život vzhůru nohama

 Opět si půjčujeme motorky, já teda beru za vděk tentokrát zadním sedadlem J A vyrážíme prozkoumat okolí. Mui Ne není tak velké a nepronásledují nás na každém kroku prodejci, takže docela úleva J Vyjedeme z města na místní dálnici – přemýšlím na co vlastně mají takovou 3 proudovou dálnici, když po ní jedeme úplně sami :-D Hledáme písečné duny, které by tu údajně měli někde být, ale nemůžeme je vůbec najít. Zastavujeme se v nějaké vesnici a ptáme se místních dětí, ukazují nám, že to je kousek a že nás tam vezmou, to my ale nechcem, nejsme si jistí, že za tuhle „pomoc“ nebudou něco chtít a bonbony by to rozhodně nebyly :-D

Tak se rozhodujem, že to prostě najdem sami. Jen co ujedem asi 200m na prašnou cestu, objeví se za námi na kole malý 9ti letý kluk a že nám ukáže vodopád, který jsou tu kousek. Za ním se přiženou další 3 děti zhruba ve stejném věku. Fajn říkáme si, tak ať nám ten vodopád ukážou. Vedou nás cestou necestou, kolem políček, k malinkatému vodopádku. Ok fajn říkám si, sami by jsme ho nenašli, navíc nás zavedli i k prameni, který je obklopen tmavě červenýma skálami, prostě krása J Peníze se rozhodujem dát jen jednomu, tomu prvnímu, který za námi přijel, ostatní jsou jen pijavice co si myslí, že taky něco dostanou, když s námi půjdou. Prskají…ale tady musí být člověk neoblomný, jinak by z vás vycucli poslední cent. Žadoní o víc peněz, když dostanou víc, brblají, že to stále není dostatek L Nejhorší je, že i ty nejmenší děti umí říct v angličtině slovíčko money a natahnout ruku. Kolikrát k nám večer přišlo dítě, sotva 4 leté, v pyžámku s košíčkem nějakých cetek, rodiče je posílají, protože vědí, že je daleko těžší odolat dítěti. Člověk bojuje pokaždé sám se sebou, jestli dát či nedát. Na jednu stranu je vám toho drobečka líto, na druhou si říkáte, že když od nich něco koupíte, oni se naučí, že to funguje tak z nich vyrostou stejní smradi, jako z těch, co nás brali na vodopády.

Malých hádků se zbavujem a rozhodujem se prameny objet z druhé strany, kde se dají nechat motorky a my to budem moct projít, sami a nerušeně J Dojedeme na místo, tam už nás nažene další teenager, který si řekne 20000donu za pohlídání motorek (jestli Vietnamcům něco jde, tak je to vytěžit ze všeho maximum a podojit turisty jak se dá). Scházíme po schodech do vody, která nám je po kotníky a už máme za zadkem další malé vyděrače. To je neskutečný, říkám si, odkud se objevili? .-D Tak jim hned na rovinu říkáme, že žádné guidy nepotřebujeme a oni, že nám ukáží vodopád :-D Tak jim oznamujem, že víme kde vodopád je a pokud s námi dál hodlají jít, tak ať se smíří s tím, že žádné prachy nedostanou. Tomu vypadá, že rozumí víc než dobře a se slovy, ok, no guide odchází. Ufff, konečně sami, je to tu nádherné, krásná příroda, říčka, palmy, skalky a písek co přechází z bílé, do žluté a tmavě červené J Užíváme si tu pohodu. Najednou je tu ticho, nikde nikdo. Nikdo vám nevnucuje brýle ke koupi, nikde netroubí tisíce motorek, je to uklidňující J Po cestě narážíme na jednu mini farmu, kde mají pštrosy a nabízí projížďku na něm. Chvilku se hecujem a nakonec do toho s Marťou jdem J Marti jde odvážně první, nakonec neví nasednout aniž by se nemusela chytnout pštrosa za krk :-D Jsem na řadě já…. Rychle nasedám…přeci jenom není to moc příjemný pocit, když koukáte pštrosovi z očí do očí :-D „Lean back“ křičí po mě kluk… Však se opírám, ale pštrosák vyrazil tak rychle, že se neopírám dostatečně a cítím jak kloužu dolu… snažím se udržet…není se čeho chytit… za peří??? :-D asi ne, buch a ležím v písku… směju se a běžím zpátky k nástupní plošině :-D

Pokus číslo dva už vyšel a pštrosák se mnou obíhá ohradu J Martě se nakonec taky daří nastoupit a tak máme o dnešní zážitek postaráno. .-)

Vyzvedáváme si motorky a jedeme opět cestou necestou… nacházíme nějaké duny, neskutečná špína a bordel okolo…to asi nebudou TY duny, která popisovaly v „Lonelym“. Ty se nám nakonec podaří najít až večer…nebo spíš se nám vrhá jeden rákosníček pod kola, jen aby nás zastavil a mohl nám říct, že tu jsou duny a že za malý peníz nám půjčí kus linolea a my si můžem „zabobovat“. S díky odmítáme, z doslechu totiž víme, že jim to zrovna dvakrát moc nejezdí J Jo a prý si tu můžem zadarmo zaparkovat motorky, je to úúúplně zadarmo, teda pokud až se vrátíte, tak si dáte v naší restauraci jídlo, jinak je zaparkování motorek za 10tisíc :-D

Když se vracíme už je skoro tma, nic si dát nechceme a tak zaplatíme a mizíme domu, docela se ochladilo a my už máme rozbolavělé zadnice z toho celodenního sezení na motorce J