sběr hrušek
Nějak si nepamatuju co jsem psala naposled a tak se možná troch budu opakovat wifi je tu v Hastings jen na 2h denně, takže sedíme v autě před info centrem s noťasama na klíně a vyřizujem vše co se dá a jak nejrychleji se dá :-D
…takže začnu tak nějak popořadě… 16. ledna jsme se vrátili z cestování opět do Clive (blízko Napier), kde jsme měli slíbenou práci – tentokrát od jiného zaměstnavatele… (domluvili jsme si ji před Vánoci) takže nezbylo než doufat, že jí opravdu dostanem, protože jsme se vraceli totálně bez peněz…já měla asi 9dolarů na účtě a Aleš měl asi 500, ale to nám muselo vydržet na dalších 14dní než prijde první výplata…takže jsme v pondělí přijeli na sad za Richardem (manažer) a práci jsme fakt dostali… Richard je super týpek – tak kolem 50ti, pořád vtipkuje, dost jsme si sedli a brzo se spřátelili J Dokonce nám nabídl, že kdybychom chtěli tak můžeme bydlet na sadu u něj, ale protože tam nemá sporák, sprchu ani záchod (ten nahrazuje akorát budka uprostřed sadu :-D) tak zatím zůstáváme na našem starém místě, ale vzhledem k tomu, že neplánujem pracovat pro naše předchozí zaměstnavatele znova, asi se budem muset brzo vystěhovat… :-D resp. Prý až začne sběr jablek, tak chtějí abychom začali pracovat pro ně, ale to už my chceme být buď už pryč a nebo chceme pracovat dál u Richarda, protože se nám to finančně víc vyplatí a tak nějak všeobecně je to víc v pohodě J
Plus tam ještě dělá asi 10 Kiwíků – mladý děcka – 17 – 20 co mají teďka prázdniny a přivydělávají si na farmě…
Měli jsme začít sběrem hrušek,ale protože bylo hnusné počasí přes Vánoce a Nový rok, tak ovoce nestihlo dozrát a tak jsme dělali tak nějak vše co bylo třeba…ohýbali jsme stromkům větve dolů – prý pak víc nesou, prostříhávali větve, pleli, sbírali okurky, no prostě tak nějak od všeho trochu…
Sad je to obrovský a prý je tam 131000 stromů – 80% jablek a zbytek jsou hrušky…
No a jeden a půl týdne na to, dozráli hrušky (což bylo min. týden) takže jsme se vrhli do sklízení…mysleli jsme si, že to bude tak na 14dni (bláhově J), ale chtěli to mít sklizeno co nejdřív, takže nabrali ještě dalších 40 lidí… a začalo se… sběr – asi jakéhokoliv ovoce je hrozný masakr…těžká práce, dřeš jak kůň na to aby člověk vydělal minimum… 10h denně ve zběsilém tempu, si házíš hrušky ze stromu do batohu co máš na břiše a s tím pak chodíš k takové dřevěné bedně do které to sypeš… za den musí každý udělat 3 bedny (1 bedna je asi 600kg) aby si vydělal aspoň minimum… za 6 dnů bylo sklizeno… celkově se udělalo 429 beden… dokonce se dělalo i v neděli…ale my jsme řekli, že nepřijdem, protože jsme potřebovali aspoň jeden den volna, vyspat se pořádně, vyprat nakoupit atd.. ( i tak nám byl ten jeden den volna málo) J
V pondělí jsme zas na 7mou ráno přijeli na sad a docela poprchávalo a vůbec to nevypadalo, že bude svítit sluníčko a tak nám Richard nabídl, že můžem jet na ten den do packhousu (balička na ovoce) a tak jsme kývli a jeli J
Takže jsme si ovoce nejdřív sesbírali a pak přijeli do baličky ho roztřídit :-D
