Paris - den čtvrtý
Den čtvrtý: víme, že konec se nezadržitelně blíží.. L
Jedna ze záslužných funkcí Bl kromě vedoucí zájezdu byla i rosnička – jelikož spala nahoře na palandě a každé ráno slejzala dolů po žebříku a hlásila počasí.. a dnes mělo být krásně.. J což se hodilo jelikož v plánu byl nabytý program J
Jako již tradičně – budíček kolem 8, hygiena, snídaně a vyrážíme na metro J
Cíl – Náměstí svornosti
V neděli již nemáme lístky – a tak zkušeně poučeni od Francouzů, podlézáme turnikety všechny čtyři na jeden lístek J - učíme se rychle :-D a opět zkušeně vystupujeme tam kde máme a to takřka přímo na Náměstí svornosti. V ulicích Paříže zrovna probíhá jakýsi maratón a tak máme procházku obohacenou i o pár běžců a běžkyň J
Náměstí svornosti je velmi zvláštní místo – nejen že je odtud vidět prakticky vše (Eiffel, Oblouk,
A jak bylo zmíněno výše tento den probíhá v Paříži jakýsi maratón (až v Praze zjistíme o co šlo) a tak když vidíme probíhající sportovce – někdo nadšeně navrhuje: pojďte, přidáme se J N už ovšem po našem maratónu po památkách trvající již čtvrtý den s díky odmítá a dodává: NE, JÁ UŽ NEUBĚHNU ANI SLOVO :-D
A tak když se N vážně závodu zúčastnit nechce.. volně pokračujeme krásnou procházkou až k samotnému Louvru.. Předtím však ještě rekapitulujeme předešlé dny a také vydané finance.. A BL přichází s myšlenkou že už je neděle a tak můžeme utrácet.. J což netrvalo ani tak dlouho a opravdu se stalo.. a my takřka za pár minut utrácíme tolik kolik jsme snad neutratily ani za celý pobyt za všechny vstupy dohromady... ale co, obrázek z Paříže.. ještě prý originál (jak tvrdil údajný autor) jsme tam prostě nemohly nechat.. To že jsme pak zjistily že dál mají téměř totožné a levnější.. už je věc jiná.. Nicméně tomu od koho jsme je koupily jsme jednoznačně udělaly krásný den.. J nu což jak prohlásila BL - BYL PRVNÍ J
No co.. další nákupy už nás stejně nečekají.. A N už stejně došly peníze – už má prý JEN 100 EUR J
Již při cestě parčíkem máme však jednu starost navíc – JANA NEMÁ KŠILT.. – stará se Bl – a jak ji dneska najdem.. a N: no hůř než včera :-D
Už při procházení nádhernou zahradou, za svitu sluníčka a bez bolavých nohou konstatuje N že JIŽ DNES SE MÁME LÉPE NEŽ VČERA – jelikož je tu hezčí, jsme vyspalé a tak.. (ve srovnání se včerejší Versailles)
Když pak přicházíme k samotnému Louvru – od kterého jsme možná po včerejší Versailles ani moc nečekaly.. jsme velmi mile překvapeny a opět si můžeme říct sborové ÁÁÁÁÁÁÁ J aneb jak okomentovala N: VČERA JSEM BYLA AŽ ZKLAMANÁ..
A tak i zde pořizujeme pár pěkných kousků - já bl a pyramida, N J a pyramida a jiné další variace na toto téma J proč se teď začít omezovat že J
A tak příjemně překvapeny jdeme až k samotné pyramidě – těžko říct jestli jsme vůbec plánovaly jít dovnitř – když tam mají jenom obrazy že J ale fronta kterou jsme tam pak viděly nás myslím odradila dokonale J však ji taky máme céééééééélooouuuuu natočenou J
Nahlížíme proto ještě do útrob pyramidy – at aspoň víme jak to tam vypadá a téměř se slzami v očích se ještě fotíme já fontánka, Bl fontánka, N fontánka, J fontánka a naše putování pokračuje směr Notre-dame..
