život vzhůru nohama

Den páty: sbohem Paříži...

Je pondělí – den poslední... Všechny máme už tak nějak předbaleno jelikož pokoj se musí opustit na určitý čas... ale jelikož nezahálíme ani poslední den... rozhodly jsme se navštívit ještě poslední zbytky z našeho velkého pařížského seznamu..

Všichny z nás žijí v domnění že jsme z paříže zvládly maximum co se za tu dobu dalo.. a že můžeme jet domů s dobrým pocitem že jsme se neflákaly.. jenže..  toto nám hned ráno trochu kazí N a její chytrá kniha kterou si opět listuje..

Stav je asi takový že většina je ráda že dnes je poslední výlet a poslední bolení nohou a že se možná i někteří těší domů jak se vyspí.. a do toho N při listování v této knize.. TY JO.. JSME TOHO JEŠTĚ NEVIDĚLY.. no myslím že to snad ani nikdo po čtyřech dnech stále na nohou nekomentoval J

A tak si naposledy čistíme zuby, balíme zbytky věcí na pokoji, snažíme se zbavit posledního jídla, závidíme těm co mají malé batůžky, otevíráme mapu a zjišťujeme jednu z posledních tras.. Zavazadla si házíme do luggage roomu a odcházíme na poslední výlet..

A už když vycházíme z hostelu všechny víme že je to naposledy.. a už si každý začíná pomalu uvědomovat že tento doposud úžasný čas v paříži nám pomalu ale jistě končí..

A tak poslední naše kroky vedou do katakomb – na které se těšíme jelikož chytrá kniha slibuje velkolepý zážitek..

Už jen hledání katakomb je zajímavé.. dle mapy mají být údajně na jednom z okrajů náměstíčka kde je všude samý keř a strom takže celkově zeleno.. což trochu znepřehledňuje situaci.. a když pak katakomby konečně nacházíme.. zjišťujeme že před nimi stojí nějací dělníci.. což nám přijde divné.. a to zcela správně.. a po větším začtení do chytré knihy zjišťujeme že katakomby mají otevřeno každý den KROMĚ PONDĚLÍ.. a co je dnes… no už se jen smějeme.. jj klikaři ty vole.. :-D

A tak operativně zařazujeme plán B – nedaleký hřbitov slavných.. což je vcelku nostalgické protože jedním jsme náš pobyt v paříži začínaly..

A tak se opět vydáváme k tabuli se slavnými osobnostmi – vybíráme jednu z nich a vyrážíme k ní.. A ačkoli se nám nejvíce líbí jméno OSSIP ZADKINE – o kterém N prohlašuje SMOLAŘ TY VOLE.. vydáváme se po stopách Citröena..

Mapu už nikdo moc neřeší.. spíš tak procházíme kolem hrobů.. když do toho N s otázkou: hele jaká je pravděpodobnost že v tomhle najdeme Citroena.. když ani nevíme kde jsme?

Jenže Bl pohotově (banka se v ní nezapře): TAK TISÍC KU HŘBITOVU NE.. :-D

A citroena jsme opravdu našly – a kdo by čekal náhrobek minimálně ve tvaru auta tak by se plet.. normální obyčejný náhrobek – a to nás zmátlo J

A jelikož čas ještě máme rozhodujeme se zakončit pobyt ještě někde v kavárně na kafíčku.. (což bych od holek fakt nečekala).. a tak bez většího rozmýšlení bereme za vděk hned tou první co vidíme..

Už při příchodu museli poznat že nejsme místní.. taky se k nám s objednáním nikdo nehrnul.. a myslím že po objednání čaj, čaj, čaj a kafe byl majitel nadšen – denní tržba splněna J

Když pak holky začaly fotit konvičky, cukry i pytlík na čaj (jelikož byl jiný než u nás) myslím že nikdo neměl pochyby že jsme minimálně hooodně z daleka J

A když jsme pak platily téměř v centech – protože to přece nepovezeme domů J pán z nás měl opravdu upřímnou radost.. ale bral to statečně J

A po kávičce se pak už vydáváme směr hostel.. a s pocitem SPLNENO usedáme do společenské místnosti (jelikož na pokoj už nemůžeme – jsme ho již odevzdaly ) a naposledy společně obědváme.. a jelikož zbývá ještě posledních pár centů dostává někdo spásný nápad jít si koupit kebab – který nám tu v okolí vždy tak voněl.. a tak vyrážíme.. dle vůně do blízkého okolí.. a opravdu nacházíme.. počítáme poslední centíky a kupujeme tu vonavou ňamku.. J

