Zanzibar
Původně jsem ani neplánovala tuhle cestu sepisovat, je totiž plná rozporuplných pocitů... ,ale jak kamarádka správně řekla, i tohle je součástí cesty a někomu to může pomoct...
Mám nacestováno celkem dost, což se občas ukazuje jako problém, protože už mám jistá očekávání, jak by některé věci měly vypadat a Afrika mě neustále utvrzovala v tom, že nic není, jak jsem si představovala...
Proč zrovna Zanzibar? Vlastně ani nevím. Možná proto, že v covidu se tam začalo hodně cestovat a byla jsem okouzlená nádhernými bílými plážemi, s tak modrou vodou, že nevěříte, že není upravená ve photoshopu. To je ale jenom jedna strana Zanzibaru.
Zanzibar je relativně malý ostrov, za 14dní ho projedete úplně v pohodě cik cak a nebudete mít pocit, že jste se nestihli někam podívat.
Název Zanzibar je souhrnným názvem pro dva ostrovy - jižní Ostrov Unguja, místní název (námi známý jako Zanzibar) a severní ostrov Pemba. Autonomním státem je Tanzanie. Zanzibar je přibližně 85 km dlouhý a 20-30 km široký. Celý ostrov leží na korálovém podloží a klasický kámen je poměrně těžké najít. Korál se používá i jako základní stavební materiál. Rozdrtíte ho spolu s hlínou a oblepíte tím dřevěnou konstrukci.
A tady začíná první vystřízlivění, čekáte civilizaci se střetem bídy (něco co znám z Asie), ale tady je to všechno o mnoho syrovější.
Tyhle obydlí, občas nalepené hned vedle zdi s ostnatým drátem honosného hotelu, jsou brutálním střetem dvou realit, na který vás úplně nic nepřipraví. Já jsem si naivně myslela, že po návštěvě Asie mě nic nepřekvapí, ale Zanzibar mě neustále dokola přesvědčoval, že nevím nic.
Nejeli jsme do žádného all inclusive, možná kdybych jela, udržela bych si naivní obrázek božského ráje.
V rámci naší 14ti denní cesty, jsme spali na dvou místech. Ten první je ve městě Paje (čti Padže). Paje je rybářská vesnička, uvidíte tam ten pravý Zanzibar, syrový a nepřikrášlený. Hotelů tam zatím moc není, ale spousta se jich staví, do 10ti let se dá očekávat, že to bude velké turistické středisko a ráz celého místa se změní. Pokud se v Paje chcete dostat k pláži (pokud nebydlíte v hotelu přímo na pláži) musíte projít částí, kde bydlí místní. Hliněné domky bez elektřiny a vody, všude plastové odpadky, mezi nimiž se popelí děti spolu s hospodářskými zvířaty. Problém s odpadky je obrovský a bude rok od roku větší. Na Zanzibaru není žádná fabrika, která by dokázala zpracovávat plasty, neexistuje ani centrální systém odvážení odpadků. Než se všechno začalo balit do plastů a dovážet na Zanzibar, používali sklo (které umějí zpracovat) a systém balení do banánových listů (používají stále). Používají vše z přírody a následně to do přírody vracejí. Banánový list zahodí na zem a příroda se o něj postará, s plastem už to funguje jinak, jenže co s tím mají dělat? Oni si ho přece nepřáli a ani ho nepotřebují. Takže krom toho, že se válí na zemi, s ním občas můžete potkat i "ozdobené" stromy.
