Paris - den třetí
Den třetí: třetí den a Z vytahuje svou třetí bundu J
Holky už si zvykly a tak jim budíček v 8 ráno již nedělá takřka žádný problém – myšleno s trochou nadsázky samozřejmě :-)
Jsem dokonce tak hodná, že jim melodie na buzení měním – aby pak třeba tu jednu písničku kvůli tomu nemohly nenávidět po celý zbytek života :-D
Vývoj nabírá i N bolení nohou.. třetí den N totiž začínají bolet nohy už při obouvání bot na pokoji :-D – nikdo si ani nechce představovat co bude dělat den následný J
Po snídani a ranní hygieně je náš dnešní program jasný – Versailles jako celodenní výlet.. jelikož je to trochu z ruky..
Když odcházíme z hostelu a jako každý den odevzdáváme klíče od pokoje.. Místní recepční nám říká NASHLEDANOU.. (nebo to aspon Bl tvrdí).. njn asi uznal že dřív se on naučí česky než my francouzsky.. A MÁ RECHT J
S postupně přibývající únavou se do popředí začíná dostávat bojovné heslo: GO JANY GO GO.. – těžko říct jak to vzniklo ale každopádně se to ujalo J
I samotná cesta na Versailles je složitější než obvykle – musíme se totiž dostat na RARE – na kterou už naše lístky ale neplatí – s čímž se zatím nijak zvláště nestresujeme – aneb vyřešíme na místě J
Již při cestě v metru ale začíná být veselo.. jedeme totiž dost daleko a tak holky kontrolují takřka každou stanici kterou projíždíme.. když tu náhle BL – DOŠLA MI MAPA :-D a to jsme teprve na začátku.. a už v řiti J nicméně zachováváme chladnou hlavu a jedeme dál..
Ale zhruba po dvou stanicích jsme se opět našly.. UF J
Když jsme dojely na konečnou.. vystoupily a našly kde navázat na RARE.. začíná problém jménem lístky..
Před námi turniket a my nemáme vhodný lístek.. všude lidi.. a navíc nevidíme ani nic kde by se lístky daly zakoupit.. co dělat..
A tak N napadá co když nám sem ty naše lístky platí.. že bychom to měly zkusit.. leč nikdo svůj lístek do turniketu strčit nechce.. co kdyby ho už neviděl že J nakonec ho tam strká odvážně N – byl to přeci jenom její nápad.. a lístek překvapivě vyjíždí zpět a ještě překvapivěji otvírá turniket J - zázrak.. :-D tak to jsme ochcaly dobře říkáme si J
Nicméně další sranda začíná už těsně za turnikety.. a to jízdní řád RARE.. po pečlivém nastudování zjišťujeme v kolik a odkud nám to vlastně jede.. Větší problém už nám dělá kde to nástupiště je.. a tak chvíli zmatené jak lesní včelky běháme dole a hledáme nějakou ceduli.. a nikoho nenapadne vyjít třeba nahoru na nástupiště.. jelikož kdybychom to udělaly hned ušetřily bychom si čas jelikož nahoře je všechno hned jasnější :-D
Nastupujeme tedy do vlaku – podobný tomu co u nás jezdí na Karlštejn a doufáme, že to opravdu jede tam kam chceme..
Cestu si krátíme N čokoládou a sledováním zastávek přes které bychom měly jet.. a opravdu cesta probíhá notnou dobu tak jak má.. když v tom Bl znejistí.. že prý tudy už jsme jet neměly.. (mě osobně to nechává třeba klidnou..- nemám šajna kudy jet máme natož kudy ne :-D)
Začínáme znejišťovat a představujeme si ty nejhorší možné varianty.. Co když se ztratíme.. :-/ nooooo (hluboké zamyšlení).. to se nebudeme moc ani zeptat – Versailles tady určitě nikdo nezná :-D
A tak holky otevírají své chytré knihy a začínají dokonce uvažovat o výstupu.. Nicméně ostatní lidé sedí stále v klidu na svých sedačkách a jelikož předpokládáme že ve Francii se jezdí na Versailles stejně jako v Čechách na Karlštejn.. sedíme dál.. a doufáme že všichni ve vlaku máme stejný směr J
A opravdu – tato teorie se potvrzuje..