Naposledy ještě navštěvujeme také blízký supermarket – kde jsme onehdy koupily výborné jahůdky.. ale to je jiná historie.. holky tedy nyní ještě kupují bagetu na cestu a Bl mi dokonce zcela dobrovolně nachází údajné šneky – asi abych už neotravovala.. J

Kebab voní opravdu krásně a to po celé společenské místnosti.. a možná i hostelu.. J a tak se do něj okamžitě pouštíme.. zhruba pak v polovině začínáme uvažovat nad tím co je to vlastně za maso.. a po vyřazení kuřecího, vepřového a hovězího.. snad ani nepřemýšlíme dál J (jj ve francii je opravdu plno koček – obzvláště na hřbitovech)

Už při jídle holky začínají plánovat jak se zbavit své sousedky a natáhnout si na noc v autobuse nohy – njn není hezké od své sousedky slyšet upřímné DOUFÁM ŽE SI BUDU MOC ODSEDNOUT..  hyeny..J

A poté už přichází jen kontrola zavazadel, ujišťujeme se že máme věci jako mobily, pasy, klíče, peníze a tak.. přepočítáváme se.. nasazujeme krosny.. a se slovy By By vyrážíme na opravdu již poslední cestu metrem směr místo odjezdu..

Myslím že všechny z nás už při nandávání krosen cítily že je to takové smutné.. že nám výlet definitivně končí a je tu ještě tolik věcí co by se daly vidět..

Tentokrát jedeme všechny poctivě – přeci jen je to naposledy.. A poučeny z předchozích dní vyrážíme raději o dost dříve a také správnost trasy v metru několikrát kontrolujeme..

A abychom v Paříži zažily snad úplně vše – poslední den a poslední cesta.. a my potkáváme naše první revizory za celý pobyt.. -  osud J nicméně jakmile začínáme vytahovat lístek už je přestáváme zajímat.. takže nuda..

Ale musím říct že v nás i trochu hrklo.. a bylo štěstí že zrovna dnes jedeme nejpoctivěji jak se dá J i když z této představy nás brzy vyvede chytrá kniha kde píší že ve francii stejně jako u nás dělí lístky na přestupní a nepřestupní.. njn těžko říct na co jezdíme celou dobu my :-D

Je téměř symbolické že místo kde naše cesta v Paříži začala také končí.. a tak my stojíme opět tam kde nás první den vysadily..

Těžko říct jak jsme to vlastně našly.. ale našly (těžko říct jestli bohužel nebo bohudík).. nicméně jsme tu téměř o hodinu dříve – njn jistota je jistota J a tak si krátíme chvíli prohlížením časopisů a vzpomínáním jak to tu bylo krásné J

Když pak řidič otevírá zavazadlový prostor – víme že naše cesta končí.. odevzdáváme zavazadla a jdeme hledat svá sedadla..

Už když procházíme uličkou.. a pomalu usedáme.. dle hlasů ostatních je jasné že si všichni užili Paříž jako my.. někteří třeba víc po muzeích někteří víc po nočních klubech někteří dali přednost vycházkám ale všichni do jednoho se myslím shodly že to bylo krásné..

V průběhu cesty je kouzelné jak se většina shoduje na stejných věcech.. tak třeba na tom že se dá všude fotit a že eiffelka je fakticky kolos a že francouzské sýry jsou opravdová specialita a proto si každý veze minimálně krabičku domu – a tak nám smrdí celý autobus :-D

Po cestě pak ještě prohlížíme fotky.. no ne že bychom jich měly málo.. a tak se J obává jestli to stihne vůbec všechno prohlédnout.. – pravda má na to ještě 12 hodin – to stihne J

Při zběžném matematickém sčítání zjišťujeme že fotek máme dohromady kolem 1500.. a tak se zcela ztotožněni s podnikatelským duchem rozhodujeme že bychom mohly prodávat DVD s název Paříží krok za krokem.. – a nepotřebujete na to týden stačí tři hodiny J akorát tedy bez Versailles jak podotkla N – tam byla totiž zhnusena :-D

Když pak na benzínce při první zastávce na čůranou celý autobus u wc místo toho aby vhodil centa.. suverénně turnikety podlézá – je nám jasné že jsme doma :-D