cesta na pláž:
V Paje bydlíme v takovým pěkným low cost hotelu, co byl cca před třemi měsíci dostaven. Má zhruba 16 dvoulůžkových pokojů. Je postaven do účka a uprostřed je krásná zahrada, celé je to v boho stylu a vypadá to moc pěkně. A tady nastává první střed s pravou africkou realitou :-)
Pokoj má obrovské prosklené dveře po celé šíři pokoje, jediný zdroj přírodního světla, ale protože jste tam jak ve výkladní skříni, máte pořád zatažené závěsy. Hned vedle postele, jsou další obrovské prosklené dvoukřídlé dveře, ovšem už bez závěsu, takže vidíte do útrob celé koupelny se záchodem. My jsme měli štěstí a z postele bylo vidět do sprchového koutu, ostatní pokoje měly ovšem výhled přímo na záchodovou mísu (pokud jste tam s partnerem, váš vztah to posune do úplně nové roviny) :-). Pokud jste tam s kamarádem/kou, tak vás to posouvá, tam kam rozhodně nechcete :-D
Hned druhou noc s námi upadl rošt postele, manažerka ho nechala hned ráno ochotně spravit, nicméně celkový problém to úplně nevyřešilo :-D Celá postel byla kratší než matrace, rozteč prken byla tak daleko od sebe, že jsme s matrací a prdelí propadali skrz, takže jsme stejně ve finále, každý večer sundali matraci na zem. Kamarádům ve vedlejším pokoji zase procházela voda koupelnovou zdí do celé ložnice. Kdopak by si nepřál takovej krásnej potůček přímo v ložnici :-D
Poslední noc byla asi nejzáživnější. To si to tak spinkáme zase s matrací na zemi a ve 3 ráno mě vzbudí déšť. A já si říkám, že to zní fakt blízko, skoro tak blízko, jako kdyby pršelo přímo do koupelny střechou. Tak vstanu, otevřu šoupačky a fakt že jo, v celých těch 3m na dýlku a 2m na šířku, stříká ze stropu po celé délce voda...Hmm, asi to nevydržela střecha, to stejně nevyřeším a tak si jdu znova lehnout. Jenže něco se mi nezdá... pořád slyším ten déšť, tak jakoby z jedný strany. Tak zase vstanu a jdu se podívat ven a heleme se, tam neprší :-D To už jsem se docela probrala... Takže se vracím do koupelny, kde to pořád vypadá jak uprostřed tropickýho deště a zjistím, že se nám urvala hadice od bidetový sprchy a voda vesele stříká do výše tří metrů, odráží se zpátky od stropu a tvoří asi 30cm potopu v koupelně a neopomíná si udělat bazének v našich neceserech. :-D Takže se svlíknu z pyžama, vběhnu dovnitř, vypnu kohout u bidetu. Vyleju neceser, vyhodím veškeré přístroje do zásuvky do ložnice na hadr, utřu se, obleču a jdu si zase lehnout. Tohle fakt nevymyslíš... :-D Ráno se ozve šílená rána z koupelny, vedle mě se ozve jenom ospalý: "Co zas?" a já zjistím, že z úplně promáčený zdi odpadlo zrcadlo :-D ... třešínka na dortu ...
V Paje jako takovém toho k vidění úplně moc není, nenarazili jsme tam snad na jediného turistu, kromě nás. Výhodou je, že je o něco levnější než třeba Nungwi, i když samozřejmě nikdy tak moc jako pro místního. Doporučuju tudíž cestovat po okolí, chytit můžete místní dopravu, místní mikrobus, dala dala, a nebo se spokojíte s jízdou na korbě pickapu.
DALA DALA
Lepší je platit v místní měně (šilinky) i když na většině místech berou dolary. (čím větší bankovka, tím lepší kurz). Můžete buď vyměnit v bankomatu, když budete mít štěstí a bude fungovat nebo tam nějaký bude nebo se zeptejte místních kde se dá vyměnit. My měnili v nějakým mini obchůdku, kde ofiko nebyl žádný název, že by tam byla směnárna a kurz byl lepší než z bankomatu.
Šilink má nejmenší měnu 100. Kovové mince 100, 200, 500 a následují papírové bankovky, 1000, 2000, 5000, 10000. Jako turista nemáte moc šanci se kovovým mincím ani dostat. Pro vás jako bílýho prostě vše začíná až na 1000 :-D V místní měně se zároveň vše líp počítá, stačí ubrat dvě nuly. 1000 šilinků = 10kč
Doporučovala bych přijet s dolary z Čech a vyměnit na místě na šilinky. Bankomatů je pomálu, ne vždy fungují, kurzy jsou různé. (v All in hotelu, to bude předpokládám jiné)
Na 14dnů mi na místě stačilo 500 dolarů. (200dolarů bylo použito na výlety, zbytek na obědy, večeře, pití a nějaké suvenýry)
Pokud toužíte mít data všude, a ne jen na hotelu, tak si můžete zařídit místní simku, 2GB dat stála 10 dolarů. Budou vám tvrdit, že potřebují váš pas a víza k tomu, ale nepotřebují a nám to po kratších dohadech udělali bez toho. Počítejte s tím, že vám tam musí v telefonu něco nastavit, aby ta simka vůbec fungovala, takže mu ho budete muset svěřit do ruky. A ne, nic hroznýho se nám nestalo.