Po cestě opět potkáváme pár pouličních umělců a i nějaké tržiště se zvířátky a s potřebami pro ně.. – kde se na notnou dobu zastavujeme.. Chceme si odnést palmu za 260 eur ale pak logicky zvažujeme že by se s ní v buse blbě cestovalo J
Už když přicházím k samotnému Notre-Dame a vidíme ty lavičky a slečny co rozdávají redbully (maratón), vybízí celá situace k tomu dát si svačinovou pauzu.. jdeme si proto pro redbull – někdo jednou někdo i víckrát – nejspíš doufá že motto reklamy se naplní a redbull mu dá křídla :-D vytahujeme své již do detailu promakané svačiny a MLASK MLASK J
Po svačině přicházíme k Notre-Dame již na vzdálenost face to face a poté co Bl trochu zaostří a zamyslí se.. s trochou hrůzy v očích se ptá: PANE BOŽE, SNAD SE NEDÁ JÍT I NAHORU.. a panicky dodává – MYSLIŠ, ŽE TAM BUDOU SCHODY?
Vcházíme proto dovnitř s trochou obav J téměř bez povšimnutí míjíme ceduli ZAKAZ FOCENI – to známe že :-D
A volně pokračujeme s davem.. Sranda je že už se ani nesnažíme nějak zjišťovat jestli se dá nebo nedá jít nahoru – pro jistotu J fotíme rosetová okna a dle chytré knihy hledáme nějakou sochu.. Opět moc nevíme, co vlastně vidíme (tedy kromě toho co říká chytrá kniha) a tak raději po chvíli míříme jako již tradičně na wc J - zvláštní je že jsme byly poslední čůrající co měli wc zdarma.. těm co přišli po nás už to paní řádně naúčtovala :-D
A nyní již vyčůrané.. naše kroky mířily do krypt – dle naší chytré knížky jsou to pozůstatky města starého cca (no z hlavy těžko říct – ale hodně) V češtině opět ani tuk ale studenty zde kvitují a tak platíme směšných 1,60 eur J
V průběhu exkurze J otvírá opět naši chytrou knihu a informuje: tady jsme mohly jít zdarma – být nám míň než 12 let.. a BL pohotově: TAK TO JSME MINULY O FOUS :-D
Holky pak ještě fotí co se dá a kde se dá.. J například si sedají na plot a BL přes cestu fotí z druhé strany – čímž prakticky zastaví na této cestě veškerou dopravu J
Jenže holky jsou náročné.. jsme u Notre-damu a tak na fotce samozřejmě chtějí mít ten.. a taky ten keřík napravo co je tak pěkně sestřihnutý.. a taky tu sochu co je asi o padesát metrů dál.. a nejlépe kdyby to šlo a mohla tam Bl dostat i kousek Eiffelky :-D (pro neznalé Eiffelka je úplně v jiné části Paříže)
A téměř poslední cíl naší dnešní cesty je Panthéon a Sorbonne..
Upřímně.. mít Pantheon na programu první den tak asi jdeme i dovnitř.. ale jelikož jsme v Paříži již téměř jako doma.. prohlížíme stavbu, čteme z chytré knihy, fotíme.. a když vejdeme dovnitř a zjišťujeme že je to opět něco na způsob kostela.. jen nahlédneme přes ohrazení a volně opět vycházíme ven :-) směr Sorbonne – na kterou se vcelku těšíme – jelikož je to něco jiného než jsem do této chvíle měly možnost vidět..
Jenže..
Už když přicházíme k Sorbonne vidíme obrovskou frontu.. říkáme si – na co tam asi všichni čekají.. a doufáme že to není i naše fronta.. :-/ Bl už při příchodu hlásí že by to snad i vidět nemusela.. avšak opět jediná s tímto názorem a tak se poslušně řadíme za ostatní čekající.. Po chvíli však někdo zjišťuje že o kousek výš je taky nějaká fronta.. která je mnohem menší a mnohem rychleji postupuje.. a tak aniž bychom nějak víc pátraly po tom na co že se tu vlastně stojí.. přesouváme se a začínáme čekat v té kratší a rychlejší.. která jak se dozvíme když přijdeme na řadu je jen pro ty co již lístek mají – ti kteří si před tím vystáli tu velkou a nepostupující – tu kterou my jsme vzdaly :-D no a tak jsem se na Sorbonne vysraly :-D
A pokračovaly do Lucemburských zahrad..