Vlak zastaví a z něj vystoupí většina lidí.. a tak jdeme s davem.. který se pomalu začíná stávat frontou.. opět před turnikety na které opět naše lístky údajně neplatí..
Jenže to známe – NEPLATI.. a tak myslím J zkouší svůj lístek.. aaaa… opravdu NIC.. turniket zapípá.. vyhodí J lístek zpět.. a my se musíme prodrat frontou zpět..
Co dělat..
No.. po chvíli přemýšlení si naše eiffelka (Bl) všímá že vedle turniketů je taková budka (asi jako u nás v metru pro dozorčí) a vedle ní vrátka.. a OTEVŘENÁ…
A se slovy CO TADY VŠICHNI BLBNOU suverénně procházíme otevřenými vrátky směr Versailles..
Jj my ochčijem všechno :-D
A tak Versailles nic nebrání.. sice se nám začíná trochu zhoršovat počasí – poprchává ale máme kapucky a tak se vlastně nic neděje.. J
Společně s davem tedy míříme až k samotnému cíly naší cesty.. procházíme parčíkem a před námi se začíná zjevovat cosi co by mohlo Versailles aspoň z části připomínat.. Fotíme proto tedy už z dáli.. ale čím přicházíme blíže a blíže zjišťujeme že naše představy absolutně nekorespondují s tím co vidíme před sebou :-/
Budova před námi je z různých částí.. které k sobě navzájem dle nás moc nepasují.. prostřední část komplexu je obehnaná lešením.. a vůbec velké ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ jako u Eiffelky se nekoná :-/
Nicméně je to Versailles a tak hledáme tickets a dáváme tomu šanci.. Zde opět na studenta nehrají a tak platíme plných 13 eur (bez zahrad) a získáváme jakýsi full ticket..
Paní v pokladně její práce evidentně baví.. a tak si celou dobu povídá s kolegyní vedle a lístky prodává jen tak mimochodem.. odcházíme proto z lístkem v kapse aniž bychom tušily kde a jak ho můžeme použít.. a tak naše první cesta ve Versailles vede jak jinak než na záchod :-D
Po té co vykonáme všici potřebu.. snažíme se najít něco jako jednotlivé okruhy.. a ačkoli značení je tu opravdu na vysoké úrovni.. začínáme jakýmsi okruhem C.. – jelikož to jsou jediné dveře kam vcházejí nějací lidé – a tak opět jdeme s davem J
A ani nyní se žádné ÁÁÁÁÁ nekoná.. zde už mají sice jazyků 12 ale ani mezi nimi není nic co by nám pomohlo.. a tak volně procházíme mezi obrazy…a fotíme co se dá J
Ano, i zde se může fotit – ačkoli všude zákaz focení opět je focení dovoleno..
Ze začátku aspoň předstíráme že si jednotlivé obrazy prohlížíme a občas i nějaké okomentujeme.. ale to nám vydrží opravdu jen chvíli.. – jak řekla Bl – když už po pátý vidíš ten samej kvicht, přestane tě to bavit :-D
Ostatní návštěvníci se zastavují v jednotlivých místnostech a prohlíží si se sluchátky každý obraz zvlášť.. – jsme tak trochu exoti J
Někoho napadá že by se nám hodilo potkat nějakou českou skupinu s průvodcem :-D
… no dá se říct že okruh C nás příliš nenadchl.. aneb jak smutně řekla N: TADY MAJÍ JEN OBRAZY J a tak zkoušíme vzít logiku do hrsti a hledáme okruh značený písmenem A.. ten se nám ovšem najít nedaří.. a tak bereme za vděk písmenem H J
Háčko už je o poznání lepší.. procházíme jednotlivými komnatami.. a ačkoli sluchátka ostatních nám nepomáhají.. otevíráme aspoň chytrou knihu a u některých místností zjišťujeme kde jsme.. – a tak poznáváme například zrcadlový sál a místnost kde kdysi panovnice před zraky ostatních rodily..
(poznámka: asi by bylo opravdu obtížné.. a téměř nad lidské síly dát v aj k jednotlivým obrazům název a autora a u jednotlivých vstupů do komnat napsat stručně kam vcházíme..)
