život vzhůru nohama

Konečně přišel čas cestování… hrozně se těším… bylo to to jediné k čemu se dalo upínat v době trhání jablek…

No a tady tak nějak to nadšení končí L

Ve středu 28.12. jsme dorazili k večeru do Rotorui… je stále ještě slunečno a všude je cítit síra aneb smrad puklích vajec vás bije do nosu… buď jste z těch co vám to zas až tak nevadí a nebo patříte mezi ty ostatní kterým se z toho zvedá žaludek… My s Alešem zastupujeme obě skupiny :-D

S poťouchlým úsměvem na rtech (nejde se ho zbavit ani skrýt) pozoruju Aleše, který se snaží zbavit „puklých vajec“ v autě tím, že zavře okýnka a  zapne klimatizaci :-DD záhy mu dochází, že tudy cesta nepovede… a tak si otevře dveře, aby vyvětral :-D To už řičím smíchy, protože tím pochopitelně akorát docílil nového, čerstvého pukavčího vzduchu :-D

Následující hlášky: „tady nespím ani náhodou“ a „podívej se pořádně, Rotoruou jen projíždíme“ už komentuji jen tichými vzlyky jak se snažím udusit svůj smích v bundě :-D

Ráno se probouzíme do zatažené a průtrží bičovaného rána… kontroluju předpověď počasí na netu, abych zjistila kdy se udělá hezky… a 8.1. což je datum prvního sluníčka v Rotorue mi tak trochu vyráží dech (mám takový dojem, že dech mi vyráží Nový Zéland dennodenně)  

Rotorua je známá svým velkým počtem slunečných dní a měla naposledy stejnou průtrž mračen v roce 1971… :-D

Prší tak, že vyjdete-li ven jste do hodiny mokří skrz na skrz. Ano mohla-li bych změnit zpětně své rozhodnutí, asi bych radši dala 1000 dolarů za letenku do Sydney než zůstat na NZ, kde příchod Nového Roku oslavím v autě L na druhou stranu, kdo může říct, že zažil něco podobného :-D

Takže jsme stále z Rotorui nic neviděli a již 3-tí den, jsme  na párkách a čínských nudlích (v dešti se nedá venku nic uvařit) a sedíme v McD a řešíme co budeme dělat :D Letenky kamkoliv jsou drahé kvůli Silvestru a celý NZ je tak nějak „pod vodou“ L