Jak pokračuje naše farmářské trápení...
Jak pokračuje naše farmářské trápení…
Tak po prvním týdnu na farmě zjišťujeme, že to není žádná sranda a že pokud jsme si mysleli, že si vyděláme velké prachy tak jsme se dost pletli… a to jsme ještě nevěděli, že může být hůř.
Pracujete-li rychle, dostanete řadu stromů s kterou se budete párat tak dlouho, že si ve finále vyděláte jen to minimum na které máte nárok…
Po 14ti dnech na persymmonech se přesouváme na jablka a doufáme, že to tu bude lepší… stromy jsou velké a tak odhadujem kolik by to tak mohlo být za strom, když na persymmonech to bylo 3,70dolaru/strom… Možná jsem tuhle otázku našemu supervisorovi Brucovi nikdy neměla klást… protože odpověď dolar mě doslova sundala ze žebříku… Dolar??? :-O ptám se s nevěřícím výrazem v očích znova… Odpověď je ovšem opět stejná…
Koukáme na sebe s Alešem… Aleš už se jen pološíleně směje a já jen stále opakuju, že to jsme teda pěkně v prd…
A tak se ocitáme ve 14ti denním kolotoči jablek (aneb pracujeme na jablečném sadu, spíme na jablečném sadu, svačíme jablka…a společně jablka nenávidíme a to s každým dnech víc a víc).
Vydělat si denní minimum 104 dolarů na které máme podle zákona nárok se nám podaří jen jednou a to jen díky tomu, že stromky jsou menší, nemusím ke každému lézt z každé strany 2x, ale stačí jen jednou s žebříkem mezi dva stromy, takže dosáhnu na oba… To že je toto jednání se zaměstnanci nelegální nikoho moc nezajímá… zájemců o tuhle práci je tu dost, letošní sezóna je totiž extra slabá, za to se tu sjelo mraky backpackerů hledajících práci…
A tak zůstáváme celých 14dní, během níž střídavě upadáme s Alešem do depresí, že je to tu k ničemu, nic nevyděláme, nikam ne nepodíváme a co je horší s největší pravděpodobností se ani nedostanem domu, protože našetřit z toho mála na letenku bude trvat dlouho…a tak vzniká spousta krutých fórků, kterými si krátíme čas na sadu…špičkujeme se a stahujeme se do větších depresí či se z nich naopak taháme, podle toho jak na tom zrovna jsme…či prostě už jen letargicky trháme jablka se zamlženým pohledem do dáli… a o plánech na Nový Rok si můžeme nechat jen zdát… zda-li se s tím něco dělat dá, to se dozvíme… máme číslo na Department of Legacy, ale jestli nám to k něčemu bude a jestli se dočkáme částky na kterou máme nárok, bůh ví…
O 14 dní a 1300 stromů později…
Konečně… poslední den práce a vypadá to, že na dlouho… na jednu stranu nás to těší na druhou stranu od ledna zas něco potřebujem najít :/
Po 14ti dnech na jablkách je aktuální stav: nenávist žebříku, bolest zad, ramene, namakané lýtku z věčného lezení po žebříku (kam se hrabe Sáblíková), nenávist jablek v jakémkoliv stavu a okruh témat…
Zde si dovolím Aleše citovat: „
Po měsíci protrhávání jablek jsem se rozhodl vydat okruh témat, která jsou při konverzaci (nejen na sadu) tabu:
Vaření – štrúdl, zemlbába, jablka v županu
Písně – měla babka čtyři jabka a dědoušek jeeen dvě
Matematika – nemůžeš sčítat jablka a hrušky
Literatura a film – Pravidla moštárny
Náboženství – okolnosti předcházející vyhnání z ráje (byť se všichni shodneme, že za to může Eva)
Pohádky – O Sněhurce, 12 trpaslících a otráveném jablíčku
Vánoční obyčeje – krájení jablíček (hvězdičky vs. křížky)
IT – se vším respektem – kompletně celej byznys Steva Jobse
Chemie – postup při výrobě ovocných pálenek, zejm. calvados
Přírodopis – způsob přenosu ovoce a stravovací návyky ježků
Večerníčky – všechny díly „Červíka Pepíka“
Fyzika – okolnosti vzniku a aplikace Newtonova gravitačního zákona
Lidová slovesnost – jablko nepadá daleko od stromu „
… A tak jsme vážně rádi, že je tomu konec (zřejmě ne na dlouho) neboť další z možných a dostupných jobů (ovšem od půlky února) jsou sběr jablek či práce v baličce… že by balení jabl… no radši nechci ani domýšlet :-D
Teď jsou před námi vánoce, takže dnes nákup věcí na bramborový salát (o jehož náplni a postupu jsme vedli zapálenou debatu na sadu) a příprava…a následný odjezd do Gisborne, kde strávíme s Henrym a jeho rodinou Vánoce… už se na ně hrozně moc těšíme a bude to pro nás aspoň malá náhražka klasických Vánoc se stromečkem a dárky… máme i dárečky a tak doufáme, že se budou líbit J
Po svátcích máme v plánu objet města Rotorua a Taupo a přilehlý Tongariro NP… doufáme, že toho uvidíme co nejvíc a pokud možno za co nejmíň peněz neboť naše rozpočty jsou stále omezené… takže hola hola pytlíková polévka opět volá… L
No a nezbývá než se opět shánět po nějakém tom zaměstnání protože náš šéf nám vlastně práci slíbil neslíbil… což v praxi znamená, přijeďte zpět do Napier a uvidíme jestli vám něco najdem…
Ještě se tak okrajově jen tak pro zasmání zmíním o počasí, protože to by jsme nebyli my aby jsme neměli štěstí i s tímhle…a tak ačkoliv už tenkrát, když jsme 10.října dorazili za deštivého večera do Aucklandu, nám bylo slibováno, že do 3 týdnů tu bude vedro a krásné počasí…opak je pravdou, zima je tu stále, déšť na skoro každodenním pořádku a manager hlásil, že tak hnusné počasí tu ještě NIKDY v tuhle dobu nezažil :-D
… ale my už se tu nedivíme naprosto ničemu…
p.s. předpokládám, že toto je poslední článek tohoto roku a tak všem kamarádům, spolupracovníkům, rodině přeji krásný Štědrý Večer a Nový Rok…
p.s2. když se zadaří s některými z Vás zvládnu i skype, ale už teď je vás tolik, že nejspíš nebudu chodit vůbec spát J J