DOPRAVA:
Cesta 6km místní dopravou, mikro busem, nás vyšla každého na 2000 šilinků, místní platili 500, stejnou částku platili i na trase mnohem delší (cca 15km). Doporučuju mít drobný, nemusíte se s nima pak dohadovat kolik za cestu. Strčíte mu do ruky 1000 a bude se s tím muset spokojit (pokud si nedomluvíte cenu předem). Nečekejte, že vám vrátí nebo se dopředu připravte na to, že se budete dohadovat. Nečekejte, že vás každá cesta bude stát stejně, znova a znova handlujete cenu. A věřte, že Afričan má všechen čas světa a bude mu jedno jak dlouho to trvá a dá se spolehnout na to, že to vzdáte jako první. Nebo prostě s tím busem odjede.
Smlouvání je součástí i Asijské kultury, takže to není něco, co bych absolvovala poprvé. Moje zkušenost, ale je, že v Asii je to veskrze příjemný zážitek pro obě strany. V Africe je to ovšem tvrdý boj a ne vždy vyhrajete. Což například dokazuje náš výlet na Mtende beach. Cesta dlouhá 21km, skupinka 10ti turistů a místní mikrobus, který 6km před naším cílem (poté co vysadil všechny místní, řekl, že dál nejede a začalo handlování). Nahozená cena 30tis.šilinků, snaha dostat to aspoň na 20tis. se nesetkala absolutně s úspěchem, po 15min, opocení až na prdeli obě strany, to vzdávám a plácám si s ním, že teda 30tis.(Jediné co se mi podařilo domluvit navíc, bylo, že tam na nás počká 20min a odveze nás zpátky na místo handlování). Hned poté, co jsme si plácli, začal nadšením zpívat a tančit a vy v tu chvíli stoprocentně víte, že jste měli bojovat daleko tvrději :-D, ale kdo na to má čas... Jenom pro srovnání (druhá půlka skupiny) jela 6km na hotel taxíkem - cena za 10lidí 50tis. Na cestu zpátky už jsem připravenější vyjednávat tvrději a nedat mu šanci, takže to, co nás stálo předtím 30, nás stojí na cestě zpět 10tis. Tentokrát jsem ho nenechala nastřelit cenu a když jsem viděla, jak usilovně přemýšlí, řekla jsem mu, že mu dáme dalších 10tis.a on to bez debat přijal.
VÝLETY:
jeden z výletů, který určitě doporučuju absolvovat je Salaam Cave Aquarium, kde můžete plavat se želvama a krmit je. Vstup je 10 dolarů za jednoho, byli jsme tam skupina osmi lidí a byli jsme tam úplně sami cca 45min než přišla nějaká dvojce. A bylo to naprosto boží. Dejte si akorát pozor na to, aby vás nekousli. Nemyslím, že je to úplně zákeřný, že by šli po vás cíleně, ale spíš, jak jim člověk rozhazuje řasy ke žrádlu a kousky pak plavou všude, se může stát, že kousek vašeho masíčka vezme s sebou.
další výlet, který můžu doporučit je návštěva Jozani N.P. a Maganga Spice farm. V Jozani parku, projdete magrovníkový les a hlavně uvidíte Red colobus opičky, skákající všude kolem vás. Na začátku vám řeknou, že se máte držet cca 3m od nich, realita je ale taková, že vám skáčou pod nohama, probíhají hned kolem vás a skáčou nad hlavama. Nemáte šanci udržet 3m distanc. Pořád jsou to, ale divoká zvířata, takže nešahat.
Na farmě s kořením, vám ukážou koření, které znáte z domova jenom sušené, např. muškátový oříšek, skořici, kardamon, zázvor, kafe, vanilku atd atd.
veškeré koření zde pak můžete zakoupit, cena za mix koření 10 dolarů, ale na trhu v Zanzibar city, ho můžete koupit levněji, myslím, že se pohybovalo kolem 6 dolarů.
Pozor na mini stánek, kde vám nabízejí možnost koupit mýdla a mini parfémy (říkají jim Chanel 0 a Chanel 15) voní to podobně jako Chanel N5, je to ze stejné kytky, nicméně trvanlivost voňavky je asi 10min. Což je dostatečně na to, aby turista vyzkoušel vůni, nakoupil a až v Čechách zjistil, že to nevoní. Většina naší skupiny toto nakupovala jako dárky. Brali i třeba po 20ks. Kus stál 2dolary.
