Waikato a Waitomo
Vypadá to, že mé doufání a prošení se vyplatilo, takže už druhý den svítí sluníčko…
A tak jsme se hned vypravili na výlet… první byl na Bridal Veils Falls. Vodopád má po vydatných deštích dostatek vody a tak je to parádní podívaná, okořeněná ještě o krásnou duhu, která vede z jedné strany jezírka pod vodopádem ke druhé…
Další den se vydáváme na další výlet do okolí… první jsou Marokopa Falls a ačkoliv jsou vyšší a větší nelíbí se mi tolik jako Bridal Falls. Poté se zastavujem v jeskyních, Aleš jeskyně komentuje slovy: „ voe, to jsou Koňeprusy“ :-D
, které jsme si, ale pořádně neprohlídli, protože jako správní Pražáci, jsme si zapomněli vzít baterky… a mobil vážně nic neosvětlíme – jak jsme se přesvědčili…
Následuje asi 10ti min. výstup k Natural Bridge a pak asi hodinové hledání benzínové pumpy J
Ručička klesá, serpentíny klesají a stoupají a kromě spousty krav a ovcí není v dáli vidět žádnou benzínku… hláška typu, „vono to nemá ani kontrolku na benzín, Japonci asi nečekali, že by někde nepotkali benzínku“ mě zatím nechává chladnou J
a tak už dobrých 20 min jedeme na neutral, přemýšlíme, jak dlouho by jsme asi vydrželi jet na sirup s vodou :-D a modlíme se, aby to naše autíčko zvládlo…
Jsem v klidu, postel přeci už máme postavenou :-D jen hlásím, že jestli jí chtěl Aleš vyzkoušel, měl to říct dřív, vzala bych si i spacák :-D Humor nás zatím nepřešel a ve skrytu duše oba doufáme, že nepřejde :-D
Benzínku nakonec nacházíme, Aleš prohlašuje, že radši vezme „plnou“ a jen přitakávám, že to by bylo jako fajn :-D Ne, že by jsme si nutně tu samou situaci museli ještě vyzkoušet na cestě domu J
Pak se obracíme zpět a že pojedeme najít další vodopády co jsou na mapě… Mapu mám v ruce já, což už zaručuje úspěch :-D a po první větě kdy se Aleš ptá: „vlevo nebo vpravo?“ a mé odpovědi „hlavně ne na Mangapohue“ už se snad radší ani neptá :-D
a tak o 100 km a 3h dál, naprosto netušíme kde jsme… „ ta mapa totiž hrozně lže“ :-D a podle mě tam žádné vodopády prostě v okolí nebyli :-D
Přemýšlím, jak nás dva (a ještě ke všemu spolu) mohl vůbec někdo pustit jet samotné na Zéland…taková nezodpovědnost :-DD
p.s. po třech dnech jsme jak z filmu Pat a Mat dali dohromady postel a myslím, že nás to na pár měsíců poznamenalo… Aleš se večer vyklání z postele (bydlíme ve zděném baráčku u jednoho dobrého pána, co nás zadarmo ubytoval) (pas nám zatím nekradl maminko J) a tvrdí, že by to chtělo ještě jednu nohu :-D
a já jsem dnes obdivovala dřevěnou klenbu v hospodě a studovala kolik šroubů tam mají :-D
