život vzhůru nohama

Tak zbývá poslední den s Goodwiny před mým návratem do Malagy. 

Už nějakou dobu pozoruju rozpadlé baráky, které jsou na špičce kopce před naším barákem. 

A strašně bych to chtěla prozkoumat. Nakonec k tomu nápadu strhnu Emily i Henryho. 

Hned na začátku musíme dvakrát přeskočit potok, jednou přelízt suché koryto a pak už se drápeme nahoru. Je to docela strmý, země vyprahlá, není se moc čeho chytit a docela to klouže. 

Když jsem ten návrh vyslovila nahlas, Henryho sestra Anita se na mě podívala, zakroutila hlavou a poznamenala, jestli náhodou nejsem mentál, že chci lízt tam nahoru. 

No začínám si myslet, že možná tak trochu měla pravdu :-D

Jsme zhruba v půlce kopce, kde je první rozpadlý barák a u něj odpočíváme. 

Trochu ho prozkoumáme, ale v podstatě stojí jen obvodové zdi a schodiště, zboku na něm, je hřebík a na něm ještě pořád visí kalhoty :-D že by někdo odešel ve spěchu? :-)

Rozhlížím se po okolí a zjišťuju, že ty stromy okolo nás jsou mandlovníky a na zemi je ještě spousta ořechů z loňska. Tak jich pár posbíráme a zkoušíme se do nich dostat pomocí šutrů. Některé jsou prázdné jiné plné byť trochu vyschlé. Nicméně jako vlastní ulovená svačina je to super :-)

Pokračujem teda dál, baráky nám zmizely z dohledu, takže směr tak víceméně odhadujem, je to čím dál tím prudší, už lezem po čtyřech, pomalu, tak aby nám pokud možno ani jednou neujela noha, protože těžko říct, když by to začalo klouzat, kde by jsme se zastavily.

Otočím se dolu na Henryho a Emily abych viděla jak daleko pode mnou jsou, přičemž dostanu úžasný výhled do okolí, nicméně taky závrať :-D je to sakra vysoko. Pak už se dolu radši nekoukám. Ve 2/3 kopce začlu cítit kozy, ale žádné nevidím. Nicméně čich mě něklame neboť na vrcholu, krom zbořených opuštěných baráků je zahrada plná koz a 3 koně. Jsou to ty samé, které se před pár dny u nás pásly na zahradě a přivedl je soused. Tzn. to kam jsme právě vylezli, patří taky jemu. Jen mi teda není jasné kudy dostává ty kozy dolů, protože tou stranou co jsme se dostali nahoru my, to teda určitě není :-D

Když už jsme nahoře rozhlížíme se po okolí a já objevím, že slézt dolů druhou stranou kopce, by mělo být poctatně méně náročnější a taky by jsme se třeba nemuseli tak uplně zabít :-D

Což se o 25min ukazuje jako dobré rozhodnutí, protože skrz výběh dojdeme na silnici a pak už se jen po ní vracíme zpět k baráku.

Emily má dobrý pocit, že to dala. Henry má odřenou nohu, když se opřel o zeď, která pod ním povolila a já čekám až dojdou moje plíce dolů :-)

Další den, me už čeká jen odjezd z Loji, která je asi 30min autem od baráku, zpět do Malagy. Lístky jsem si koupila předem a stanici vyhledala na mapě, kterou autobus.společnost nabízela. 

No nic není tak jednoduché, přeci jen jsme ve Španělsku :-D

Takže po srdceryvném loučení na zastávce s holkama, tu stojím sama. 

Jsem tu sice s předstihem (jak jinak) - ten kdo mě zná, chápe, nicméně tu stojím sama a nikdo nepřichází. Což mi trochu divné přijde a tak znova kontroluju lístek a mapu. No je to tak, jak píšou na webu. 

Za chvíli kolem mě prochází starý děda, projde kolem mě, pak se zastaví, vrátí se a spustí na mě Španělsky. Je mi jasné, že zrejmě se mi snaží říct, že odtud to nejede, ale moje španělština obsahuje všeho všudy asi tak 8slov :-D takže jediné co mu rozumím je Malaga. Tak v angličtině vysvětluju (ta je mu stejně platná, jako mě jeho španělština), že jo, že jedu do Malagy a ukazuju směr.

A on zas spustil ve španělštině a ukazuje druhým směrem ( no ještě, že máme ty ruce nohy, jinak nevím :-) )

Tak hodím krosnu na záda a vydám se směram kam děda ukazoval, no co, řikám si, buď někam dojdu a nebo to jede ze zastávky kde stojím a mě to ujede. Při nejhořším si zkusím něco stopnout. 

No a tak opravdu po 500ti metrech dojdu na zastávku, která ovšem na druhé straně silnice a stojí tam lidi. Opět zkouším angličtinu, nicméně marně a tak vytahuju lístek a ukazuju, nakonec se teda dozvím, že jsem fakt na správné zastávce a jede to odtud do Malagy.

Takže kouzelný dědečku, díky díky moc. :-)

V Malaze už pouze přespím a brzo ráno odjíždím na letiště. Zavolat si musím taxi protože tak brzo ještě nic na letiště nejede.

To že ráno, taxi před barákem nestojí, mě snad ani nepřekvapuje už. A tak hodím krosnu na záda a jdu směrem hlavní silnice a hlavně nádraží, protože prostě při nejhorším pojedu prvním vlakem v 5:20 a budu doufat, že to stihnu se dostat na letiště a odbavit včas.

Nicméně asi po 200m vidím taxi, tak mu skočím do cesty a zastavím ho. Jestli to byl ten taxík co pro mě jel nebo zrovna někoho vysadil netuším, protože angličtina nulová a moje španělština se takhle brzo ráno omezuje pouze na Aueropuerto Malaga a Gracias :-D

Jsem ráda, že na letišti jsem včas, protože odbavení zavazadel je přesně na druhé straně než vstup ke gate a hodina je najednou pryč ani nevím jak. K letadlu se teda dostávám úplně akorát půl hodinu před odletem. 

S Goodwinovic bych se měla ještě na jeden den vidět v Anglii před tím než odletí zpět na NZ. 

Zajímalo by mě, jestli se ještě někdy vůbec potkáme. Minimálně teda Bella, chce za 2roky přijet do Čech a chvíli se mnou bydlet v rámci jejího one year gap adventure. Tak jsem se jí ptala jestli nechce jet radši někam, kde si fakt může něco vydělat, ale jí jde hlavně o to bydlet se mnou :-D tak uvidíme jestli jí to za dva roky nepřejde, ale vlastně by to bylo strašně fajn, mít jí tady.