Další ze skvělých výletů byl Mikumi Safari National Park. Safari se nachází v Tanzánii a musíte se tam letecky přepravit. (Nepočítám ho do výletů, které se platili na místě, protože byl koupen předem)
Na safari uvidíte lvy, slony, buvoly, žirafy, zebry, hrochy, krokodýla, různé ptactvo, opičky, antilopy. Jezdí se v džípech s průvodcem, pokud ovšem nerozumíte anglicky nebo se nejste schopni ptát, nic moc se od něj nedozvíte. Náš řidič nám toho řekl ze všech aut a řidičů nejvíc, ale bylo to tím, že jsme se dost ptali, a navíc jsem byla schopna rozumět africký angličtině, takže jsem případně byla schopná překládat, když někdo něco nepochytil. Znova děkuju studiu v Austrálii. Na safari doporučuju dalekohled (neměla jsem, ale rozhodně bych využila) a foťák s dlouhým sklem. Některá zvířata jsou vidět pouze hodně z dálky (třeba žirafy) a přiblížené fotky vypadají spíš jak olejomalba.
Rozčarovaná jsem byla jen z pár věcí a to, že ke lvům, kteří byli schovaní ve křoví najížděli tak blízko, že drncali autem do křoví. Že když leželi u stromu, tak jsme s autem byli tak blízko, že kdybych natáhla ruku, můžu ho pohladit po zadku :-) Nevypadalo, že by to lvy vzrušovalo, bylo vidět, že jsou zvyklý. Zajímavý bylo vidět lva, hned před barákem strážců (bydlí přímo v parku i s rodinama), který den předtím ulovil buvola. Hmm, tam asi nepošleš dítě hrát si ven... na honěnou :-D
viděli jsme slony
Lehká pachuť po tomto výletě zůstala, když jsme se dozvěděli, že dva dny po našem návratu ze safari, to samé letadlo, ta samá letecká posádka havarovala při přistání v Mikumi safari parku. Tato letecká společnost vlastní pouze 2 letadla a obě ten den havarovala při přistání. Jedno dopoledne - spadlo do vesnice strážců, druhé - to kterým jsme původně letěli my, trefilo čekací odletovou místnost a záchodky u dráhy. Naštěstí obě havarie se obešly bez úmrtí. Oficiální stanovisko společnosti znělo, technické problémy při přistání.
letadlo na přistávací dráze v Mikumi Safari parku:
Kuza cave - jeskyně s vodou, příjemný osvěžení v horkém dni, cena 10dolarů. Doporučuju boty do vody sebou (ty teda osobně doporučuju úplně všude mít s sebou, pokud víte, že půjdete někde do vody nebo budete vodou aspoň procházet, korály jsou na spoustě míst a bez bot se to po nich přejít moc dobře nedá, riskujete pořezání chodidel, nehledě na to, že se na Zanzibaru vyskytují i ježci). Nepočítejte, že je tam někde prostor na lehnutí, je to na vykoupání a odchod.
Co nevím, jestli bych úplně doporučila je ostrov Mnemba (výlet za delfíny a šnorchlováním), asi záleží, jestli už máte nějakou předchozí zkušenost (třeba z Egypta), pak budete s největší pravděpodobností zklamaní. Pokud jste nikdy neviděli korály (na Zanzibaru bohužel převažují ty mrtvé) a neplavali s delfíny tak budete nadšení. Hlavně nebuďte jako já a nepředstavujte si to jako v Egyptě :-D Tady vás naloží do malých loděk po 8mi lidech, když máš hodně smůlu, tak loď má jen 15tkový motor a spolu s dalšími 60ti loděmi se vydáte na hon delfínů. Hodně to řve, hodně to kouří, hodně to smrdí a málo to jede, tak bych asi v kostce popsala zážitek s loděmi a všichni nahání ty samé nebohé delfíny. Takže se ozve tááámhle a všichni jedou a pak někdo ukáže na druhou stranu a všichni jedou na druhou stranu. Jestli chcete vidět delfíny z vody, tak doporučuju mít připravenou masku a šnorchl, gopro v ruce a z jedoucí lodi vyskočit, protože tyhle lodě nezastavujou. Jen když chcete zpátky na loď. Dávejte si pozor ať nedostanete motorem přes hlavu, protože jim je to jedno. Co se týče šnorchlování, tak nějaké korály uvidíte, ale bohužel ve většině případů jsou v hrozném stavu, co se týče rybiček, tak tam budou, ale nečekejte širokou škálu různých druhů jako v Egyptě.
