Paris - den první
Den první: svěží a na pohodu J
A tak jsme se ocitly někde na okraji Paříže – nevyspalé, hladové, batohy na zádech, mapa v kapse.. a jelikož jsme vážně neměly páru kde jsme a kam máme jít – šly jsme prostě s davem J což se ukázalo jako dobrá volba a my došly do metra – tím ovšem naše štěstí skončilo. Lístky jsme neměly – což jsme ale nebyly jediné.. Ale za pomoci krajanů jsme našly okénko kde prodávali, to co jsme potřebovaly – a ačkoli public transport vše bylo jen ve francouzštině.. – ignoranti – řekla Bl J
Nicméně Bl jako vedoucí zájezdu lístky obstarala, a tím jsme zvládly překážku č.1 J
Už při čekání na Bl jsme si s holkama všimly, že ve Francii se ježdění načerno nějak zvláště neřeší.. Většina domorodců totiž turnikety v metru suverénně přeskakovala, zcela nenápadně se lepila na spolucestujícího co lístek měl či zcela bezostyšně vcházela východem :-D
Už teď se nám tahle země líbila :-D
Když už jsme měly lístky a dokonce jsme našly správnou díru v turniketu do které jsme je strčily, dostaly jsme se do útrobí metra – na které jsme byly upozorněny již předem od známého Francouze – systém místního metra je totiž jako v Praze na Hlavním nádraží – každý vchod je totiž pouze pro určitý směr jízdy a tak si člověk musí hlídat konečné stanice – dle kterých se orientuje..
Už zde patří holkám první chvála.. Systém metra byl zvládnut naprosto na jedničku a my dorazily do naší domovské stanice metra – Barbés Rochechouart J
Jak jsem již na začátku zmínila – nikdo z nás francouzsky neuměl ani slovo.. což se ovšem při výlezu z metra ukázalo jako jistá nevýhoda – a tak jsem vyndala slovník (jedna z mých záslužných funkcí J) a hned tu bylo naše první slovíčko – SORTIE = VÝCHOD (toto slovíčko zůstalo také do konce pobytu naším jediným.. jelikož dobrý den, nashledanou, prosím a děkuji se nám furt pletlo J a také přízvuk jsme si zachovaly až do konce 100% svůj - český)
Při výstupu dle mapy č.2 – kde je hostel J (mapa č.1 – jak jezdí metro) jsme měly vystoupit takřka před ním J leč situace byla úplně jiná :-D
A tak bylo na čase použít větší ráži – a to mapu č.3 – velká mapa Paříže J Dle ní jsme si takřka prošly celé blízké okolí metra, koneckonců jak se později ukázalo i našeho ubytování :-D
Avšak krosny na zádech nám hledání trochu stěžovaly.. a tak když už jsme odpočívaly na jedné z místních laviček se Bl rozhodla, že půjde najít hostel sama a že se pak vrátí – že to bude rychlejší.. a tak jsme čekaly.. a čekaly.. a čekaly.. téměř 30 minut.. a když jsme si začínaly říkat že jsme se úspěšně zbavily jedné.. a kdo půjde další :-D se Bl začala blížit.. – úsměv od ucha k uchu.. no samozřejmě že hostel byl přímo – ale fakt přímo naproti metru :-D (na obranu snad můžeme říct jen to že nebyl nijak výrazně značen a že jsme ho místy ztrácely i další dny pobytu)
Již při prvních kontaktech s Paříží komentujeme dění okolo sebe.. například N a její zcela vážná obava: tady se jednou někdo z někoho posere :-D (reakce na to že tu všichni na všechny furt troubí)
Štěstí bylo že check time jsme měly až někdy kolem poledne – jj byly jsme prozíravé už v Praze J a tak jsme vše krásně zvládly a do hostelu jsme dorazily jako největší masérky ještě o pár hodin dříve J
Bl předložila všechny potřebné papíry a my dostaly přidělen pokoj č. 18 J A jelikož na pokoj jsme ještě nemohly rozhodly jsme se odložit zavazadla do luggage roomu a šly se zatím projít do nejbližšího okolí..