Kde už při příchodu vidíme spousta židliček.. jako připravené přímo pro nás.. proto prakticky ani na chvíli neváháme a každá si bereme dvě – na jednu zadek na druhou nohy ne.. J a když si v tomto opojném stavu sedíme – N opět zcela neunaveně listuje ve své chytré knize.. a opět nás informuje: tak prý tyhle zahrady mají
No a tak když jsme si ujasnily že zahrady vážně procházet celé nebudeme.. poznamenány pařížským cestováním v metru začínáme přemýšlet jak využít co nejefektivněji našich posledních 10 lístků na metro.. už víme že na jeden lístek projdou v klidu minimálně dva lidé.. jenže přítomnost krosny a dalších zavazadel tuto jednoduchou rovnici už mírně komplikuje.. J
Po čase nám průběh dumání trochu přerušuje náhlé zhoršení počasí.. začíná být zima a poprchávat a tak se zvedáme a pokračujeme v mírné obchůzce zahrad a dom.. No a aby toho nebylo málo tak v tomto počasí s našima bolavýma nohama holky zjišťují že se jim vlastně chce strašně na záchod – pravda v zahradách jsme na záchodě ještě nebyly J a tak hledáme záchody..
..a po vykonání potřeby vyndáváme opět chytrou knihu a hledáme nejbližší metro.. jenže ouha.. i když je to to nejbližší metro které na mapě vidíme – zase tak blízko není.. a tak Bl ve stavu bolí mě nohy, je mi zima a mám hlad začíná být mírně podrážděná.. nicméně všechny s kapucí (kukluxklan hadr) na hlavě opouštíme zahrady směr metro..
A jelikož v mapě se již zkušeně vyznáme – jdeme přesně uličku po uličce.. směr metro.. a jak procházíme jednotlivými uličkami za mírného deštíku.. vidíme před sebou celkem známý plot a za ním obdobně známý parčík – při bližším prozkoumání zjišťujeme že se jedná o Lucemburské zahrady J ano ano právě ty ze kterých jsme se před časem vydaly hledat nejbližší metro.. :-D no ještě že mezi námi nejsou cholerické povahy.. – bl se omezuje na DO PRDELE a předává vedení N – a tak míříme na druhý pokus k onomu nejbližšímu metru..
A jelikož už jsme po celém dni opravdu utapkané a počasí nyní není zrovna nejvlídnější.. dává si N pozor abychom opět neskončily u Lucemburských zahrad.. jelikož to už by tu byla reakce asi peprnější než jen do prdele.. a opravdu.. snaha se vyplácí.. a nás dělí od nejbližšího metra pár metrů.. a když přicházíme k metru na pár metrů – to už vidíme ceduli uplně všichni.. J opět probíhá sborove COZE ?? SI DELAJ PRDEL NE ??!! metro je totiž mimo provoz :-D ale francouzi jsou tak milý že zde nechali i nějaké stručné info a i odkaz na jinou – již mírně vzdálenější ale snad funkční stanici – no a nebyli by to francouzi aby zde byla nějaká informace v angličtině..
Ale nejsme snad v Paříži první den ne.. najdeme si proto stanici metra na naší mapě.. zabodneme prst a jelikož se N osvědčila pokračuje s mapou v ruce ona.. a opět procházíme malými uličkami.. které jsou od sebe takřka k nerozeznání nejen podle vzhledu ale i podle názvu.. navíc se tak různě klikatí a tak sledovat nás někdo z vrtulníku – možná se i pobaví.. J No po chvilce bloudění když procházíme přes takové malé náměstíčko s hodinami se N zarazí a povídá: KDYŽ JSME SEM PŘIŠLY POPRVÉ, NA TĚCH HODINÁCH BYLO ZA DESET PŮL.. a opravdu.. všechny zjitřujeme že tyto hodiny již důvěrně známe..