Co bych za sebe nedoporučila je Prison Island - návštěva parku se suchozemskými želvami. Vstupné 15dolarů. Ještě před půl rokem nebylo oploceno, dalo se chodit všude a želvy se mohly krmit. Teď už je to tak, že se chodí po vyhrazených chodníčcích, krmit se nedá a šahat by se taky nemělo, ale zakažte to, stejně to většina porušuje. Důvod zákazu šahání - turisti si sedali na želvy a fotili se na nich. Dobře nám tedy tak.
Co nechám na čistě vašem zvážení je návštěva místní školy. Z Čech jsme vezli pastelky, křídy, sešity, někdo vezl omalovánky, bublifuky, plyšáky...
Nastíním realitu a upozorňuju, že z 20ti lidí, jsme byli pouze 2, kteří z toho měli stejný pocit, zbytek byl nadšen. Jedete do školy, kam takhle vozí turisty ob den (to jsme dopředu nevěděli, jak masová záležitost to je). Do této konkrétní školy chodí cca 600 dětí, základní škola 9 let (z toho 2 roky mateřská škola) a střední škola 2 roky. Na tu se z těch 600ti dětí dostane 20. 20!!! Ať už z důvodu, že na to rodiče nemají peníze, nevidí v tom smysl, nemají na to buňky a nebo prostě proto, že v 15ti zakládají rodinu. Je spoustu rodin, které děti neposílají vůbec, sami vzdělání žádné nemají a tak nevidí důvod proč... částečnou motivací je, pokud je součástí školní docházky oběd a oni vědí, že děti tam dostanou najíst, to je kolikrát větší motivace než vzdělání.
Vezmou vás do 6ti vybraných tříd (třídy se mění, takže ne všechny skupiny chodí pořád do těch samých), tam dětem řeknou, že vám mají zazpívat, vy na ně koukáte jak v zoo a pak jim za odměnu rozdáte pastelky, o které se následně porvou, rvou vám je z ruky, nenachají vám ani tu tašku, v které jste to přivezli a to všechno je završeno tím, že zjistíte, že krabice od bot, která je položená na stole ve třídě je plná pastelek, kterých si nikdo nevšímá, které zjevně dostali v nějaké z mnoha návštěv před vámi. Po 10ti minutách těm nejmenším padají pastelky z paciček a vesele po nich šlapou při přetahování se o další pastelky... Viděla jsem pouze jedno dítě, které je sbíralo ze země a schovávalo si je rovnou do batůžku.
Do žádné další školy už se asi nemám v plánu podívat, ale kdybych musela, přivezla bych sešity - papírů mají všeobecně nedostatek a většinou si je nechá u sebe ředitel školy a následně distribuuje mezi učitele, přivezla bych pravítka, učebnice čehokoliv v angličtině, prostě něco co usnadní výuku učitelům. Nevozte dětem na Zanzibar křídy, teda pokud cíleně nechcete snižovat počet dětí, protože jediný asfalt je na silnici. Na silnici, na který všichni i ve vesnici jedou 80km v hodině. Všude jinde je hlína.
