Paris - den druhý
Den druhý: možná, že jsme přepálily začátek J
V pátek ráno se po našem rozlehlém hostelovém pokoji ozývá slabé chrr chrr chrr, občas doplněné o nějaké to mlask mlask mlask.. a do této klidné souhry se najednou ozve – KAČER ŮŮ ! ano ano je čas vstávat J tento názor však sdílím jen já J
Nicméně N s J po nějaké době - takticky nepíšu po jak dlouuuuuhé :-D uznávají, že asi není úplně nejlepší celý pobyt prospat a vstávají.. a míří do koupelny..
Bl je upřímnější.. polorozespalá mi ze své palandy zřetelně hlásí: tě nesnáším !
Pod nátlakem ostatních ale pak také vstává.. a pomalu odcházíme všechny snídat do naší vybavené kuchyně J
Po velkolepé snídani a po přípravě dnešního tour planu odcházíme kolem 10h zpět na pokoj abychom se vydaly opět plné svěžesti do ulic velkoměsta..
Již zde se prokazatelně ukazují rozdíly – ale zatím těžko říct jestli jsem normální já nebo zbytek J
Holky začínají mít společné téma a to: TAKY TĚ TAK BOLÍ NOHY :-D – mě do této debaty bohužel většinou nepřibírají J
Druhý den se začíná projevovat bolest nohou (odborně řečeno pálení pat) již v metru.
Již víme k čemu jsou v metru lavičky.. J a s přijíždějícím metrem míříme zcela příhodně směr Les Invalides.
Mapu stále zvládáme a proto vylejzáme už jen pár metrů od Invalidovny.. a za cvakání objektivů přicházíme směle až k ní.. zjištujeme že je to opravdu nemocnice – a nebo jak říkala Bl jsou tam dobře nastrčení komparsisti – šikovně převlečení za vozíčkáře apod. :-)
Opět hledáme ceduli TICKETS a za nejasného označení na co všechno vlastně lístek platí a za použití tarifu réduit (studenta) platíme 6 eur.
Poté zjištujeme že lístek můžeme použít jak v Musée de l´armée tak Tombeau de Napoleon (armádní muzeum a hrobka Napoléona).
Vydáváme se proto přímo na wc – když už ten lístek máme že :-D
A po vykonání veškeré potřeby míříme rovnou do Musée de l´armée..
Ze začátku nadšené z rytířů na koních a z brnění vůbec – fotíme co se dá a je samozřejmě nezbytností jednotlivé exponáty přiměřeně okomentovat – přirozeně z pohledu 4 příslušnic ženského pohlaví :-D
Toto nadšení nás přechází zhruba u třicetileté války – kdy N hodnotí vystavené figuríny se slovy: to je jak čínská ledová J.. nohy bolí čím dál víc.., tomu na co se díváme stejně nerozumíme – popisky jsou totiž jak jinak než ve francouzštině..
Procházíme tedy už jen uličky a do jednotlivých oddělení ani nechodíme.. N šoupe nohama a zcela upřímně ignoruje všechny vystavené exponáty se slovy: mě už ty oddělení ani nezajímaj :-D a šoupe dál..
V sekci světové války už bereme za vděk každým promítáním – jsou tam totiž lavičky .-)
A při zjištění že světové války jsou zde rozdělené po jednotlivých letech a každému z nich je věnována notná část velmi rozlehlého muzea, už ani nepředstíráme že nás to nějakým způsobem zajímá (Bl stále drží) a N upřímně přiznává že do TOHOHLE nechodí ani doma J
Trochu nás pobaví že Francouzi mají československo jako Bohemia – Moravia a doufáme, že již brzy se dostaneme k ceduli SORTIE J
Což se také později stane a shodujeme se na tom že MUZEA UŽ NE J
Nicméně i po tomto otřesném zážitku vcházíme odvážně do Tombeau de Napoleon. Po informaci že audio komentář mají jen v 8 jazycích se ani nesnažíme zjišťovat jestli v tom je zahrnutá čeština.. otevíráme chytrou knihu a volně pokračujeme dál..