Což se nakonec prodloužilo víc než jsme čekaly.. okolí našeho hostelu se ukázalo totiž více než zajímavé.. Hned první den jsme natrefily na Moulin Rouge a Sacré-Coeur, který byl takřka nad naším hostelem J
Téměř poprvé také vytahujeme naší chytrou knížku – myslím, že bez ní by byl náš pobyt v Paříži takřka nemožný J
Hned u Moulin Rouge jsme zjistily, že najít si zde známost nebude tak těžké.. Již po pár hodinách v Paříži se nám začal dvořit krásně opálený černoch :-D oči měl studánkově zfetované a pleť hebkou jak pískovcové skály.. a hned na nás I love you.. jj miloval nás všechny :-D avšak jako dívčí skupině by se nám jeden černoch dost blbě dělil.. což se mu ale dost těžko vysvětlovalo.. pochopil až když ho J poslala česky do prdele ! :-D
Ano ano pověsti o Moulin Rouge opravdu nelžou – aneb potraviny na každém rohu tam vážně nemají :-D
A jelikož jsme byly ještě plné energie a nadšení, vyšláply jsme si plny elánu i k Sacré-Coeur. Počasí jsme měly nádherné.. všude pouliční umělci, kteří malují a zpívají – opravdu příjemná atmosféra J A již po cestě nahoru pokládá N základy své závislosti na místních palačinkách :-D
A téměř v ten samý okamžik jsou položeny i základy pro náš obdiv k čemukoli vyššímu než my.. a bez výtahu ještě lepší :-D časem tento obdiv přechází jen v dotaz KOLIK? – kdykoli když stojíme před něčím kde by se dalo jít nahoru J
Opět vytahujeme chytrou knihu a pročítáme si info o Sacré-Coeur – jelikož Francouzi opět ignoranti v aj ani ťuk :-/ a jelikož holky (N s J) byly opravdu důsledné – což pro naše putování bylo vcelku podstatné.. zjistily jsme, že se dá dostat nahoru na věž a také dolu do krypty.. hledáme tedy tickets – zkoušíme ISIC, potkáváme první čechy a nakonec platíme jeptišce (pokladní) kolem 5 euro a ještě v blahé nevědomosti stoupáme na první schody..
Schody jsou úzké, točité a je jich 237 :-D ani ne v polovině výstupu do našeho funění N: ježiš, mě je špatně.. Nicméně funíme dál.. Nacož si z nás skupina českých turistů před námi začíná dělat prdel.. tvrdíme že jsme skupina atletů na výletě.. a funíme statečně dál..
Nahoře odpadáváme na místní cosi jako odpočívadlo.. – jj vědí proč to tam mají.. fotíme a poté opět schody.. tentokrát pro změnu dolů.. – v čemž v podstatě nebyl žádný rozdíl.. Bl bylo totiž stejně špatně.. – prý skoro horší než mixér na pouti v KH – a to už je co říct :-D
První den a nás energie neopouštěla.. a tak jsme dle chytré knížky zašly ještě na Cimetière du Père-Lachaise (hřbitov slavných) – víc než slavných jsme tam ovšem potkaly koček J
Dle tabule hned na začátku, čítající asi 60 jmen údajně slavných.. znaly jsme však jen asi 3 J a to ještě všechny 4 dohromady :-D :-D výběr tedy nebyl nijak těžký a my se vydaly po stopách ZOLI a DUMASE.
Hřbitov byl krásný.. velký a udržovaný.. všude samá kočka a holubince.. Což nám ovšem nevadilo – byly jsme v Paříži a svítilo sluníčko a byl krásný den.. a tak jsem chodily HOVNO NEHOVNO :-D
Po cestě (zase do kopce) kdy jsme pak ještě obdivovaly dva významné mlýny, divily jsme se jak jsou Francouzi čistotní.. všude po ulici tekla voda – nejspíš byla nahoře cisterna J což se pak ukázalo jako poměrně scestná úvaha – jelikož jim prostě jen tekly kanály :-D a to na poměr blondýn jsme byli jen 1 ku 3 :-D
Odpoledne už jsme dostaly kapánek hlad a tak jsme se zamířily ubytovat..
Jako již znalé místních poměrů a s mapou v ruce jsme našly náš hostel zcela z přehledem.. zamířily pro zavazadla a jaly se hledat dveře s číslem 18.. Samozřejmě že jsme si k cíly vybraly jak se později ukázalo nejdelší cestu – ale to bychom nebyly my J pokoj jsme otevřely.. a zjistily, že máme jednoznačně nejmenší pokoj pro 4 osoby v tomto hostelu, možná v Paříži a nedám moc za to že i v celé Francii :-D
V pokoji byly dvě palandy, koupelnička – dle prospektu údajně s wc, které jsme za celý týden ale v naší koupelně nenašly.. Stěny byly vymalovány do tmavě fialova – ano čtete dobře, rozdíl mezi rozsvíceným světlem a zhaslým byl takřka k nerozeznání.. a pro všechny čtyři zde byla jedna elektrická zásuvka.. Topení topí jak kdyby bylo venku mínus
Nicméně hostel – budeme zde stejně jen na noc.. říkáme si.. J
Po vybalení a drobných úpravách paland – N se tam totiž na sezení nevešla prdel – pardon široká pánev :-D jsme se vydaly hledat kuchyňku – dle prospektu – v hostelu je k dispozici vybavená kuchyň..
