Židé
ŽIDÉ
Judaismus je termín, který označuje (zhruba od 19. století) náboženství židovského národa – Izraele. Judaismus a jeho dějiny jsou neodmyslitelně spjaty s dějinami Izraele a židovského národa. Judaismus vznikl jako kmenové náboženství hebrejských kmenů přibližně ve 2. tisíciletí př. n. l. Podle Tóry jsou předky izraelského národa tři praotcové, Abrahám, Izák a Jákob – tito jsou líčeni jako lidé, kteří věřili v jednoho Boha. Je nejstarší monoteistické náboženství (vyznává jen jednoho boha), vznikající již od 19. století před naším letopočtem, které dalo vznik křesťanství a velký vliv mělo i na vznik islámu. Zakladatelem tohoto náboženství je Mojžíš – vytvořil zákon, který se stal jeho jádrem. Židovská víra a tradice je hluboko zakořeněna. Jejich Bible je rozdělena na tři části. Tóru, knihu Proroci a Spisy. Židé mají i ústní zákon – Talmud, neboli učení.
Základní, textem judaismu je takzvaná židovská bible, která se skládá z 24 knih, rozdělených na tři soubory: tóru, knihy neviim a knihy ketuvim.
- Tóra obsahuje zákon o božím zjevení. Tóra byla podle pověsti v roce 1230 před naším letopočtem bohem darována Mojžíšovi.
- Knihy neviim jsou knihy proroků
- Knihy ketuvim obsahují historické a básnické texty
Tento soubor 24 knih byl shromážděn v 1. století našeho letopočtu (tedy v období před velkou diasporou) a téměř doslovně odpovídá křesťanskému Starému zákonu.
Jednání židů je podmíněno 613 přikázáními, z kterých je 248 pozitivních a 365 zákazů, které provází každého žida po celý život.
Synagoga (někdy nazývaná „židovský kostel“) je místem, kde se věřící scházejí k modlitbě, ke studiu i ke společenským aktivitám – odtud i její pojmenování v jidiš – šul (z něm. Schule – škola). Synagoga se může nacházet v jakékoli budově. Do synagogy by se podle tradice mělo sestupovat, měla by tedy ležet pod úrovní země (ale to není vždy pravidlem). V synagoze by měl být uložen svitek Tóry a neměly by se v ní nacházet žádné obrazy lidí nebo bohů. V synagogách ženy a muži modlí odděleně. Muži jsou povinni v synagogách nosit stále na hlavách čepičku, tzv. kipu či jarmulku, kterou si na hlavu nasazují také v tradičních společenských kruzích.
rabíni - židovský kněží
3 ŽIDOVSKÉ SVÁTKY:
Chanuka neboli „Zasvěcení“ je osmidenní svátek. Původně připomínal vítězství makabejských povstalců nad Římany, jež skončilo znovudobytím Jeruzaléma, vysvěcením Chrámu a opětovným vznikem samostatného židovského státu. S těmito událostmi se pojí příběh o nalezení jediného džbánku rituálně čistého oleje, potřebného pro chrámový svícen. Božím zásahem vystačilo malé množství oleje celých osm dnů, potřebných pro výrobu oleje nového. Pro svátek je proto charakteristické postupné zapalování osmiramenného (chanukového) svícnu. Chanukia má osm ramen pro osm svíček v jedné řadě a jedno rameno oddělené pro pomocnou svíci zvanou ,šamaš“ /sluha/. Zajímavý je způsob zapalování – první den zapálíme jednu svíčku, druhý den dvě a tak dále, až osmý den hoří všech osm svíček. Svíčky chanukie nezapalujeme zápalkou nebo zapalovačem, ale pomocí „šamaše“.
Sabat (šabat, šábes - v jazyce jidiš) - den odpočinku - začíná v pátek po západu slunce a končí sobotní nocí. Židé v tento den odpočívají, nezažíhají ani nezhášejí oheň. Platí to i pro elektrická či plynová kamna, někteří dokonce ani nerozsvěcují světlo (jakékoli), nevaří, nešijí, nemanipulují s penězi a nepoužívají dopravní prostředky. Mimochodem, slovo sobota pochází z latinského sabbati dies, den sabatu. V tento den nejezdí v Izraeli hromadná doprava (poslední autobusy většinou jezdí kolem 16. hodiny v pátek, první v sobotu po západu slunce). Taxíky jezdí, ale za vyšší ceny. Obchody, kina, restaurace jsou většinou zavřené. Ortodoxní židé u sebe nenosí klíče ani peníze, nic nepřikazují, nesledují televizi. Mnoho židů náboženské předpisy dodržuje, o sabatu necestují autem ani nekouří. V moderní společnosti se prosazují snahy o objevení střední cesty: aby věřící židé nemuseli vyvinout jakoukoli aktivitu a zároveň si mohli vychutnávat technické vymoženosti, na něž jsou v běžném životě zvyklí.
Pesach se nazývá osm dní (v diaspoře, ale sedm dní v Erec Jisra'el, (viz Izrael) trvající židovský "svátek přejití", který odpovídá křesťanským velikonočním svátkům; dodnes se v židovství slaví na památku vysvobození z Egypta. Nekvašené chleby, které se požívají v týdnu Pesach, macesy, symbolizují chvat při útěku z Egypta.