Zjišťujeme že Napoleonova hrobka je větší než jsme čekaly – jak jsme se dočetly je to totiž asi 6 rakví v jednom J opět fotíme.. A jelikož je tam vcelku zima vycházím ven kde krásně svítí sluníčko.. a my pokračujeme k hlavnímu cíly naší dnešní cesty a to k Eiffel Tower.
Blížíme se pomalu ale jistě.. a holky už začínají fotit ze všech stran..
Máme štěstí.. je opravdu nádherný den a tak když konečně vidíme eiffelku v celé její kráse, můžeme sborově prohlásit ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ – je to totiž opravdu působivý kolos..
Po vyfocení všech ramen a samozřejmě nutných fotek jako jsou – Bl a eiffelka, N a eiffelka, J a eiffelka a snad i já a eiffelka – a pokud možno vše ještě z několika různých úhlů.. Zjištujeme že jen jedno ze 4 ramen je pro výtah.. a jelikož holky po včerejších cca 500 steps odmítají jít zhruba jen 300 do prvního patra – kupujeme výtah až do třetího patra (na studenta zde nehrajou – 12 eur).
Po vystání typické točité fronty, která teda trvala mnohem míň než jsme čekaly (J totiž říkala že její známá to stála asi 4 hodiny) – tak mi jen cca 10 minut jsme si zakoupily lístky a šly si vystát další frontu – tentokrát na samotný výtah..
Už při cestě nahoru nebylo N asi úplně nejlíp – nesnáší totiž výšky J a myslím, že když výtah zastavil ve 2 patře – byli zmateni úplně všichni co měli lístek až do třetího.. nicméně jsme tedy vystoupily a čekaly co bude..
Na patře kde nás vyhodily byl obchod se suvenýry a tak jsme tam na chvíli zašly.. což se ovšem ukázalo jako chyba.. jelikož mezitím se utvořila slušná fronta na výtah do patra třetího – kam jsme chtěly..
Proto rada – až vás to vyhodí ve 2, nečekejte a hned jeďte do 3.. jelikož při zpáteční cestě se stejně ve dvojce zastavíte(opět vás tu vyhodí) a obchůdky si můžete projít i teď – a ušetříte si tak jednu frontu – kterou stejně budete stát až budete chtít z 2 do 1 J
Nicméně nahoru jsme chtěly a tak jsme se spořádaně zařadily opět do jedné z točitých front (tentokrát do patra třetího) ta už byla tedy o poznání delší – njn to byly ty nešťastné suvenýry..
Bavily jsme se ovšem spolučekajícími – skupinkou mladých černochů (rozsviť) či paní co stála za námi a měla s sebou asi 3 děti.. po chvíli čekání si suverénně zapálila cigaretu.. nejen že by asi nikoho nenapadlo kouřit ve frontě tělo na tělo.. ale když pak nedopalek hodila na zem a s procítěností sobě vlastní ho zašlápla – už to N nevydržela a povídá – kdybych věděla jak se řekne PRASE tak jí to i řeknu..
Výtahu jsme se však dočkaly a opravdu vyjeli až nahoru.. A to už se dělalo špatně snad každýmu J
Ovšem výhled z horního patra – luxusní – a pokud můžu radit tak pokud už budete na eiffelce tak se opravdu vyplatí jet až nahoru – jelikož rozdíl mezi
Nahoře se pak necháváme společně fotit a po obejití celé části se chystáme dolů.. jenže ouha po přepočítání jsme jen
Po zhlédnutí a vyfocení eiffel ze všech možných stran a úhlů se vydáváme zjistit bližší info o vyjížďce po Seine – a po drobných neshodách si nakonec vybíráme první kotvící lodičku, za použití studenta platíme opět 5 eur a za povzbuzujícího pokřiku paní v pokladně QUICK QUICK vybíháme k lodi – kterou tedy stíháme a dokonce máme i pěkná místa k sezení J
Loď vyráží, začíná hrát hudba, kapitán nás vítá na palubě.. většina lidí si užívá sluníčko a vytahuje fotáky.. BL sedí.. rozepíná batůžek a pomalu vytahuje svačinu :-D
Nepohrdne domácky vyrobenou svačinou ani pak buchtami z čech.. v klidu si pomlaskává a houpe nohou.. ostatní fotí památky, poslouchají hudbu či jen tak relaxují.. mladí chlapci pak mávají na lidi na protějším břehu..