Ovšem další zklamání přichází v zrcadlovém sálu – kde zjišťujeme že trůn je tak nějak z papíru a vůbec že spousta věcí je tak nějak neoriginálních..
Po okruhu H se pak ještě čistě omylem dostáváme do jiných okruhů.. čímž si ani my nejsme jisté.. jelikož značení kvalitní..
Na hledání dalšího možného okruhu už nemáme sil ani náladu.. Popravdě nemáme už náladu ani na místní přilehlé zahrady.. – počasí tomu zrovna nepřeje a navíc jsme tak nějak celkově znechuceny..
J však prosazuje myšlenku, že když už jsme tady. .měly bychom se podívat.. A po lehkém nahlédnutí do zahrad nás spojuje myšlenka že je to pravda – a že zahrady by mohly být to jediné co by zde mohlo za něco stát..
Po důkladném zvážení všech pro a proti nakonec vyhrává projížďka zahrad v místním motoráčku.. (za stejnou cenu jako kdybychom šly pěšky – 6 eur)
Platíme tedy lístek a sedáme do vláčku.. už na začátku Bl dle mapky trasy motoráčku upozorňuje, že je to fakt krátký.. ale časový údaj zní 40 minut a tak vyrážíme..
Teda abych byla upřímná.. nohy bolí už tak že celé zahrady bychom asi jen s těží pěšky zvládly ale nezajít tam vůbec bychom taky přes srdce nepřenesly.. a tak volíme jakýsi přijatelný kompromis.. J
Vláček vyráží.. a BL opět suverénně SVAČINA J
Již po prvních metrech začínáme zjišťovat proč projížďka trvá plných 40 minut J jedeme totiž tak pomalu že kdybyste vedle nás šli pěšky.. možná budete i o chlup rychlejší.. :-D začínáme také zjišťovat že celé zahrady prakticky objíždíme a vidíme z nich takřka kulový..
A ačkoli dle instrukcí motoráček staví na určitých místech kde je možné si vysednout a prohlídnout si okolí.. této nabídky nevyužíváme a sedíme dál J
Zmrzlé na kost a ze zahrad jsem viděly hovno.. za stejnou cenu jako kdybychom si to mohly projít celé, přijíždíme zpět k zámku vysedáme a po vyfocení Versailles z jiné části – jediná ze které byl zámek opravdu zhruba takový jaký jsme si ho představovaly celý.. odcházíme znechuceně směr metro..
Říká se že na celou Versailles by měl mít člověk celé 3 dny.. nám stačily zhruba 3 hodiny a viděly jsme myslím víc než jsme chtěly..
Ale jak chytře poznamenala N: to záleží jak se zajímáš o umění.. ale BL na to pohotově: právě že moc ne.. A to prakticky naši situaci dokonale vysvětlilo J
Navíc jak prohlásila N: půlka Versailles je z papíru.. a tak v podstatě zklamané dáváme dohromady náhradní plán odpoledne – a to výlet na La Défense – který je údajně blízko.. a dokonce i Bl (stav bolí mě nohy a je mi zima) souhlasí..
U turniketů na které nemáme lístky opět využíváme, tentokrát již z lehkým úsměvem otevřených vrátek a sedáme na vlak – který doufáme jede tam kam potřebujeme..
Při podrobném prozkoumání ale zjišťujeme že i na
A opravdu..
Vcházíme na jakési nástupiště – něco jako tramvaj u nás.. ale mezi námi a tramvají opět ta známá překážka – turniket.. Zkušeně tedy zkoušíme strčit lístek.. ten však projede ale dveře se neotevřou.. Bl se rozhlíží ale žádná otevřená vrátka na dohled taky nejsou.. a navíc v kukani sedí nějaká paní.. – a podlézat před ní bylo i na nás moc J co ted..
No ještě že tu Bl máme.. po chvíli váhání zkouší otočit turniket s trochou větší razancí než obvykle.. Prý se chtěla jen rozhlídnout :-D a co se nestane.. turniket se protáčí.. Vyměníme si proto rychle vzájemné pohledy a máme jasno.. No samozřejmě že jsem to všechny s kamennou tváří protočily a nasedly do tramvaje jakoby nic..