Kibuc - velké zemědělské usedlosti
Kipa (jarmulka) - malá přiléhavé čepička, která značí zbožnost či věrnost tradici
Jarmulka či kipa je židovská pokrývka na hlavě, pletená čepička (židovští kněží měli zpočátku holé hlavy symbolizující židovské náboženství - "Braň se touhám"), je definitivním přiznáním se k židovské víře v Jediného Boha
Košer (kašrut) - znamená čistý, dovolený. Vztahuje se na židovskou stravu, která je připravována s obzvláštní pečlivostí. Na čestném místě před restaurací bývá umístěno osvědčení rabína o tom, že jídlo je košer. Na židovské návštěvníky to působí jako nejlepší reklama. Dovoleno je jíst maso přežvýkavých sudokopytníků (hovězí, skopové, kozí), drůbež a ryby. Naproti tomu nečisté je maso králíků, mořských živočichů, kteří nemají šupiny ani žábry (humři, mušle, úhoři), ptactva žijícího na svobodě a hlavně vepřové. Stejně tak je zakázáno jíst zvířata zabitá jiným způsobem než podříznutím, tzn. zvířata, jejichž krev se nechala vytéci. Na stole nesmějí být současně pokrmy z masa a mléčná jídla. Židovské kuchařky mají dokonce zvláštní hrnce na stravu masitou a zvláštní nádoby na mléčná jídla, podobně mají oddělené i nádobí a příbory. Pít kávu s mlékem po masitém obědě je nečisté, odstup by měl být minimálně 6 hodin. Hlavním jídlem dne je vydatný oběd, jehož izraelskými specialitami jsou například mleté hovězí a skopové maso (kebap), pečené kousky skopového (šuarma) podávané většinou s chlebem nebo kaše z cizrny (chumus). Jako předkrm jsou bez vyzvání podávány olivy, feferonky a nakládané okurky. Relativně vydatná je též snídaně: mnoho druhů čerstvého ovoce, chleba s marmeládou, sýry, olivy, zeleninové saláty. Nejlehčím jídlem je židovská večeře.
Obřízka, neboli brit mila, je tradiční židovský náboženský obřad, který vítá nově narozené židovské chlapce. Obřízka je v judaismu prováděna na znamení uzavření smlouvy s Bohem, za přítomnosti rodiny a přátel novorozeněte. K tomuto rituálu dochází zpravidla osmý den po narození. Obřízka se skládá z obřadu, během kterého získá obřezaný své hebrejské jméno. Poté, když je rituál dokončen, následuje slavnostní hostina, které se zúčastní všichni přítomní.
Bar micva - tento židovský náboženský obřad je pro židovskou kulturu jedním z nejdůležitějších. Během tohoto obřadu se ze židovského chlapce stává nábožensky dospělý muž. Jakmile chlapci projdou tímto obřadem, stávají se z nich dospělí muži, kteří na sebe přijímají veškerou odpovědnost za dodržování všech přikázání. Podle židovského práva se může chlapec po obřadu Bar micva oženit. Před tím, než může obřadu dojít, musí chlapec absolvovat minimálně roční studium. Během studia se jedinec učí hebrejsky a také všem náboženským povinnostem, které bude muset po dosažení dospělosti dodržovat.
Sedmiramenný svícen, tzv. menora - symbolizuje sedm dnů Stvoření a je zejména symbolem setkání s Hospodinem. Původní zlatý svícen byl snad umístěn ve svatyni židovského chrámu v Jeruzalémě. Po prvním zničení chrámu (586 př. Kr.) byla pro obnovený chrám zhotovena kopie originálu.
Osmiramenný svícen, tzv. chanukija (resp. devítiramenný svícen) - se zapaluje o svátku Chanuka. Má osm ramen pro osm svíček v jedné řadě a jedno rameno oddělené pro pomocnou svíci zvanou "šamaš" (sluha). Zajímavý je způsob zapalování - první den zapálíme jednu svíčku, druhý den dvě a tak dále, až osmý den hoří všech osm svíček. Svíčky chanukie nezapalujeme zápalkou nebo zapalovačem, ale pomocí "šamaše".
Šesticípá Davidova hvězda, tzv. hexagram, též lze nazývat Šalamounovo znamení, je tvořena dvěma protínajícími se rovnoramennými trojúhelníky; vyjadřuje prostupování a spojení živlů ohně (nahoru směřující trojúhelník) a vody (dolů směřující trojúhelník) a také tajemství vesmírné rovnováhy a současně vzestup ducha a tajemství smrti. Toto původně magické znamení znali již staří Egypťané. V roce 1948 Židé umístili hvězdu, kterou jim nacisté vnutili jako potupné znamení , s hrdostí do středu vlajky svého státu Izraele
Mikve je židovská rituální lázeň s čistou tekoucí a přírodní vodou, v níž je možno nabýt rituální čistoty. Mikve má být dostatečně hluboká, aby umožnila dospělému člověku úplné ponoření. V mikvi se Židé očisťovali před začátkem svátků a sabatu. Podle židovského zákona jsou ženy povinny ponořit se do lázně a rituálně se očistit před svatbou, po menstruaci a po porodu.
Mezuza –Na zárubně jak vnějších dveří a bran, tak vnitřních obytných místností se připevňuje mezuza, což je kovová, dřevěná nebo koženáschránka. Obsahuje text vyznání víry. Mezuza není magickou ochranou domu, ale znamením, které připomíná Boží přítomnost a závaznost jeho přikázání. Mezuzou by měly být opatřeny každé dveře v židovské domácnosti. Často jsou zdobeny, někdy pouze písmeny š-d-j, což může znamenat jak „Šadaj“ (tedy všemohoucí), tak i zkratku „Šomer delet Jisra’el“, tedy Strážce dveří Izraele.
Mizrach, doslovně přeloženo znamená východ, označuje v domě směr modlitby. Náměty zobrazované na mizrachu se liší podle místních tradic. Můžou to být obrazy chrámu, architektonické motivy, desky Desatera atd.
Šalom - mír, pokoj, požívá se jako pozdrav
Pejzy - nakroucené lokny vlasů na skráních, nejsou obvyklé u všech skupin charedim, stejně tak jako pokrývka hlavy.