A tak po poradě s mapou hledáme opět tu zaručenou a jedinou možnou cestu k metru.. Už nám ani nevadí když bude cesta delší.. hlavně když bude jistější.. Déšť nepřestává a většině začíná kručet v žaludku.. Po chvíli opět přicházíme na nějaké náměstíčko a N povídá.. tak jestli jdeme dobře.. to před námi by měla být a přečte nějaký název ulice z mapy.. a tak se Bl běží podívat a samozřejmě ulice naproti se jmenuje úplně jinak.. :-D na což N reaguje už jen upřímným HAHAHAHAHAHAHAHA.. pak koukne do mapy a povídá.. tak to jsme úplně v prdeli.. ani hovno..
No a tak po fázi kdy už Bl veškerou organizaci cesty na metro vzdala.. a ted už i N.. ujímá se vedení J.. a vše zachraňuje.. Najednou se dostáváme do oblasti velkých ulic.. a hle před námi opravdu metro – a otevřené.. – myslím že v tu chvíli byly všichni J víc něž vděční J a tak jedeme konečně domů..
A ačkoli jsme byly opravdu všechny vyčerpané.. stačilo malé papů a trocha odpočinku.. a už zde zase hlodá myšlenka že jsme přeci jen v Paříži poslední večer – a stále jsme neviděly noční Eiffel.. No pravda.. Bl tato nabídka nechává dost klidnou.. ale naštěstí je to odpovědný člověk a nenechala by nás jít samotné a tak po demokratické domluvě.. že ted si dáme pauzu na pokoji a až padne tma vyrazíme na Eiffel smiřuje se s nočním výletem i ona J
A tak zaléháváme do svých igelitových postýlek.. a Bl snad aby si mohla dát budíka se ptá.. kdy vyrazíme? A N opět zcela konkrétně.. noooo.. na noční Eiffel vyrazíme těsně před tmou ne.. J a Bl už jen lakonicky.. tak mi pak dej vědět až to bude.. a zalehá.. :-D
No a když už přišla ta velká chvíle – těsně před tmou.. začali jsme se připravovat.. a jak už jsme si za ty 4 dny zvykly každá zcela jinak.. někteří navlékaly regulérně punčochy, jiné kontrolovaly jestli mají nabito do fotáku, další hledaly co na sebe a někteří listovaly chytrou knihou..
A už po cestě k metru holky své punčošky ocenily – Bl povídá.. aspoň mi je teplo na prdýlku ne J Kromě teplíčka na prdýlku jsme ale řešily i závažnější téma s kterým přišla N – a co když poslední metro pojede ve 22h.. Avšak dostává se jí už jen známé univerzální odpovědi – no to jsem v prdeli no J a pokračujeme dál..
Už vychytáváme poslední mouchy – procházíme na 2 lístky.. a pomalu začínáme přicházet i na to jak projít všechny čtyři najednou na jeden lístek – a to dokonce cizí :-D
V metru si zpíváme s umělci.. vesele hopkáme do rytmu.. a tak.. Až když začínají chodit a vybírat peníze.. hodí N povel BACHA UŽ JDE ! – a začne si se zájmem čistit nehty :-D
Ovšem abychom nebyly neuznalé.. někteří z nich hrají a zpívají tak dobře, že jak N prohlásila je jí dokonce LÍTO ŽE JIM NIC NEDÁ J
A jelikož cestu k Eiffel již známe vystupujeme přímo u ní.. a po té co se prodereme přes pár černochů – kteří teda kdyby neprodávali svítící Eiffelky nejsou v té tmě ani moc vidět.. přicházíme k ní – k holce svítivý..
A hned při prvním pohledu N opět zklamaně: kam mě to máma poslala.. – vždyť to nebliká :-/
Avšak po chvilce – a to přesně ve 22h se ozve sborové JEEEE – ano, ona blikat začala J
Což byl opravdu krásný zážitek.. a tak jsme provedly pár foto a i jeden pokus o video.. a ačkoli se nám nechtělo.. pod tlakem některých jsme se s Eiffel rozloučily – třeba se tam někdy vrátíme.. a zamířily jsem do metra..
A zde se naše názory opět mírně rozešly – já chtěla jednoznačně ještě na noční Louvre, Bl chtěla jednoznačně do postele.. a po chvíli váhání se k myšlence vidět ještě noční Louvre (jelikož kdy se sem zase dostaneme že – jestli vůbec..) přidaly i J s N – njn je dobré když aspoň někteří účastníci zájezdu jsou zvídaví J a tak ačkoli se BL vůbec nechtělo.. jela s námi..
