život vzhůru nohama

Klikaři, ty vole !

Za muzeem.. za dejvickou.. Byla nebyla jednou jedna banka.. ale nebyla to obyčejná banka.. byla to CITI BANKA a v ní pracovala Nikča, Janča a Blanča 
Jednoho dne se Nikča s Jančou rozhodly, že se vydají za sedmero hor a sedmero řek do města Paříže. A jelikož to byly dvě dobré duše, (kterým chyběla znalost aj ) vzaly Blanču s sebou. No a aby byla sranda ještě větší přibraly i mě 

A tak vše začalo zcela nevinně..

Janča s Nikčou spolu v bance pracují na noční směně a s Blančou se znají prakticky jen od vidění. Já Janča ani Nikča jsme se viděly poprvé až na nádraží - těsně před odjezdem.

Nevím jak prožívaly přípravy holky, ale Blanka měla cestovní horečku snad ještě před tím než věděla že vůbec někam jedeme.. Což se mě netýkalo – a právě to Blanku znervózňovalo snad ještě víc.. když zjistila že ještě den před odjezdem nemám zabaleno a nakoupeno musely jí hrůzou vstávat vlasy :-D

I jako skupina jsme byly zcela unikátní..
Já s Blančou krosnu jako kráva, holky batůžky – divný bylo že jsme jely všechny na stejně dlouho :-D Francouzsky nikdo neuměl ani slovo a nikdy předtím tam žádná z nás nebyla. Jako perlička na dortu jsme navíc jely ne s cestovkou ale na vlastní trika..
Prostě jednoznačné předpoklady k úspěchu 

Avšak myslím, že už na nádraží při čekání na bus a pak během třináctihodinové cesty to mezi námi jak se říká řádně zajiskřilo 

Do Paříže jsme dorazily kolem sedmé ráno. Žlutý autobus Student Agency se otevřel, vyndaly jsem si zavazadla (někdo krosnu někdo batůžek) a od teď už bylo vše jen na nás…

Toť úvod..
Dále už to bude složitější 
(poznámka pro ty co neznají - aneb v hlavních rolích: Bl – Blanka, J – Janča, N – Nikča, Z – Zuzka a Lb - Luboš)