Mt. Karioi, Waikato

28. 10. 2011

Tak jsme konečně vyrazili na větší výšlap… a ačkoliv Aleš, se mě se slovy: „ když už se rozhýbat tak pořádně“ snažil přemluvit k výstupu na horu, jejíž cesta tam by trvala 6h, s díky jsem odmítla s vysvětlením… Že budeme ještě rádi až vylezem na Mt. Karioi (2,5h jedna cesta) a měla jsem pravdu JJ

Parkujeme na mrňavém parkovišťátku, kde se z cedule dozvídáme, že jsme tu správně a vcházíme dřevěnou brankou… a to byla víceméně poslední cedule na kterou jsme narazili…

A tak si to kráčíme cestou, která ovšem asi po 10ti min končí plotem :-D hmm, no tak to vezmem prostě vzdušnou čarou ne? J a přelejzám plot do výběhu s krávami J

„Já bych teda radši, kdyby mě od těch 500ti kilo dělil aspoň ten malý plůtek J“ hlásí Aleš…

„No, tak teda jo“ lezu zpět… a tak šlapeme šlapeme… a zhruba v půlce se dostáváme k lesu, kde se rozmýšlíme co dál, protože to projít prostě nejde…

Aleš chce jít zpátky a zkusit se dostat na vrchol z druhé strany… já dolů jít nechci, když už jsem vylezla až sem, tak přece nepolezu zase dolu, říkám si J a tak sestupujem pod les… a tam se mi daří najít něco co připomíná stezku… a ona vážně vede skrz výběh s krávami :-D

Alí se na to opět moc netváří… a tak zkouším, jestli by jsme mohli přelézt přes plot… „první plot pod proudem není“ hlásím J „auuu, druhý je“ :-D a tak přes něj skáčem

Když obejdeme ty zle se koukající telátka :-D přeskakujeme plot zase zpět J

Konečně se dostáváme zase do lesa, kde už je tentokrát úzká stezka a tak se to dá projít… Začíná to pěkně… do kopce, cesta plná bláta… po pár stech metrech začíná bláto dokonce čvachtat… to asi aby jsme ten zážitek měli se vším všudy :-D

Ptám se Alího, jestli je rád, že jsme jeli na výlet… odpovědí mi je, zabručení, se slovy“ že doufá, že tu otázku nemyslím vážně“ :-D

Když se konečně dostaneme nad les, tak posledních pár metrů, pokračuje cesta po dřevěném žebříku J Dostávám výbuch smíchu, protože horší už jsem tu cestu teda nečekala…

Po 1,5 jsme na vrcholu J Výhled nádherný, rázem stírá všechnu námahu a zanechává jen pocit, že to za to opět stálo!

Posvačíme, uděláme pár fotek a razíme dolů, je čtvrt na 5, pěkně se ochlazuje a dole chceme být dřív než padne tma…

Cesta dolů je ještě o dost záživnější :-D Bláto pěkně klouže a tak se držím stromků a snažím se o koordinované klouzání…což se mi ale vůbec, ale vůbec nedaří, takže Aleš se láme smíchy v pase, že jsem jak čerstvě narozená žirafa :-D

Já statečně vyrovnávám balanc dál a odpovídám, že by aspoň mohl ocenit, že jsem sebou ještě nekecla na zem :-D

Což se pochopitelně podaří přesně na posledním metru bahna :-DD

Zaprasený až po kolena, já navíc i s bundou a rukama :-D si to opět štrádujeme přes výběh s krávami… Aleš teď statečně schází dolů ve stejné ohradě… a snaží se je hlasitým kašláním odehnat… :-D což mě dost baví J

Konečně jsme u auta, pomalu se začíná stmívat a do Oparau, kde jsme teď na pár dní ubytovaný přijíždíme už za tmy… rovnou házíme všechny věci do pračky, jdeme na jídlo a spát …

Náhledy fotografií ze složky Mt. Karioi - Sleeping Lady