Při projíždění pod mostem Bl náhle zpozorní a křičí na J (která spořádaně fotí jako všichni ostatní): fot ty bezdomovce ! njn ten fotí to a ten zas tohle J
Ke konci vyjížďky začíná Bl přicházet do fáze – je mi zima, bolí mě nohy a chce se mi spát (hlad nemá – právě posvačila). Dělám proto smírné gesto a navazuji konverzi větou: proč nefotíš.. a BL je mi zima na ruce a stejně nevím co to je – právě míjíme Notre – dame :-D
A ačkoli to po skončení projížďky na holky ještě zkouším ve smyslu že vidět noční eiffel je taky zážitek.. a že bychom zde mohly ještě vydržet.. neprochází.. a my opět míříme na náš hostel..
…
Při otevření dveří zjišťujeme že ačkoli na hostelu probíhá normálně každý den v jednotlivých pokojích úklid – u nás to evidentně neplatí.. není totiž kde :-D
Holky odpadávají na postele a začínají vytahovat mastičky a ošetřovat chůzí postižená místa :-D :-D
Nicméně má myšlenka něco podniknout i večer stále žije.. a tak nevím jak – asi jsem musela být fakt hodně otravná.. se mi po večeři (těstoviny s tuňákem) daří přesvědčit holky aspon o tom že bychom si měly jít koupit nějaké suvenýry v nejbližším okolí.. že pak už nebude kdy..a na mou stranu hraje i to že holky stejně potřebují něco na snídani.. a tak pod touto jednoduchou záminkou se mnou holky J s N vyráží směr večerní Sacré-Coeur.
Bl se výletu nezúčastňuje – opět totiž bojkotuje mou potřebu procházky.. J
Nebylo to snadné jelikož holky stále nepřipouštěly že bychom mohly vyšlápnout až k samotnému Sacré-Coeur. Nicméně pomalu ale jistě se nám to nakonec povedlo.. a ačkoli N tvrdila že jí strašně bolí nohy – ani nevěděla jak a nahoru taky došla.. J
Sacré-Coeur byl pěkně nasvícený a na schodech pod ním se hrálo a tančilo.. i holkám se to zalíbilo a tak jsme se rozhodly že si zde i my chvilku sedneme a při poslechu se budeme kochat výhledem na večerní Paříž.. J jenže ouha.. jakmile my jsme si našly místo na sezení.. hudebníci začali sklízet :-D a tak jsme zamířily dolů k uličce se suvenýry..
A jelikož jsme chytré holky vzpomněly jsme si že jsme již první den u Sacré-Coeur zahlédly lanovku.. jenže to jsme ještě nevěděly že nám na ní platí náš lístek.. což jsme nyní jednoduchou metodou pokusu a omylu zjistily.. a jeli lanovkou takřka přímo k obchůdkům se suvenýry – a lanovku tu holky kvitovaly dost J
A ačkoli obchody furt ne ne – myslím že i je tentokrát bavilo prohlížet si všelijaké ty blbosti co místní prodejci nabízeli.. a když pak ještě místní prodejce vyznamenal J jako MISS BAGUETTE J jistě nelitovala že nakonec šla…
a tak jsme si koupily nějaké pohledy, já tašku baret a peří.. – a poté co jsem si baret i nasadila – už mě myslím holky měly za super exota – vid J :-D
A jelikož jsme zařídily vše co jsme potřebovaly, mohly jsme se vrátit po naší bezpečné ulici klidně domů..
Myslela jsem si, že se Bl ještě pochlubím jak jsem dobře koupila.. jenže ta už měla na věc úplně jiný názor – chrrrrrrrrrr :-D