Na recepci si nás vyzvedl nějaký týpek, strčil nám do rukou rukavice a síťku na hlavu a dovedl nás do druhé nejstudenější místnosti v packhousu, kde už stálo 6 černochů u pásu a třídili ovoce, co po něm přijíždělo…tak jsme si tam stoupli taky a začali… J Za pásem stály bedny do kterých se házelo ovoce které nevyhovovalo standardům..tzn. jakékoliv kosmetické vady na ovoci – do obchodů jdou jen ty krásné bez chybiček…takže tak 50% prošlo a 50% se vyhodilo (ty jsou pak použity na džus). No a z těch 50-ti procent co jsme vytřídili, tak ty odvezou do vedlejší místnosti, opět je strčej na pás a tam je prohlížej ženský, který je pokládají do plastových paletek a pak dávají do papírových beden (asi 5ti kilové). Většina toho ovoce, jde na export, protože za to dostanou nejvíc peněz. Takže my jsme s Alešem stáli 8h u pásu a jediným naším úkolem bylo vybrat špatné hrušky… a ten pás jezdí neustále a nezastaví se...teda zastaví, ale jen když dojde ovoce :-D takže jsme měli tak 2min. na protažení a pak zas třídíš…je to docela fofr, žádná flákačka… čas vysmrkat, napít nebo snad dojít si na záchod, tak ten rozhodně není :-D na to jsou pauzy v 9, v 1 a ve 4 odpol… :-D
No po půl hodině jsem měla docela problém najít v té záplavě zelených hrušek ty kazové…všechno se slívá dohromady a když pás zastavili, tak jsem měla pocit že jedu já. J Hned v 9 ráno jsem si běžela pro zimní bundu, protože dvě mikiny vůbec nestačily…zima to byla hrozná (nějak jsem si na tu zimu už odvykla :-D) Těch 8h uteklo hrozně rychle, ale představa že tam dělám každý den mě nějak neláká…docela jsem byla ráda, že další den už bude svítit sluníčko a já se vrátím na sad, kde budu nadávat, že moc svítí a je hrozné vedro :-D A hlavně mě druhý den hrozně bolelo za krkem, protože celých 8h jsem čučela dolů na pás a tak jsem ráda, že tu hlavu jsem v úterý otočila aspoň trochu… Po dvou dnech se to uklidnilo a je to zas v pořádku J
V úterý jsme začali summer prunning ( letní prostříhávání stromků) na hruškách co jsme otrhali J uděláme tak dvě řady za den a těch řad je tam 136, takže předpokládám, že máme asi tak na měsíc co se týče práce vystaráno… zastávám záslužnou pozici „lepič ran“ jak jsem si ji nazvala J Aleš vybere větve, které střihne a já je zalepím takovou červenou barvou, která se změní v gumovou hmotu po zaschnutí…
Ve čtvrtek opět pršelo a tak jsme vyměnili prunning za weeding (plení) po 5ti hodinách v dešti toho máme dost… i bahna na botech máme dost :-D a já si připadám jako když nosím sněžnice :D Naštěstí Richard je dobrák od kosti a tak mizíme domů… pro dnešek padla J
Pátek má být jako všechny ostatní dny, ale není… už několik dní totiž pozoruju nad sadem malý modrý vrtulníček, který práškuje náš sad… a Richard si to ráno přifrčel v autě, že na nás čeká s Paulou (holka z Chile co s námi pracuje na sadu) vrtulníček a smíme se proletět JJ V tu chvíli vím, že Richard, je ten nejlepší boss na světě :-D
A tak skáčeme do vrtulníku, nandáváme sluchátka a startujeme… pohled z výšky je to úžasný, dokonce nám ukazuje jak práškuje, takže vystoupá do vyšky, prudce se otočí a letí dolu, tak aby sledoval řady stromů a mohl je tak rovnoměrně práškovat…je to tak trochu jak na obřím ruském kole JJ Let asi po 10ti min. končí a Richard si nás vyzvedává v nedalekém Hastings, kam jsme zvládli doletět J Tím je můj den krásně obohacen o nevšední zážitek a už se můžu jen těšit na prodloužený víkend a návštěvu Ocean Spa (horkých minerálních bazénků) J
Přeji i vám, krásný víkend J
Náhledy fotografií ze složky bydlení a práce