Ano, kuchyňka krásná.. červená a kachlová.. J při bližším prozkoumání ovšem zjišťujeme, že bez šuplíku.. se 4 hrníčky a pár talířky pro celý hostel, zato ovšem s dvěma ledničkami a mikrovlnkami J těžko říct jestli se to nějak vzájemně vyrušuje, že z toho nakonec opravdu vzniká pojem vybavená kuchyň J
A tak první den vypadáme trochu jako socky, když vyndáváme na jídlo salámy, sýry, pečivo.. a ostatní mají pizzy a vůbec samá teplá jídla (i když z mikrovlny)..
Po návratu na pokoj také zjišťujeme, že naši spolubydlící nejsou až tak úplně k zahození.. a to když se N s J vzácně shodují.. – ten byl hezkej jak sviň co J
Naši spolubydlící mohly zase naopak zjistit že spoleh na nás teda je.. a to když nás jeden z nich požádal at mu pohlídáme ve společenské místnosti notase.. a my odešly :-D (jsme už musely no..)
A jelikož nás elán a nadšení ještě neopouští ani k večeru vydáváme se ještě tentýž den k Vítěznému oblouku a na Champs-Elysées .
A jako správné výletnice jsme samozřejmě za pomoci mapy č.1 (jak jezdí metro) našly nejideálnější spojení a vybaveny lístkem na 3 dny vyrazily opět do ulic Paříže.. bylo furt krásné světlo J
Ovšem nic nebylo opět tak jednoduché.. ačkoli jsme vylezly jistě tím nejsprávnějším východem.. ocitly jsme se na okraji obrovského kruhového objezdu, který kolem oblouku je.. Ústí do něj 12 ulic o několika proudech..a aby to bylo zábavnější.. ty pruhy ani fakticky na silnici namalované nemají.. auta si prostě jezdí jak chtějí.. nikdo tu nic neřídí J
Ačkoli jsem původně navrhovala tento kruháček přeběhnout na druhou stranu.. jelikož nás od našeho cíle – Vítězný oblouk dělila právě jen tato malá nepatrná překážka J holky to razantně zavrhly a tak jsme šly zpět do metra a hledaly další východ – tentokrát ústící snad již přímo pod obloukem..
Jenže ouha.. opět jsme vylezly špatně.. a před námi opět ta nepatrná překážka.. a holky furt přebíhat nechtěly.. na potřetí jsme však již vylezly přímo pod obloukem J
A nebyla by to významná pařížská památka, aby se nedalo jít až nahoru J což některé z nás přivítaly opravdu s radostí :-D Opět jsme využily své statusy studenta – tedy až na ty, kteří si svou kartičku zapomněly na pokoji a s ní tam pro jistotu nechaly i pas s občankou – aby svůj věk prokázat prostě nemohli a mohli si zaplatit full ticket :-D
A po zakoupení lístků už nás čekalo jen krásných 284 steps až k vrcholu (po 237 na Sacré-Coeur to byla příjemná změna). Některé z nás už měly ovšem hotovo zhruba při prvním šlápnutí :-D S vypětím všech sil jsme opět vyfuněly nahoru odkud byl krásný výhled na organizovaný kruhový objezd přímo pod námi a na 12 ústících ulic..
Mimochodem víte jak poznáte, která z nic je Champs-Elysées ?
(má jiné pouliční lampy než ostatní ulice) – navíc je to tam napsané na mapce :-D
No a po vyfocení okolí opět ze všech stran a na všechny foťáky jsme opět za zvuků AU AU pomalu slézaly dolů.. a když už jsme si našly, která z nich vlastně ta slavná Champs-Elysées je.. rozhodly jsme se že na ní půjdeme odložit pár přebytečných euro :-)
Při procházení po této slavné ulici světa zjišťujeme že s naším oblečením,batohy a fotákem na krku vypadáme opravdu jako turisti J
Náš turistický status pak ještě korunujeme Bl větou: TY VOLE VON HO TAM NARVAL CELEJ ! (banan do palačinky – ty prase J) – ještě že česky a nikdo nám nerozumí.. a pokračujeme volně po Champs-Elysées dál..
Při cestě začínám pozorovat, že předmět focení ustupuje tak nějak do pozadí a samotná činnost se stává mnohem důležitější.. a když se pak J ptá N co to támhle je a N jí odpovídá – nevim, ale fot to.. já už na to seru :-D jen se mi má teorie potvrzuje.. a to máme prosím pěkně první den J nicméně cíl na Champs-Elysées je jasný.. rozfofrovat tu nějaká ta eura..
A opravdu – objevily jsme zde totiž nejlevnější obchoďák v Paříži J Který nás zabavil tak dlouho že když jsme vycházely byla venku už tma a my měly možnost zažít Champs-Elysées i Vítězný oblouk by night – s čímž jsme původně ani nekalkulovaly ale když už se to stalo tak jsme to samozřejmě vyfotily :-D
No a ačkoli bych se já osobně ještě třeba chvíli zdržela.. holky už nekompromisně míří domů.. a jelikož bych se nechtěla ztratit hned první den pokorně mířím na náš hostel s nimi J
Prdel
(Blanka, 11. 8. 2010 9:24)