpověď je jednoduchá – Pi Mai aneb oslava příchodu Nového roku v Laosu, kterou slaví vodními bitvami. Což je fajn, když to za prvé čekáte a za druhé sebou nemáte, pas, peníze a foťák. Velmi rychle jsem ovšem pochopila, že bez nepromokavého batůžku nebo igeliťáků, těch pár dnů nepřežiju J Oslavy jsou oficiálně od 13 – 15.dubna (první den je oslavou starého roku, druhý den nespadá ani pod nový ani pod starý a třetí den je oslavou prvního dne Nového roku), nicméně v reálu se začíná už 8mého a končí tak 17tého :-D
A tak pokaždé když mě tuk tuk doveze na nádraží, mířím rovnou na toalety se převléct :-D
Ve Vientianne jsou bitvy snad nejhorší. Všichni jsme se narvali z autobusy do minibusu – nikdo totiž nechce jet přes město do hostelu v tuk tuku :-D
A tak v minibuse pro 14 nás je asi 25 ne-li víc. Okna zavřená, abychom nedostali taky nějakou sprchu, potíme se jak vepři, ale co nám zbývá, když nechceme být mokří a na každých 20m je banda 8 – 20 lidí s kbelíkama vody J
Oslavy jsou v plném proudu a vypadá to, že celé město je v ulicích a slaví. Kdo nestojí podél obchodů s barelem plným vody, stojí na korbě auta, které projíždí městem a tak děcka mají možnost zlít pokaždé někoho nového. Normální voda je některými upgradována na obarvenou (prý nejde smýt pak z oblečení) nebo mají v kbelíku směs pracího prášku a vody a tu se vám snaží namazat na obličej (zatraceně pálí).
Večer marně hledám nějakou otevřenou restauraci, po 45min se mi podaří něco najít, ale jinak je všechno zavřené kvůli oslavám. Procházím pár pagod, ale už mě to tak moc nebere jako na začátku, navíc je hrozné vedro J
16.4.
Další večer odjíždím směr Bangkok a doufám, že přežiju poslední noční cestu busem J
Nakonec se mi poštěstilo, že jsem nějakým zázrakem seděla ještě s dalšíma 3ma lidma v dolní části busu (zbytek nahoře) a tak jsme každý měli 4sedačky pro sebe, takže si šlo natáhnout nohy přes uličku (3 na sedačkách, 1 mezi sedačkami v uličce) a krásně se vyspat. A tak 14ti hodinová jízda nám docela rychle utekla J
Jsme vykopnuti z busu, kolem nás opět spoustu tuk tukářů, ale Khao San rd, by měla být někde za rohem a tak všichni s díky odmítáme, což kluky tuk tukářský moc nepotěší J
Nakládám si svojí 20kg „příruční kabelku“ na záda a vydávám se směr Khao San, hledat hostel.
No obejdu jich asi 10, buď jsou cenově moc vysoko a nebo vypadají jak feťácká doupata. Nakonec narazím na jeden, kde se ptám už spíš z nouze (přijde mi, že vypadá z venku hrozně nóbl) a zjišťuju, že je to ta nejlepší cena a i pokoj vypadá velmi slušně J Jsem ráda, že už s krosnou nikam dál nemusím. Konec konců je vedro jako prase a to je teprve 9 ráno.
Ubytovávám se a padám na postel. Nakonec se dokopu aspoň na snídani, kde se dávám do řeči s nějakým Kiwíkem, co má ve Wellingtonu obchod s asijským jídlem a vrací se ten den domu.
Poslední 3 dny v Bangkoku před mým utajeným odletem domu už se mi nechce nic dělat a tak si to hodlám pořádně užít a pořádně se rozmazlit masážemi, zkouším rybičky Garra Rufa, nakupuju na nočních marketech a nechám se provázet Thajkou Kaito (s kterou jsem se seznámila v Laosu, v Luang Prabang) po nočních trzích a China Townu. Což je asi nejlepší zážitek J Zkoušíme jídla, která bych já asi jako turista nezkusila, protože bych nevěděla co to je a dotyčný u stánku nemluvící anglicky by mi to asi stěží vysvětlil J A tak zkoušíme sladký dezert se skleněnými nudlemi, kokosem, granátovým jablkem, cukrem, mlékem a ledem, pak nějakou sladkou věc s kokosovou polevou, ovoce Mangosteen, který je mezi námi naprosto famózní (sním toho kilo na posezení) a jen mě mrzí, že jsem na něj nepřišla dřív :/
Poslední den přijíždí do Bangkoku Marta s Michalem (i jejich odjezd je utajen) J
A tak spolu ještě procházíme nějaké noční trhy, kdy jsme svědky, náhlého balení Rolexek a Luis Vuitton a dalších známých značek pod pulty a to v rekordním čase asi 2min :-D (zřejmě nějaká nahlášená kontrola). Nicméně marně jsme vyhlíželi to či toho kdo to způsobil J
Za chvíli se vše opět objevilo na pultech a jelo se dál, jako by se nic nedělo J
Je kolem 1 ráno, dáváme poslední společnou večeři a pak jsem Kaito odvezena na letiště v Bangkoku. Je to tu, 19.duben 2012 a jen 14,5 hodiny mě dělí do příletu domů. Asi mi to ještě stále nedochází, že po 595 naprosto nezapomenutelných dnech budu opět doma (a nelituju jediného dne) J
P.S.
28.dubna 2012:
Těm kterým jsem se zjevila v práci, před bytem či prostě za nimi přišla do hospody tomu nevěří doteď :-D