A tak jsme opět zabořily nosy do mapy.. a ačkoli Bl zkoušela staré triky že je to daleko a tak.. nepovedlo se.. a my opět jely k zaručeně nejbližšímu výlezu z metra který u Louvru je.. a dle našich výpočtů jsme měly vyjít takřka před ním.. a tak s touto představou funíme schody.. a když vylezeme nahoru.. před námi nějaké náměstí.. a N dostává už jen hysterický smích a přidržující se zábradlí jde do kolen :-D
Po pár poznámkách o tom jak chytře jsme opět vylezly – někdo hlásí že Louvre je támhle.. Nás jen zmátl ten podchod.. a tak jsme sesbíraly N a šly..
A ačkoli je dle pohlednic noční Louvre velice pěkný.. realita je už trochu jiná.. nasvícen sice je ale už ne tak intenzivně jak ukazují pohlednice.. Avšak ačkoli někteří byly zklamaní že jsme sem vůbec jely.. aspoň víme že pohlednice kecaj J
A tak jdeme zpět na metro.. každá s naprosto jasným cílem – DOUFÁM ŽE SI SEDNU J
A to se nám plní.. známe z prahy že večer už tolik lidí nejezdí (aspon ne normálních), a tak přijíždí téměř prázdné metro.. a N upřímně.. ty jo sedneme si J..
ještě než se metro rozjede něco hlásí – ale jelikož je to ve francouzštině nepřikládáme tomu důležitost ani kdybychom chtěly – jelikož tomu stejně nerozumíme..
A i když by člověk řekl že už máme fakt hotovo a těšíme se do hajan – což byla i pravda.. dobrá nálada nás neopouští a opět se v metru chováme jako doma J
A tak sedíme, cesta ubíhá a my pomalu začínáme i klinbat.. když tu náhle opět N s myšlenkou.. HELE NEZDÁ SE VÁM ŽE DOMU JE TO KAŽDOU STANICI DÁL A DÁL :-/ a ono vážně.. jedeme totiž špatným směrem :-D
A tak tedy vystupujeme.. a přestupujeme na metro na druhou stranu.. Pomalu scházíme po schodech a někdo hlásí že slyší metro.. a tak i když nohy bolí zrychlujeme dolů ze schodů na plné obrátky.. přibíháme na nástupiště.. a opravdu metro jsme slyšely správně.. Škoda jen že to bylo to čím jsme přijely, které právě teď odjíždělo :-D
a právě v tomto okamžiku Bl přichází s myšlenkou, která je opravdu k zamyšlení.. BL: HELE TOHLE NENÍ NORMÁLNÍ.. MY SE MUSÍME DO ZÍTRA VZPAMATOVAT, JINAK JEDEME VE STŘEDU ! (pozn. to byl další možný den odjezdu.. když nestihneme plánované pondělí)
a měla pravdu.. tři dny jsme jezdily na pohodu a ted v jeden den všechny tři mimo mapu.. jj je nejvyšší čas jet domu J
a tak kontrolujeme ještě několikrát správný směr a čekáme na další metro.. většina z nás už jen tak stojí a nepřítomně zírá na druhou stranu.. když v tom si BL povzdechne..: TY DŮRO.. a N na to zcela nepochopitelně: ÁÁÁÁ PATRNĚ MLUVÍME NA NIKČU.. :-D což mě takhle večer i pobavilo.. J
A možná že se to zdá neuvěřitelné, ale po chvilce soustředění.. jsme metro opět pokořily a když už jsme slyšely zvuky domova - mlaskající černochy.. snad jsme byly i rády J
Když se pak večer na pokoji střídáme o sprchu pouštíme si k tomu písničky z mobilu.. každý něco přihodí.. a když pak už ležíme v posteli a čekáme na brzdu ve sprše.. je požádána BL aby taky něco pustila.. jenže ta z postele jen stručně hlásí: MÁM HO MRTVÝHO J a tak dneska nic a jde se spát...