Už se tomu musíme jen smát – MY OCHCIJEM VSECHNO :-D
A tak sedíme spokojeně a cesta na
N znejistí a povídá: AHA, TED ALE JEDEME HODNE NACERNO CO.. a je vidět že nervozita pracuje.. a J na ní pohotově: v klidu.. dělej jakoby se nechumelilo.. a N se podívá směrem z okýnka.. a říká: a víš že ne :-D
No a to jsme celé my :-D nicméně i když jsme tentokrát jely fakt hodně načerno.. dojely jsme v klidu až do naší cílové stanice.. J
Na
Nahoře pak procházíme muzeum PC a míříme na vyhlídku.. kde fouká a poprchává.. nicméně místní velmi komunikativní černoch (ochranka), který umí jen francouzsky ale chtěl by si s námi furt povídat – jenže mi zase tak max. anglicky a to on ne.. a tak nemáme společný jazyk.. což je při komunikaci trochu problém.. J a tak se od něj necháváme aspoň vyfotit :-D
Při cestě zpět samozřejmě neopomeneme navštívit místní WC – ostatně jako všude že – už bychom na to mohly napsat i stručného kapesního průvodce :-D
A poté co opět absolvujeme ten zrádný výtah a sjezd dolu.. dostávají holky trochu hlad a tak hledáme potraviny.. Jsme v nejmodernějším administrativním a nákupním centru Paříže ale potraviny nikde.. na stavbách jak jsme zvyklý od nás jsou samozřejmě jména obchodů ale copak někdo ví co z toho jsou potraviny :-D až po chvíli dostává někdo ten spásný nápad že když zajdeme do jedné z té budov – asi budeme moudřejší.. a opravdu.. J
Pro ty co by měli podobný problém – byl to AUCHAN
Ovšem vevnitř to bylo neuvěřitelné.. pro ty co znají Chodov.. – tak ve srovnání proti tomuto je Chodov vesnický trh :-D obrovský.. obchody napravo obchody nalevo obchody přede mnou obchody za mnou.. no krása.. :-D jenže holky mají jasný cíl a to jsou potraviny.. které jsou samozřejmě až na konci tohoto kolosu.. a tak procházíme okolo všech těch krásných obchůdků.. srdce mi téměř krvácí a my jen jdem a jdem a jdem.. a tak jen slintám po výlohách a snažím se zachytit nějaký kus hadříku či cokoli co se dá koupit J
Po pár metrech utrpění jsme se konečně propracovaly k potravinám.. a opět v porovnání s našimi nákupy neuvěřitelné.. obrovské.. a jestli si myslíte že u nás například v Tescu jsou fronty – tak jste neviděli co stojí tady :-D
Jenže opět máme čas jen na nákup věcí co potřebujeme.. (vůbec nechápu proč se na věci co nepotřebuju nemůžu aspoň podívat :-D) a poté co vzdáme pokladnu kde si nákup markujete sami, stoupáme si k vedlejší pokladně – k jiné se nám přes ty lidi ani drát nechce..
A pak už jen stojíme… stojíme… stojíme.. stojíme.. paní před námi vykládá zboží na pás.. a my stále stojíme.. .stojíme a stojíme.. a pokladní furt markuje a markuje a markuje.. a poté co paní před námi otevírá svůj obrovský vozík (jako u nás vozí babči), který jsme zcela logicky považovaly za její osobní zavazadlo.. a poté co paní začne z tohoto vozíku vyndávat na pás další nákup.. prohlašuje N zcela nahlas a škoda že ne ve francouzštině – NO TO JE NA VODSTREL ! nicméně nákup chceme a tak nám nezbývá čekat ještě chvíli..