Na Zanzibaru je 95% muslimů, v 15ti zakládají rodiny. Je normální, že chlap má 4 manželky a mezi 10 - 15ti dětma. Ženský jsou baculatější (ne tlustý) což se dá po tolika dětech čekat, chlapi jsou všichni ve velmi dobrý kondici, nenarazila jsem tam na tlustýho člověka, všichni mají rovný bílý zuby, byť velká část z nich nevlastní ani zubní kartáček. Velká část umí krásně kreslit, je to jedna z věcí, která se dá odtamtud přivézt. Všichni umí zpívat a tančit a nebojí se začít kdekoliv :-)
Na koho 100% narazíte na Zanzibaru jsou Masajové. Přilétají z Tanzánie na Zanzibar prodávat korále, dřevěné výrobky prostě suvenýry. Potkáte je na pláži a někdy je těžký se jich zbavit, ale jinak jsou neškodní, milí, chtějí si povídat a hlavně vám ukázat co mají v tašce :-D Masaje poznáte... Jsou oblečení v červené, vysocí a štíhlí, kurevsky rychlí, když na to dojde (viděli jsme je honit někoho kdo kradl a ta rychlost byla ohromující), umějí vysoko skákat a pravý Masaj nemá dva spodní přední zuby. Ty mu totiž maminka nejdřív mléčný, následně druhý, vyloupne mačetkou. Jo čtete správně, tohle se ještě někde děje, kromě teda obřízky, která je stále přítomná. Důvod je prostý, Masajci žijí převážně ve vnitrozemí Afriky (nejen Tanzánie) a jsou to pastevci. Posouvají svá stáda koz a krav podle toho kde je zrovna voda a tráva. Nemají přísun k ovoci ani zelenině ve většině případů. A tak se stává, že tělo z nedostatku vitamínů zkolabuje a dostane se do křeče, kdy nejde otevřít pusa. A tak skrz mezeru, která zůstává po vytržení zubů jsou schopni do těla dostat směsici mléka s kozí krví a nastartovat znova organismus. Kozí krev obsahuje totiž vitamíny a minerály.
Na co si dát pozor:
Nebojte se smlouvat a jděte do toho tvrdě a neplatí to jenom pro Masaje, ale i Svahilce. Jedna taková historka je toho krásným důkazem... jdeme po pláži, zas nás někdo pronásleduje s korálkama, obrázkama atd. Jsme unavený, protože je asi desátej, kterej to na nás zkouší, je nám vedro a chceme se dostat co nejrychleji do stínu na hotel, takže se trochu vytrácí trpělivost s vysvětlováním, že nic nechceme. Týpek má v ruce 5 obrázků na rákosu, směsice kresby a vystřihovaných věcí, z dálky to vypadá dobře, z blízka už míň (but not the point). Prý, že za 20000 šilinků je obrázek náš. Kámoš to chce rychle ukončit a zbavit se ho, takže mu ze srandy říká, že za 2000... a on mu na to kývne... to nečekal... takže přidává, že ale za všech 5. A on mu na to zase kývne.. Říkám, hele to vypadá, že ti asi úplně nerozumí, to není možný. No nakonec se ukáže, že rozumí a že je to fakt ochotný prodat vše za 2000. A to mě asi namíchne úplně nejvíc, protože to poprvé ukazuje zcela jasně na to, jak moc se nás snaží natáhnout. A je jedno jestli kupujete ovoce, vodu nebo suvenýr.
V Paje a dalších částech Zanzibaru je obrovský odliv, klidně 2km. Doporučuju najít webovku, kde se dá sledovat příliv a odliv. Pokud není zrovna voda, dá se najít hotel, kde vás za útratu za jídlo a drinky nechají vykoupat v bazéně, tam můžete v klidu počkat, než přijde příliv a vy budete moct využít zase koupačku v oceánu.
V Nungwi je odliv minimální, cca 3m. Je to propálené turistické místo, a tak očekávejte větší ceny. Většina restaurací má ceny rovnou v dolarech, i tak je ale možnost platit v místní měně.
Když budete někde na pláži v restauraci jíst, tak se vám může stát, že se tam seběhnou děti a budou na vás koukat. Zeptejte se jich, jestli mají hlad (naznačte rukou, jestli chtějí jíst), protože většinou mají a není to vychcanost.
My jsme se domluvili většinou s obsluhou, že jim to vynesou za zeď restaurace, kupovali jsme pití, hranolky, něco, co můžou snadno jíst rukou a můžou se o to podělit. A to mě fascinovalo, protože se fakt podělí, bez křiku, bez pláče, bez strkanice... Když přijde další dítě, udělají pro něj místo. Skupince jsme kupovali colu, fantu, vodu. I o tu se byli schopni rozdělit. Vyžádali si skleničky, každý dostal trochu od všeho a ochutnal. Vodu si nechali na konec. Vypláchli si skleničky po sladkým a teprve potom do sklenic nalili čistou vodu. Starší pomáhali mladším se napít ze sklenice, naprosto automaticky. Zanechalo to na mě fakt dojem.
A i po 14ti dnech jsem byla pořád v šoku z toho, jak nebesky modrá je voda, jak bílý je písek, až vám vypaluje oči a jak neuvěřitelně teplá ta voda je, protože je to jak ponořit se do hrnečku s kafem :-)
Náhledy fotografií ze složky Zanzibar
