odjezd z NZ
6.března 2012
Všechno se to dalo najednou nějak moc rychle do pohybu. To jsme tak seděli v neděli večer v našem „shedu“ a povídali si a najednou z toho našeho povídání vzešlo, že za 14dní letíme do Aucklandu prodat auto a pak rovnou hurá Asie.
A tak já dneska sedím u Louise doma (Bridget ségra, u které jsme bydleli v Gisborne) a snažíme se marně prodat naše auto. Co by jsme před 5ti měsíci dali za to, abychom měli výběr z aut kolem 3 tisíc. Teď? Žádný zájem. Nabídka převyšuje poptávku a ceny stále klesají.
A tímto se naše cesty s Alím po 5ti měsících rozcházejí. Já si zarputile stojím za svojí cestou do Asie, i když za auto nedostanem tolik co jsme počítali a Aleš letí rovnou domu, překvapit svou drahou polovičku, která ho čeká až koncem března po Asii J (a proto, tenhle článek se na stránkách objeví až ve chvíli kdy Aleš už bude doma a já budu už týden v Asii). Toť důvod mé dlouhé nepřítomnosti zde J
Já mám letenky zabookované na čtvrtek 8.března, abych se v Saigonu sešla s Martou a Michalem, kteří doletí den po mě a zbytek Vietnamu už procestovali spolu.
Aleš zůstává až do úterý, aby prodal auto – víceméně už za jakoukoliv cenu, jen abychom se ho zbavili… Smutný to konec našeho krásného a pohodlného autíčka :/
A ačkoliv to tu nebylo jednoduché a dost jsme se tu se vším nazlobili, nakonec jsem si tu zvykla, podařilo se nám najít si lepší práci s dobrým kolektivem a tak se mi loučí těžko J
A tak jsem si opět potvrdila, že pokud má člověk v zemi, kde se zrovna nachází práci s kterou nijak finančně nestrádá a najde si kamarády, může být šťastný kdekoliv J