Po tomto útrpném boji – který jsem chvíli přepočítávala na trička.. se takřka úprkem snažíme tento obrovský nákupní kolos co nejrychleji opustit.. a hle TABAK.. a jelikož stále ještě sháníme Lb doutníky zastavuje se i Bl a ačkoli opět fronta rozhodne se vyčkat a zkusit jestli je mají.. Holky zatím oddaně odpadávají na zem vedle světelné reklamy.. a jako pravý bezdomovci otevírají sváču – což po té co na ně místní ochranka nekouká zrovna nejlépe záhy přehodnotí :-D
Holky sedí a Bl stojí ve frontě a co já.. ideální čas projít aspoň pár místních obchůdků že.. a poté co dostávám oficiálně povoleno a odevzdávám Bl telefon – je tam fotka doutníků – nikdo neví jak se ten název čte :-D odcházím užívat si aspoň chvíle shoppingu J a ačkoli probíhám vše opravdu velmi rychle, nikde se nezdržuji a prakticky z toho vůbec nic nemám – i tak když přicházím k tabáku kde původně holky stály a byla tam dokonce i fronta – holky už tam nestojí a dokonce ani fronta už tam není.. no po bližším prozkoumání okolí zjišťuji že nikde poblíž je nevidím.. a když si pak uvědomuji že i telefon mám u Bl přiznávám že ve mně trochu hrklo.. Nicméně chladná hlava – to je základ.. takže úvahy probíhají asi v tomto pořadí.. určitě mi neodešly.. no možná čekají venku.. ale tam je na ně zima.. a navíc znám už je taky nějaký ten pátek – a tak je volba jasná – kde se tady dá nejblíž sednout.. – a úvaha se ukazuje jako správná.. – nejbližší lavička a kdo na ní – HOLKY J No upřímně byla jsem vcelku ráda že je vidím.. J a ačkoli se tvářily že sem byla pryč dlouho a divily se že sem nic nekoupila – vlastně mi ani pak neřekly jestli čekaly opravdu dlouho nebo ne..
A tak s nákupem na zádech a s bagetkama v ruce vyrážíme směr – domov, postel..
A jelikož
A jak už je uvedeno výše, cesta je dlouhá a tak si ji krátíme jak se dá.. a věřte nebo ne, pokud máte dvě bagety tak se dá krátit dost úspěšně :-D smíchy jsme brečely na celé metro – ale bohužel zde platí známá věta – kdo nezažije nepochopí.. J
Jenže.. v průběhu našeho krácení cesty a ne zrovna nejtiššího smíchu se na nás otočila jedna spolucestující – pravděpodobně místní.. a povídá nám něco francouzsky.. Jenže my francouzsky ani slovo.. což jelikož byla všímavá záhy zjistila.. a tak se otočila zpět..
a my teď nevěděly co chtěla.. N napadlo i: myslíte že nás chtěla seřvat :-O joo to nikdo nevěděl.. a tak jsme mírně zklidnily ale ono to moc nešlo no.. :-/ J
paní se po chvíli otočila na slečnu co seděla vedle ní.. něco jí říkala a slečna pak začala vyndávat papírové kapesníčky..takže těžko říct co chtěla po nás :-D a tak jsme se pak s N shodly že LIDI JSOU TU FAKT BLBÝ – ŽE NÁM NIC NEVYSVĚTLEJ
(stejně jako na hostelu.. – polka co se snažila v angličtině vyjádřit jestli bychom jí daly jeden pytlík čaje.. jj a pak že jsme na tom s aj blbě my J)
Večer pak na hostelu po véče (rizeto – a pro některé rizoto) – ačkoli ještě chvíli škemrám o procházku.. zjištuji že to dnes opravdu nepůjde ani na straně holek.. natož BL.. J a tak kolektivně navrhuji že dnes dáme odpočinkový večer – a když vidím ty jiskřičky v očích a zjevné oddechnutí i já se smiřuji s tím že dnes večer si uděláme teplo rodinného krbu – tedy velmi obrazně řečeno J
Trávíme proto večer povídáním, pouštěním písní připomínající domov.. rekapitulací minulých dní, kdy náhle po dotazu N: A DRUHY DEN BYL VČERA?? Zjišťujeme že už v tom nemáme tak úplně jasno J a samozřejmě neustále sledujeme dění doma – Lb a ta kráva (korela pupička) :-D
A ačkoli volno, opět jdeme spát zhruba kolem 23h – jsme to prostě prokecaly :-D a ačkoli ten den nejsem příjemně unavená tak jako obvykle, přesto chvíli po tom co remcám že dneska ale vůbec unavená nejsem usínám J
